Červená kalina

Ruská nátura v plnej "kráse". Tak on je viacnásobne trestaný, hotový recidivista a divák očakáva, že s nájdením partnerky (jaternica by bol lepší výraz), ktorá ho z neviem akého dôvodu chce (asi že je "účtovník" alebo že obchytáva brezy), a on nie aby sa zmenil, ukázal sa, aký je šikovný, milý, pracovitý, napravený a pod. Nie, on robí presný opak, klame, tará, vykrúca sa, dokonca si zorganizuje bordel-párty, peniazmi (neviem odkiaľ ich môže basista mať) šafári hala-bala, na ulici obchytáva slečnám nohy, obtiera si hubu do budúcich svokrovcov, na šéfov v práci, ale oni po úvodnej nedôverčivosti sa aj tak všetci nakoniec prikláňajú na jeho stranu. Všetko speje k záverečnej bitke s bývalými kumpánmi, ktorá sa ani nevedno prečo naskytla. Asi mu závidia jeho dedinský život. Nuda to nie je, ale natočiť takýto podivný pohľad na (asi) napravujúceho sa basistu, by nedokázali nikde inde, len vo veľkej matičke Rusi. (07.12.2023)

(SSSR) Červená kalina je sovětským symbolem hříchu, a tak nepřekvapí, že ji ve stejnojmeném filmu renesančního umělce (režiséra, scenáristy, herce, spisovatele) Vasilije Šukšina nosí hlavní protagonista, který přichází po propuštění z vězení do vesnice za ženou, s kterou si během svého pobytu za mřížemi dopisoval. Nepřekvapuje mě, že sovětský lid údajně zaplavil Šukšinův hrob kyticemi, když ve svých dvou posledních autorských počinech (TŘESKY PLESKY, ČERVENÁ KALINA) byla postava, kterou ztvárňoval, tak silně napojena na jeho životní příběh. Nemám ale za to, že by si jeho poslední opus magnum zasloužil tak nekritické přijetí, protože téma důstojnosti člověka byl lépe rozpracováno v jeho předchozí "vlakové" dramedii, která na sebe neměla potřebu strhávat pozornost užitými stylistickými postupy (záběrování odpovídající vztahům mezi postavami, hudba glosující dění), přestože i ty byly neméně důmyslné. Navíc se zde potvrzuje častá výtka spojovaná se Šukšinovým dílem, a to idealizace venkova na úkor města, jelikož se muž-recidivista ocitá v prostředí, které je na rozdíl od něj nezkažené. To dle mého nejde dost dobře napsat o jeho zlomovém díle TŘESKY PLESKY (zlomovém, protože bylo první v jeho filmografii, kde obsadil sebe i svou ženu, ale také děti), kde se otevřeně kritizoval nedostatek možného vyžití (absence kina) i základních věcí (škola, jídlo) na venkově. Na ČERVENOU KALINU tak dle mého sedí spíše sebereflexivní věta, která zazněla již v TŘESKY PLESKY: "Dal jste měšťákům za vyučenou, ale nebylo v tom vesnické furianství?" (30.01.2011)

Film byl na svou dobu nadčasový.Nikdo ho nezakazoval ani nedal do trezoru.Tak co se řeší politika?Zkrátka Jegora pustili z basy a dál jde příběh až do konce, který se mi nelíbil.A co se musí vyzdvihnout je ukázkový slovenský dabing.Přímo extra famózní,profesionální.Pan Adamovič měl sluch na intonace.Nádherná píseň na úvod.Šukšinův obličej při bom byl nedostižný.Skvělá kamera a výběr herců. (29.10.2023)

Není mnoho filmů, které by mě tak hluboce zasáhly. Červená kalina fascinuje svojí neokázalostí, hlubokým citovým nábojem. Nikde ani stopa po předstírání a filmové falši. Výtečný scénář, jakoby nahodilá, neučesaná kamera, Šukšin v hlavní roli a jeho životní partnerka v roli partnerky filmové, jímavá hudba, to vše činí z Čevené kaliny jedno z nejkrásnějších děl celé filmové historie. (09.11.2006)

Musím filmu uznať tú nepokojnú atmosféru, ktorá sa musela vymykať ideálom sovietskej spoločnosti vtedajšej doby. No nedokázala ma osloviť žiadna postava, žiadna situácia, asi moje myslenie absolútne nezapadá do tej doby a miesta. Alebo niekde urobili súdruhovia chybu, prípadne film príliš zostarol a zostal vo svojej dobe. Chlapíkovi z väzenia ani jeho filmovému správaniu som neprišiel na chuť, a už vôbec nie tomu záveru. –––– Iba jedno mi dali sudičky do kolísky: väznicu! (06.01.2022)