Réžia:
Otakar VávraKamera:
Andrej BarlaHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Karel Höger, Slávka Budínová, Eva Límanová, Ilja Prachař, Věra Tichánková, Vladimíra Obručová, Blažena Holišová, Ota Sklenčka, Jarmila Bechyňová (viac)Obsahy(1)
Od poloviny 60. let, možná i pod vlivem svých nedávných studentů z FAMU, prožívá Otakar Vávra mimořádnou obrodu svého talentu. Dokázal se totiž zařadit po bok generace o mnoho mladší a veřejnost uchvátit jak křehce lyrickým pohledem, tak zvážnělým zamyšlením nad nenadálými zvraty obyčejných lidských osudů, zvláště marněným životem. Hrdinou tohoto filmu, natočeného podle Hrubínovy předlohy, je knihovník, ušláplý človíček, jenž na prahu stárnutí podnikne cestu do vesnice, kde kdysi prožil mládí. Pokouší se oživit dávné vzpomínky, ale záhy zjišťuje marnost takového počínání. Vávra natočil mimořádně působivý ponor do lidské psychiky, jen stěží se smiřující s poznáním, že minulost nelze vrátit. Vynikající je i tlumená herecká kreace jako vždy uměřeného Karla Högra. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Asi všechno co bych tu napsal, nevystihlo by nikdy dost tu ponurou a napjatou atmosféru tohoto snímku. V první chvíli připomíná Romanci pro křídlovku, jelikož jde též o restrospektivní návrat do minulosti formou procházky starými místy, ale tohle je nakonec přece jen něco jiného. Hlavní hrdina se vrací, aby zjistil, kde a proč si zpackal, čí lépe řečeno "neprožil" svůj život. A není to procházka zrovna veselá, je temná jako zákoutí jeho alkoholické duše. Čas ale člověk nepřepere ani nepřepije a život láme lidi kolem nás úplně stejně důkladně jako nás samé, špatně se hledá záchytný bod. A když se rozsype i ta poslední vzpomínka, pak možná je čas skončit.....anebo znovu začít. Karel Hoger zde předvádí svého génia herectví v nejlepší formě, nelze opominout ani Prachaře a Budínovou. Film je možná místy trochu víc "experimentální" než by měl být, ale přesto se musím opět sklonit před Vávrovými režijními schopnostmi. 85% ()
Není to veselé sledování, ale komu přes padesát ..porozumí... ()
Krajem stínů, místem prchavých otisků, zvěčňují se obrazy zasutých okamžiků. Rozjasnit i zalknout naše podvědomí. Znovu a znovu mysl svou do proudu návratů pokládáme. Tělo i duši životem "zatěžkáváme." Zrcadlo je zamlžené horkým dechem, stále žijem? Svítilo nám naše slunce. Paprsky nás pošimraly, teď nadobro spáleni jsme, kape bolest, tíže doby. Jen záblesky ztracené lásky zrcadlí se ve střípcích, v pozůstalé nostalgii. ()
"Doufal jsem, že za mě někdo vymyslí život." Film o promarněném životě plný retrospektiv se stále stejným Karlem Högerem mě (zejména v porovnání s Romancí pro křídlovku) přišel dost těžkopádný. Některé scény (zejména ty, co se odehrávají v chalupě) mě vysloveně nudily. V oněch retrospektivách je film poněkud nepřehledný, i když chápu, že se lidské vzpomínky nemusí vždy odvíjet lineárně. ()
Tohle se povedlo jak Hrubínovi, tak Vávrovi. Opravdu 2x nelze vstoupit do téže řeky. Zkusil jsem tento příběh na sobě, dopadlo to stejně. Nikdo ale nevysvětlí, proč to tak je...své rodiště prakticky nenávidím. ()
Snímek sice nedosahuje kvalit a síly jiné hrubínovské adaptace, poetické Romance pro křídlovku, ale kdo má srdce, ten bude za něj vzat. Stojí to za vícero vidění, já měl to štěstí jen jednou a těším se na příště... až budu trochu starší. Pak si to prožiju ještě líp. ()
Za mňa po polhodine filmu úplne nepochopiteľné, nepozerateľné, bez hodnotenia. ()
Vávra pojal svého druhého Hrubína velmi komrorně a složitě. Struktura vyprávění je v několika časových rovinách. Knihovník Jan se při cestě do kraje, kde byl v mládí a měl tam i životní lásku, pomalu vrací ve svých vzpomínkách do svého mládí. Z počátku jsou to idelistické obrazy plné lásky a něhy, po čase vycházi na povrch i temnější vzpomínky na okupaci, strach, alkoholismus, ženy atd. To vše je velmi sugestivně natočeno režisérem (asi si sám vzpoměl na své začátky u filmu, kdy hledal to pravé umění v kinematografii). Přopočteme si i skvělého Karla Hogera tak ným vychází skvostná filmová báseň. Otakar Vávra si byl dobře vědom těžkosti svého filmu, proto třetího Hrubína pojal naprostým opakem. Přesto je Zlaté reneta jedním z nej nejen jeho filmů, ale i našeho filmu jako celého. Vřele doporučuji ()
Nádherný film, díky Otakare Vávro! ()
Ocenění Zlatá mušle, cena FIPRESCI a cena CIDALC - San Sebastian 1965. ()
Film, který v mých očích nepřekonal dobu vzniku, možná jej odvál čas a možná je příliš umělecký, a i když zajímavý, zdá se těžko pochopitelný, možná jen není má krevní skupina, hodnotit nejde a dokoukat taky ne :( ()
Otakaru Vávrovi se stal po režijní stránce takřka zázrak. Zfilmovat tak složitý a těžkopádný příběh Františka Hrubína o stárnoucím muži snažícího se beznadějně vyrovnat se svým životem a dávnými osudy chtělo nejen ohromné úsilí, ale i patřičné pochopení literární látky a hlavně vizi jak to celé převést do obrazu filmu. Spolupráce režiséra se samotným autorem tomu dosti ulehčilo a tak po vzájemných radách byl natočen tak hluboký psychologicky temný film, že temnější snad už být ani nemohl. Povedlo se zde vstoupit do mysli člověka tak ušlechtile, až jde z toho strach. Mistrovský a nikým jiným neopakovatelný herecký výkon Karla Högera dodal postavě svoji patřičnou sílu a tak ve spojení s povedenou kamerou, vizualizací a psychologicky temnou hudbou vznikl snímek jaký nemá obdoby. Jeho ocenění je tedy zasloužené a pro mladé tvůrce by mohl sloužit jako názorný příklad takovéto tvorby. ()
Film natočený na motivy F.Hrubína je o tom, že hledat ztracené mládí je zbytečné a čeká jen zklamání a nostalgie. ()
Má to byť akási retrospektíva. Chlap sa vracia na miesta svojho detstva a furt ho niečo trápi. Ponáranie do psychiky ma nudilo najviac. Strašne pomalé tempo ma unavovalo a akosi mi stále unikala pointa. Ani hlavný herec ma nepresvedčil, celé zle. ()
Těžké československé psychologické drama natočené podle předlohy F. Hrubína. Zkušený režisér O. Vávra v něm rozehrává divácky náročný příběh muže, jenž se vrátí po třiceti letech do svého rodného kraje a touží tak oživit vzpomínky z mládí. Stárnoucího knihovníka, melancholického a do jisté míry tajemného muže, ve velkém stylu ztvárnil K. Höger, pro něhož to byla vskutku jedna z nejobtížnějších rolí, neboť postava nevyrovnaného muže v sobě skrývala mnoho různých charakterových rysů. Jako nejpůsobivější vystoupení hodnotím jeho podnapilý výstup, kdy velmi dramaticky vykřikoval jakýsi zvláštní básnický text s jakoby nahodilými slovy. Snímek je natočen nesmírně lyrickým, ale zajímavým a originálním stylem, neboť samotná návštěva rodné vsi je pouze okrajová záležitost. Ukazuje se, že po vypití sklenky rumu s I. Prachařem, vyvstávají Högerovi různé vzpomínky a záblesky z minulosti, nejprve pouze občas, ale poté se jejich intenzita zvyšuje a je jimi vyplněn největší prostor snímku. Nepříjemné a neuspořádané zážitky na minulost, vší silou útočící na starého citlivého muže, dokonce ovlivňují jeho reální chování, dochází u něho k psychologickým výkyvům (jeho lezení po podlaze do kruhu), nakonec si však uvědomí, že klidu zde nenajde a snaha hledat radosti mládí je marná. Vávrovo drama obsahuje též scény s narážkami na režim, v tomto případě scéna s vlaječkami, ale i jiné. Celkově se Zlatá reneta jeví jako typické dílo 60. let, nebyl tedy pro Vávru zapadnout do myšlení a tvůrčího stylu kolegů o generaci mladších. ()
Z jablíčka se vyvine vesmírná propaganda: 20:35 – náhodně otočená stránka ve staré knize, v ní pohlednice a na ní levitující zeměkoule; „Kočky jsou jediní slušní obyvatelé této planety.“ – (plane + t) „Vznést se v kosmické lodi, obletět čtyři a šedesát krát…“ „Na téhle zemi“ – na jaké jiné? „Země se může roztrhnout stejně jako kosmická loď.“ Höger vypije dva hrnky rumu a fantazíruje:: „Udržet se na zemi a vědět, že se otáčí kolem osy a přitom obíhá kolem slunce, se sluncem kolem středu galaxie, s galaxií kolem dalšího neznámého středu a všecko to letí do ňáké pffff…“ - přemýšlí někdo nad tímto nesmylem? 40:38 – zeměkoule je rituálně spálena; 59:42 – plecháček č. 18 (3x6); Reklama na kremaci: „Z šatů a rakve je přece taky popel a dají toho domů hrstičku. Z člověka toho přece musí zbejt víc.“; „Kniha První člověk ve vesmíru.“ ()
Spolu s Kladivem na čarodějnice je to nejlepší film co Otakar Vávra natočil. Skvěle vykreslená depresivní atmosféra, výborné herecké výkony, dobrá hudba. ()
Dnešná premiéra. Celkom fajn film, ktorý mi ale vôbec nesadol. Bohužiaľ. Po každej stránke je to slušné. Aj keď je fakt, že asi není dobrý nápad si dať takýto film, keď máte deň voľno a ste po troch dňoch rozbitý ako pes a 2/3 filmu prespite. Niekedy si ho musím zopakovať ale do budúcnosti musím byť 100% oddýchnutý. Snáď sa mi tento film bude viacej pozdávať. Zatiaľ celkové hodnotenie za mňa je 60%. ()
Místy hodně vleklý děj doplnění retrospektivou má všechno, co film této doby mívá.Především pak důraz na psychiku postav, jejich souboj s vlastním já.Karel Höger hrál dobře, ale celý příběh byl na mě příliš depresivní. ()
Tak to je tíha. ()
Súvisiace novinky
Otakar Vávra: 1911 - 2011
Ve věku 100 let zemřel včera nejstarší žijící český režisér Otakar Vávra. Režisér před nedávnem podstoupil operaci zlomeniny krčku, kterou si přivodil krátce po jarních oslavách svého významného… (viac)