Proti všem

O třídu lepší než Jan Žižka. Více bitev, méně mluvení. Dokonce na emoce dojde ! A hlavně je poslední díl mnohem méně tendenční. A finální bitva na Vítkově ? Zde smekám před režií, kamerou, výpravou, kostýmy i střihem. Při finálním útoku jízdy za zpěvu chorálu kdož jste boží bojovníci mi vždy jde a půjde mráz po zádech. Za Boha a národ ! (05.10.2011)

Díky absenci ideologického tahouna z prvních dvou dílů dopadl ten závěrečný jednoznačně nejlépe. Je sice poněkud rozvleklejší, ale světe div se, živé obrazy se rozpohybovaly, stejně tak kamera a dojde dokonce na jakýsi vztah a emoce. Bitvy tentokrát opravdu stojí za to a režisérských nápadů je tu zdaleka nejvíc. Historie dostává sice opět na frak, ale prostor pro její ideologické prznění je tu zmenšen a rozmělněn. Jednoznačně největším přínosem tohohle gigantického projektu však zůstává podle mě to, že na určitou dobu odsál obrovské množství filmových zdrojů a prostředků (celkem 25mil. Kčs.-dnešních ca 500mil.) a znemožnil tak vznik daleko horších ideologických paskvilů a zbytečností. (02.01.2006)

Třetí díl epopeje O. Vávry o husitském revolučním hnutí vznikal ještě za období pozdního stalinismu, ale objevuje se v něm odvážná myšlenka. Radikální hnutí adamitů - pikhartů vedlo společně s rozpory mezi tábority a pražany k rozštěpení husitského hnutí, které bylo předzvěstí jeho konce. Vávra tu ukazuje, jak nebezpeční jsou fanatičtí vůdci, kteří dokáží strhnout část lidu na svoji stranu. Zvlášť osobnost Kánišova je zde zobrazena velmi pozoruhodně. Člověk by řekl, že se historie českého národa neustále točí v bludném kruhu krásných myšlenek a špatných konců (1948, 1989) a že z pravdy nakonec zbývá jenom blebleble... Vávra byl klasik velkých scén jako by namalovaných generací Národního divadla, ale někdy se jeho bojové scény utápějí střízlivým okem v dosti nepravděpodobnou melu. Proto zaostávají za myšlenkovou osou díla, kterou jsem naznačil. Opět škála vynikajících herců, ovšem pro obsazení třetího dílu opět Vávrovi chyběly nové tváře, a tak je tu Vojta, Lukavský, Krejča, Voska, Matulová (hle, co se stalo z královny Johanky!) zase v novém obsazení. Jinak mě zaujala Jana Rybářová v postavě mladičké novicky. Z jejího projevu (již i ve Stříbrném větru) jako bych četl její nešťastný konec... (25.06.2014)

Od školního věku jsem k tomuto filmu měla předsudky, byl mi popisován jako historický film nulové hodnoty velmi poplatný době. Nemohu jinak, než oponovat. Po zhlédnutí musím říci, že jde o vysoce kvalitní historický film po všech stránkách. Takzvaná ideologie lze snad spatřit jen v zobrazení ideologie husitsví, která byla ve své podstatě totožná se socialismem. Není to ideologické zmanipulování, pouze interpretace. Tento film věrně ukazuje tehdejší společnost v její různorodosti. Není to jen černobílé zobrazení dobrých husitů a zlých katolíků. Jsou zde nastíněny vznikající různorodé frakce husitů, jako byli Táboři, Želivského Pražani, nebo Adamité, na druhé straně ukazuje tehdejší moc a morální stav katolické církve. Jediné, co mi přišlo trochu více přitažené za vlasy byly scény se silnou propagací českého nacionalismu. Co musím velmi vyzdvihnout je kamera a režie a herecké obsazení. Tak bravurně zvládnuté davové scény bez jakýchkoli výdobytků moderní techniky jsem neviděla. Také výprava byla nadstandardní. Do hlavy se mi vkrádá přirovnání k trilogii Pán prstenu.. ..ale ta naše je o 50 let starší. Každému tento film doporučím a doufám, že v budoucnu nebude tak opomíjen, byla by to škoda. Smekám před panem Vávrou. (24.01.2005)

Zcela nedotčena předchozími díly, s nedůvěrou a opatrným přístupem k podobným filmům, jsem byla vržena do víru něčeho neuvěřitelného. (Naprosto mě uzemnila ohromná milionová výprava, kostými, kulisy, davové scény až otvírají ústa.) Neporovnávám tedy. Bilancuji a přemítám. Zaslouží obdiv film jako celek? Za sebe říkám rozhodně ano. I bez hlavního nosného hrdiny je na několika miniaturních příbězích poutavě ukázáno obecné myšlení lidí, kteří silně v něco věří. Víří zde fanatismus, zaslepenost,odvaha i nadhled. Navíc každý příběh funguje i jako samostatné drama mimo historické události a je snadné se s postavami sžít (ať už v lásce či ve vnitřním souboji při rozhodování v co věřit, za co bojovat, či se držet mimo veškeré dění). Vyhovovalo mi trochu naivistické a místy i groteskní vykreslení některých postav či situací. I přes jakousi stylizaci a komičnost je myslím výborně zachycen duch doby, strach i opozice proti všem (i když pojetí je značně neobjektivní). A Žižka jako vysloveně kladný hrdina, rozumný a skvělý stratég, který se umí dojmout? To musel být ale Chlap! (09.08.2012)