Ve službách mafie

...Ako sa v podstate jeden úplne obyčajný, milánsky technik [pracujúci v automobilovom priemysle]: Antonio "picciotto" Badalamenti, počas svojej dovolenky; sicílskym, resp. new-yorským mafiánom ["nedobrovoľne"] stal. • Trochu predsa i viacej načrtnem z čochvíľa prichádzajúceho diania plného vskutku množstva najrôznejších prekvapení od výmyslu sveta: Totižto, ako protagonistu v jeho rodnom, sicílskom kraji všetci očividne prezývajú, vrátane i viacpočetnej famílie, tak Nino, ktorý sa tu dlho neukázal, odkedy sa vlastne stihol oženiť, a tak práve preto sem znovu prichádza, aby si povedzme nielenže na chvíľu i oddýchol, ale zároveň tiež rodičom predstavil i svoju zákonitú a sympatickú, sexy blonďavú manželku Martu, a to konkrétne spoločne s ich „bambini”. Okrem toho rovnako doručuje i jednu »zásielku« tomuto konkrétnemu adresátovi: Donovi Vincenzovi; a tak tým pádom sa stával snáď nielen akýmsi [ne]odpočinutým dovolenkárom, no súčasne taktiež aj naprosto istým «kuriérom», čo rozhodne od úplných základov zmenilo jeho doterajší spôsob života; nakoľko vôbec ani neinklinoval zrovna k takémuto spôsobu: mafiánskych praktík, aké praktizoval nie iba Don Vincenzo; preto ten názov titulu [Mafián], ktorý sa bezprostredne dotýkal tejto ústrednej postavy v podaní Alberta Sordiho. • Taliansky režisér Alberto Lattauda, rozdelil svoj "gangsterský" titul na dve rovnomenné časti: V tej prvej sa atmosféra väčšinou niesla v takom podstatnejšie odľahčenejšom duchu, aj keď úvodné pocity zo strany Ninovej rodiny boli veru rôzne, zatiaľ čo v tej druhej sme sa UŽ následne konečne prehupli i do oveľa vážnejšieho, podstatne dramatickejšieho tónu reči, kedy sa vari čoraz intenzívnejšie pridávalo na celkovej, režisérskej dynamike, ktorá nielen hlavnú postavu uvrhla do patovej situácie, ale takisto i diváka, ktorý sa pomaly ani nestačil poriadne čudovať, čo všetko vzápätí uvidel v »betónovej džungli« iba z pohľadu titulnej postavy, ktorá sa na tomto mieste pritom ani nijako extra zvlášť dlho nezdržala. • Skrátka; domáca úloha bola jasná, ako facka, na ktorú sa ani nevzťahoval dlhšie stanovený časový limit; jedine tak cesta tam a späť, bola nakoniec úmornejšou, ako napríklad nejakých potrebných 5 minút na vykonanie danej úlohy? • Scenáristický tím, na čele s talianskym provokatérom č.1; Marcom Ferrerim, vkusne nadhodili istú situáciu, aká sa pritom môže kľudne stať hocikomu z nás ["obyčajným ľuďom"], keď sa na to v samej nadväznosti ponúkala predovšetkým samotná REAKCIA dotknutej osoby, ktorá sa musela rozhodnúť, aké zaujme stanovisko k vytvorenej situácii, z ktorej asi ani nebolo možné vykľučkovať? • Mimoriadne vydarená "lattaudovka" s mimoriadnym hereckým prejavom v priamom stvárnení Albertom Sordim, ktorý bol asi schopným stvárniť akúkoľvek postavu. Klobúk dole. (08.11.2023)

Ve službách mafie je tak trochu jiný film o mafii. Hlavním hrdinou a vykonavatelem krvavé spravedlnosti se totiž nestává její ortodoxní člen nýbrž člověk, který vlastně žije spořádaným životem a tak trochu bych řekl, že za normálních okolností neublíží mouše. Mafie si ale žádá své. Zvláštní je, že první půlka je vlastně komedie, druhá se tváří jako čistokrevné drama. Dost zajímavá by ještě byla třetí část filmu, která by něco vypověděla o tom, jaké to je s tímto zážitkem žít a třeba i ve stínu vyšetřování vraždy samotné. (29.05.2023)

Už jsem tuším někde psal, že mafiánské filmy mě baví nanejvýš jako komedie. Snad to bude mým prachbídným zájmem o toto téma, snad i geografickou vzdálenostou od těch největších center mafiánského dění (a díkybohu za tuhle vzdálenost!). Tohleto oba Albertové natočili nejspíš přímo pro mě. :o) Od začátku obrovská nadupaná sranda, temperamentní dělnický prosťáček si to nejdříve dává na neobyčejném rodinném výletu na Sicílii a poté roztáčí ve velkém v New Yorku, až se znenazdání stává velkým bossem. V pasáží chystání se na myslivecký hon o půlnoci v kuchyni a následné setkávání se s ozbrojenými parťáky v nočním městě nabírá film grády téměř surrealistické... Někomu by se mohlo zdát praštěné obdivovat italského herce v roli „typického Itala“, ale Alberto Sordi to předvádí s natolik přiměřeným gustem, že se mi v jeho podání ta bláznivá italská nátura se svérázně divokým temperamentem vůbec neprotiví, dokáže být při tom po celý čas nesmírně charismatický a krásně si u toho ještě pohrává i se svými nenuceně komickými pohledy. Pan Sordi mě už podruhé za sebou velice potěšil a ačkoliv se mi Doktor na pokladnu minulý měsíc líbil ještě o kousek víc a tentokrát asi zůstanu pro pár slabších míst jen u 4 hvězdiček, musím říct, že jsem se v rámci mnou pořád tolik neoblíbených italských komedií dočkal opět menšího překvapení. Takže jen tak dál a už se těším na setkání s mistrem v dalším filmu... [85%] (20.08.2021)

Návrat do rodné obce po letech může mít nečekané následky. Tzv. spiklenecké nebo konspirativní teorie nejsou prosty opor ve skutečnosti, tj. odrážejí vždy, co se už stalo nebo co se děje nebo dít bude. Aneb jak to chodilo, když ještě nebyli "institucionalizováni" vrazi z povolání, jezdící z jednoho konce světa na druhý podle přání a potřeb "zákazníků". "Pozoruhodné" jsou také tzv. chruščováky v mafiánském podání. Kvalitní scénář, poetika neorealismu a Alberto Sordi v nezvyklé - vzhledem k jeho pověsti komika - , ale brilantně zvládnuté roli dotvářejí i dnes nový pohled na tvář organizovaného zločinu. Za zmínku stojí i brilantně zachycené prostředí "staré" Sicílie. (28.05.2023)

Další Sordiho film, kterému jsem se rozhodl dát šanci. Než jsem se k němu dostal na Netflixu, odvysílala ho se zcela novým dabingem ČT2, takže jsem dal přednost této verzi. Se Sordim mám trochu problém, jeho filmy jsou často avizovány jako komedie, ale výsledek je obyčejně takový zvláštní, melodramatický a málo vtipný. Také u tohoto filmu jde v podstatě o tři žánry v jednom - tragikomedie, melodrama a mafiánský thriller. Děj mi přišel zajímavý, ale příliš rozvláčný. Ocenil jsem patřičně dramatickou hudbu a zajímavé záběry kamery (z nichž nejvíce mě paradoxně zaujaly scény z automobilky), jinak ale tento film za 60 let notně zestárnul, částečně i vzhledem k černobílému formátu. Z naposled viděných Sordiovek (Můj syn Nero, Il diavolo a Vysoká karetní hra) mi tento přišel nejlepší, přesto nemůžu jít výš než na ***. 68 % a jako případný další Sordiho film budu volit raději nějakou čistokrevnou komedii. (31.05.2023)