Ve službách mafie

Ve službách mafie je tak trochu jiný film o mafii. Hlavním hrdinou a vykonavatelem krvavé spravedlnosti se totiž nestává její ortodoxní člen nýbrž člověk, který vlastně žije spořádaným životem a tak trochu bych řekl, že za normálních okolností neublíží mouše. Mafie si ale žádá své. Zvláštní je, že první půlka je vlastně komedie, druhá se tváří jako čistokrevné drama. Dost zajímavá by ještě byla třetí část filmu, která by něco vypověděla o tom, jaké to je s tímto zážitkem žít a třeba i ve stínu vyšetřování vraždy samotné. (29.05.2023)

Výborná osobná dráma Antonia Badalamentiho, ktorý prichádza s rodinou z Milána navštíviť rodnú Sicíliu. Rázovitý kraj s osobitými zvykmi a ešte osobitejšími vzťahmi. Antonio sa opäť zžíva s komunitou rodného mesta a temné nitky mafie ho znova omotávajú. Herci svoje role hrajú veľmi dobre a produkcia výborne graduje atmosféru, takže spočiatku veselý rodinný výlet sa mení na drámu a cestu, z ktorej nemožno vycúvať. 75% (23.10.2023)

Ferreri & Azcona a Age & Scarpelli. Nečekané spojení dvou stylově rozdílných scénáristických dvojic. Jedinečný Sordi, obklopený v jedné ze svých životních rolí skoro samými neherci. Mentalita "civilizovaného" severu Itálie vs. mentalita Sicílie jako úplně jiného světa. Tenhle film je dokonalou esencí kontrastů. Lattuada trpělivě vykresluje trochu strastiplné, ale vesměs milé a humorné epizodky z jedné rodinné dovolené a přitom vás pozvolna vtahuje do světa kafkovské absurdity, v němž se neodpovídá na otázky, a v němž je anonymní násilí jedinou volbou, jak chránit svoji rodinu (a slovo rodina má na Sicílii mnohoznačný význam). Nakonec vám zůstane jen ten knedlík v krku a pocit, že sounáležitost s druhými znamená, že váš život je cenný a nezbytný asi jako každá součástka ve Fiatu. (20.06.2023)

Další Sordiho film, kterému jsem se rozhodl dát šanci. Než jsem se k němu dostal na Netflixu, odvysílala ho se zcela novým dabingem ČT2, takže jsem dal přednost této verzi. Se Sordim mám trochu problém, jeho filmy jsou často avizovány jako komedie, ale výsledek je obyčejně takový zvláštní, melodramatický a málo vtipný. Také u tohoto filmu jde v podstatě o tři žánry v jednom - tragikomedie, melodrama a mafiánský thriller. Děj mi přišel zajímavý, ale příliš rozvláčný. Ocenil jsem patřičně dramatickou hudbu a zajímavé záběry kamery (z nichž nejvíce mě paradoxně zaujaly scény z automobilky), jinak ale tento film za 60 let notně zestárnul, částečně i vzhledem k černobílému formátu. Z naposled viděných Sordiovek (Můj syn Nero, Il diavolo a Vysoká karetní hra) mi tento přišel nejlepší, přesto nemůžu jít výš než na ***. 68 % a jako případný další Sordiho film budu volit raději nějakou čistokrevnou komedii. (31.05.2023)

Co začne jako komedie srovnávající zvyky italského jihu a severu – když se po letech na Sicílii vrátí ztracený syn i se svou blonďatou ženou, kterou si našel právě na severu – skončí jako neorealistické drama s psychologickými postřehy. V obou rovinách byl film dobrý, ale nedokázala jsem mu odpustit tak prudkou změnu nálady ze smíchu do stísněnosti a neodvratné osudovosti. (04.08.2023)