Reklama

Reklama

„Pane, vy jste vdova!“

  • angličtina You Are a Widow, Sir
TV spot
Československo, 1970, 97 min

Kamera:

Václav Hanuš

Hrajú:

Iva Janžurová, Olga Schoberová, Eduard Cupák, Jiří Sovák, František Filipovský, Čestmír Řanda st., Jan Libíček, Otto Šimánek, Luděk Kopřiva, Vladimír Menšík (viac)
(ďalšie profesie)

VOD (1)

Česká crazy-komédia situovaná do vymysleného štátu. Autori použili ako dejové motívy najnovšie lekárske pokusy v transplantácii ľudských orgánov. Tak vznikla komická a zároveň drastická satira, ktorá rozpráva o nebezpečenstve zneužitia vedeckých poznatkov. (RTVS)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (428)

nash. 

všetky recenzie používateľa

Možná nejšílenější zápletka v historii českého filmu, která v mých očích prolomila hranici geniality a jen těžko lze odhadnout, zda je zběsilejší tempo, smršť zvratů, lavina téměř geniálních gagů nebo kadence absurdních dialogů a hlášek, z nichž mnohé pro následujících několik desetiletí zlidověly. Až mi film připadá jako nějaký falešný hráč nebo kouzelník, který z rukávu tahá jedno eso za druhým a každým z nich přebije ty předchozí. Ať už je to skvělá Iva Janžuvová bravurně přecházející z jednoho charakteru do druhého, Miloš Kopecký se svou výhrůžkou "abych z vás neudělal nezaměstnaného", Sovákův vladař se svými důvody pro zrušení armády, sadistická Helena "Zavři oči, brouku" Růžičková, Jan Libiček chystající se naporcovat ke slavnostnímu obědu Ivu Janžurovou, excelentní vedlejší role Vladimíra Menšíka, Otty Šimánka nebo Lubomíra Kostelky, brilantní scénář s mozkem putujícím z jednoho těla do druhého, useknutými údy i hlavami, černým humorem, který nikdy nebyl pohodovější a dokonale tmelící všechny ty bláznivé situace a dialogy, zběsilým, přesto stále jasně čitelným propletemcem záměn, omylů a postaviček, které se proplétají absurdní zápletkou. ()

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Pardon, absurdní humor sice mám hodně rád, ale v tomhle podání mi vůbec nesedl. Asi třikrát jsem se pousmál, hodně se mi líbil herecký výkon Ivy Janžurové a ani ostatní herci nezaostávají, ale jinak mě ten film nudil, nebavil, děj mi přišel úplně zbytečně překombinovaný, vtipných scén je zde míň než jsem čekal a i u těch, co tu jsou, se mi koutky úst pohnuly skutečně minimálně. A ačkoli riskuji, že budu obřadně nabodnut na kůl, mě nepřijdou vtipné ani ty hlášky, co zde každý druhý až otrocky opakuje v každém komentáři. Nikomu to neberu, nikomu nebudu nic vymlouvat, když se mu to líbí, ale mě Pane, vy jste vdova prostě nezaujalo. Horší z těch českých crazy komedií bylo snad jen Zabil jsem Einsteina, pánové... Lepší 2* ()

Reklama

B!shop 

všetky recenzie používateľa

Tenhle film jsem zatim videl jen jednou a prisel mi hlavne vcelku originani, vtipnej a skvele obsazenej. Sice se tu v podstate opet jedna o klasiku s nekolika zamenama, ale v tomhle filmu to je pojaty fakt dokonale a originalne. Postavy hazej slusny hlasky, sem tam je nakej vostrej vtipek a herecky obsazeni je fakt lahudka, ze ani nevim, kdo byl lepsi. Nicmene i v takhle fajn filmu se sem tam najde nejaky to hluchsi misto, takze to bude jen na hodne dobry 4*. ()

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

Pomalu začínám rozumět pořadí „nejlepších filmů“ na čsfd. Začínám tušit kánon, měřítko kvality. Až to někdo bude chtít probádat, měl by začít studiem komentářů a hodnocení Pane vy jste vdova, pointu ale prozradím už teď: opulence. Abych citoval jen ty nejbodovatější: „Film tak neuvěřitelně skvělý...Nejlepší český film v historii...“ (Oskar) „Tohle není český film. Vdova se na všechny české filmy dívá zvysoka, z piedestálu světových klasik. Všechno je na ní dokonalé.“ (woody). Podobně by se dalo pokračovat dlouho. Tento film skutečně připomíná např. o něco starší hýřivé, slavné a pitomoučké komedie francouzské (mimo jiné žalostnou logikou děje a jednání postav), u nichž si vždy připadám jako šíleně smutná princezna, kterou někdo nutí, aby se tomu smála. Celkem je ale z Pane vy jste vdova mnohem lepší dojem než z těchto, přičemž se obejde bez základní superkomické postavy, na níž by to viselo. (Zde musím doplnit ještě citát z Aiaxe, který netuší, jak pravdivě to vystihl: „I v kontextu celosvětové kinematografie se jen zřídkakdy vidí tak vypilovaná kombinace...“.) Chválím třemi hvězdičkami, ježto místy jsem se bavil velmi dobře, nudil po celou dobu jen lehce a i to lze přičíst na vrub mému už letitě nedostatečnému naladění pro podobnou tvorbu. Ano, ouha: Scénky jako úporné pižlání podvazku nožíkem, provázené rozhovorem (A: „Trochu masochistka, že?“ B: „Máte rád telecí?“ (...) A: „Popovídáme si až potom, ano? Něco tak vzrušujícího jsem už léta nezažil, milostivá paní.“) mě velmi pobavily, ale nerozesmály. Hleděl jsem s uznáním na opracovanost a křišťálovost jejich humornosti a nic. Jakkoli jeden z nejlepších svého druhu, zůstává tento film přece jen filmem svého druhu, totiž macourkovsko-vorlíčkovskou komedií, a tedy filmem bez jakékoli přidané hodnoty (snad vyjma těch několik právem kultovních momentů). Jako asi nic z dílny M+V, nemůže ani tento film obstát ve srovnání nejen třeba s parodiemi dvojice Brdečka+Lipský, ale ani např. s dnes už málo známými komediemi režiséra Hobla. Pokud jde o logičnost, myslím je dobře patrné, že Macourkovi nejlépe hoví formát řekněme Bornem ilustrovaných Macha a Šebestové, kde takové starosti vem čert (neodvažuji se ale konečného soudu, protože třeba Arabelu nebo Čestmíra jsem od dětství neviděl). Daly by se prominout takové drobnosti, jako že major Štajner ukazuje lejstro strážnému u katru chodby ve vězeňské nemocnici a při tom oznamuje divákovi: „Povolení ke vstupu do vězeňské nemocnice“. Ale co třeba v Janžurčině podobě omylem znovuzrozený Hample, každým projevem prozrazující, že není Stubová a – nic? Proč se tomu ale divit, když domnělou Stubovou Štajner tajně ubytoval přímo v sousedství vily dublované herečky (a pak se rozčiluje, že má otevřené okno vedoucí do její zahrady)? Na rozpacích jsem i z dospělého muže, který neví, že podprsenka se obléká pod šaty, nikoli na ně. Přitom by nemělo chybu, kdyby se tvůrci byli spokojili s jeho problémy s předlouhými korálovými náhrdelníky (které Janžurová nosí coby Kelétiová naprosto samozřejmě, coby Hample tak, že se zdá skutečně nemožné s něčím takovým chodit). Nebo král reagující na informaci o spiknutí tím, že o tom řekne veliteli armády, již hodlá zrušit. Jestli snad jsou ty nelogičnosti záměrné, tak je špatně něco jiného, protože filmům jako je tento podobné věci nemohu věřit. V parodii budiž, ale na to se Vorlíčkova komedie příliš zhlíží sama v sobě. Bláznivé střele se musím smát, protože je to Bláznivá střela, Mr. Beanovi, protože je to Mr. Bean, Přednostovi stanice, protože je to Přednosta stanice. Ale drtivá většina existujících komedií musí přesvědčit buď alespoň základní uvěřitelností volby stávajících alternativ, které děj předpokládá, nebo odůvodněním volby jiné, nebo rámcem, v němž to není třeba, protože platí zákonitosti zcela jiného typu. Komedie M+V jsou z těch, které si s tím nevědí rady, potácejíce se ani ryba, ani rak. Tady máme dva naivisticky postavené sci-fi pilíře: astrolog čtoucí budoucnost osob („atentát, něco s výtahem, čtvrté patro“) a chirurg transplantující mozky do cizích těl. Z toho se udělá zápletka, vymyslí scénky legrando grando a ten dějový posun už nějak uplácáme. Ukazuje se, že to nestačí, aspoň mně ne. Svoje kvality však Pane vy jste vdova nesporně má. Různé kapitloly z politické geografie působivě smíchány do nereálného, leč provokativně kvazireálného tvaru. Úvodní scéna na letišti je okouzlující v každém ohledu, finále v divadle kolosální. Mezi tím spousta podařených hlášek a velkoryse vystavěný film. Už jen ten od okamžiku useknuté královské ruky nekončící, sympaticky stylizovaný seriál zločinu, vražd a skandálů. Lze konstatovat dokonalé využití některých okrajových postav, třeba omdlévající přítelkyně nebo (coby šokující protipól Stubové) řezník – Hamplův kat (jestli je v Pane vy jste vdova nějaké poselství pro nás humanisty, tak ho nese právě tato postava). Ke kvalitám filmu zajisté patří úderné řazení scén (a střihy mezi nimi), jehož promyšlenost je patrná už na první zhlédnutí. No a samozřejmě osobité podání špičkových populárních českých komiků té doby, z nichž si všimnu alespoň některých: Především Janžurová hrající postupně sebe, Hrzána a Růžičkovou, to je položka, kterou by si milovník českých komedií neměl nechat ujít. I Cupák je coby Hrzán přesvědčivý. Hrzán samotný, jehož titulní postava (která v titulu oslovuje sebe samu) je skoro furt na scéně, si chudák trochu zahrál jen v několika scénách od 7. do 16. minuty (v prvním záběru sahá po flašce s rumem, v posledním odevzdaně čeká ránu palicí). Růžičkové ovšem k jedné z nejlepších kreací kariéry stačí jediná krátká scéna, během níž neopustí nemocniční lůžko. Menšík ve své typické poloze tentokrát skvěle padnoucí. O Filipovském zde platí „vyjde na scénu a aplaus“, to když se v kadáfiovské uniformě (k níž neodmyslitelně patří sluneční brýle) objeví na schůdcích letadla jakožto všemi očekávaný Oscar XV. Poněkud jsem si nevěděl rady se sympatickým králem v roli suchého glosátora, ač jeho představitel Sovák tomu hověl dobře a zrovna tento motiv bych moc rád ocenil – nemám jak. Divadelní kritici Svěrák se Smoljakem přerozkošní, jako ostatně vždy, když ztvárňují marginální postavy v ne svých filmech (tady mají dohromady pět slov). (Spolu s Růžičkové Stubovou je považuji za nejcenější perly celého filmu, ač nejsou ani v titulcích.) Též ostatní velmi příjemní, nepřehlédnutelný je např. Kopřiva. Sdostatek přesvědčivá je netalentovaná herečka v podání andělské Olgy Goodman Schoberové (v titulcích „Olinka Bérová“). Pokud jde o komentáře, ty od Oskara a woodyho (z nichž cituji v úvodu) jsou mi sice pohoršením, ale uprostřed toho všeobecného vrkání oni něco vyjadřují a mohu je tedy doporučit. Sám však upřednostňuji komentář phobie, k níž bych se asi určitě nechal pozvat na bramborový salát. Trochu statistiky: Ve filmu končícím slovy „Počkej, mrcho, já tě roztrhnu!“ zemře celkem sedm lidí, z toho tři účastníci spiknutí, jedna sériová vražedkyně (ta dvakrát), jeden soukromý vrah vlastní manželky a dvě nevinné oběti (Kelétiová, dirigent). Nepočítám zemřelého, ale přeživšího Hampla; ani Goga, který snad zahynul také, což ale zpochybněno jeho pronesením posledních slov celého filmu. V různých interiérech (královský palác, Steinerův byt, Kelétiho dům, Somrova klinika) dominují na pozadí ženské akty. Na závěr něco nesouvislých výtěžků pro milovníky spikleneckých teorií: Ve scéně s Růžičkovou čte Gogo Štajnerovo jméno nahlas z navštívenky, ale po chvilce ho oslovuje „pane Štraus“, kterážto chyba není nijak reflektována (a na rozdíl od Šestého pěšího z Ivančic je dosti nenápadná). Strauss i Steiner jsou (také) židovská jména a je to právě Steiner, kdo provede volbu (scénářem i režií silně zdůrazněnou, ač jde o zcela zbytný motiv) mezi telecím a vepřovým. Stuart Hample byl v té době známý americký židovský kreslíř – humorista, královo anglické jméno Rosebud má názvuk německých židovských magnátských příjmení (ale jiná možná inspirace zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Citizen_Kane). Záhadné je Omar Otis (přičemž manželka je Mary), roztomilé etymologizace slyšíme u jmen Kuckenheim a Steuerwerk (generál, co se ženil v ponorce). Sanitku dvanáctsettrojku, nad níž se Radek99 pozastavuje jako nad jediným nedopatřením v jinak dokonalé aranži, budeme vnímat úplně jinak, všimneme-li si pražské SPZ na voze uhlířů (AB 74 74) ve scéně, v níž se lumpenproletář Menšík hrabe v odpadkovém koši. (Jinak se čs. espézetky dají vidět jen při zastavování obrazu na bezvýznamných automobilech, kdežto vozy „hrající“ mají SPZ ve formátu na první pohled smyšleném.) Velmi působivé je podání (a ochotné přijetí) smrtící pilulky na zlaťáčku (Steiner, Stubová). Už zmíněnou volbu telecího vidíme v záhadném světle toho, co bezprostředně následuje: Prof. Somr (Sommer = „Léto“, letní měsíc je např. srpen) se stopkami v ruce vymačká na ovládacím panelu číslo 68 (rok uvedení filmu je 1970) a zmáčknutím zvláštního tlačítka zavře sarkofág s korpusem z telecího, jenž po chvíli otevřen a hle, spící kráska uvnitř. Jiný motiv z novodobých čs. dějin viz v komentáři Amirgal. Král si v lóži divadla čte jako program cosi s podivně vyvedeným nápisem Recital – snad dobový kulturní časopisek, jehož totožnost by bylo záhodno vyšetřit. Hra začíná slovy „Modleme se k Bohu přátelé. Jsme ztraceni.“ Později zazní: „Chcete nás obětovat svému božstvu? Vzpamatujte se.“ a replika Stubové/Keletiové („keleti" = „východní“): „Za vaši krev nám sešle déšť, kterej svlaží naši věčně vyprahlou zem“, do čehož sněží za zvuku rolniček nějaké ruské trojky. Což komentováno tímto dialogem v královské lóži: Král: „Já jsem se domníval, že se to odehrává v Egyptě.“ Generál: „Možná, že tím chtěl režisér něco vyjádřit.“ Král: „Těžko.“ Že by tím chtěl režisér opravdu něco vyjádřit? Těžko. () (menej) (viac)

Vančura 

všetky recenzie používateľa

Scenáristická šílenost, která je i po těch letech stále docela zábavná, byť třeba Čtyři vraždy stačí, drahoušku ze stejného roku je podle mě neskonale vtipnější. Má to prostě dokonalé obsazení a herecké výkony (a Olga Schoberová je bohyně), a vzhledem k tomu, že už je většina tvůrců po smrti, to má i značnou nostalgii. Btw. v dětství mi ten film ale přišel dost strašidelný a šokovalo mě, s jakým klidem tam všechny postavy přijímají tak příšerné věci, jako je useklá ruka nebo hlava, o smrti ani nemluvě (což je tam i tematizováno ve scéně, v níž se astrolog nechá s ledovým klidem popravit, a poskoci, kteří ho drží, jsou tímto klidem udiveni), a vlastně mě to zaráží dodnes a nepřijde mi to moc k smíchu, protože svět, v němž by šlo tvořit dvojníky lidí z telecího a transplantovat jim mozky z mrtvol, zní jako noční můra, a nelze si u toho nevzpomenout na Frankensteina a jeho umělého člověka. ()

Galéria (7)

Zaujímavosti (46)

  • Vojáci z přehlídkového sboru na letišti jsou oblečeni do tehdejší vycházkové uniformy Československé armády pro vojáky prezenční služby, vzor 63. Změny jsou v helmách natřených na modro, přidaných bílých rukavicích, opasku a botách téže barvy. Vojenská kapela má místo sak bundokošile a na nohou kanady, mimo výstroj má přidány bílé barety. Znaky na rukávech sak i bundokošilí jsou přešity jiným logem. (sator)
  • V septembri 1969 prebiehali rokovania o koprodukcii s Rembrandt Film. V návrhu bolo tiež natočenie niektorých scén v češtine a angličtine, aby bolo uľahčené dabovanie. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama