Což takhle dát si špenát

Jasný protagonista českej vlny sci-fi komédii 70-rokov v zaužívanej tradícii, ktorú načal Pane, vy jste vdova a jemu podobný, čiže nič nové neprináša. Scenár kráča v tých istých šľapajách diváckeho úspechu narušenia každodennej reality, čo jeho žánrový kolegovia, slovné gagy sú do polovičky filmu približne tiež na rovnakej úrovni, ale potom príde strmí spád v podobe lacnosti dialógov a moc na pílu hraného efektu - špenátománie a jej dôsledkov. Po určitom bode kúzlo humornosti stráca na pôvabe a po slovných šarapatách som si začal pripadať ako v nepodarenej veselohre, ktorej chýba vyciberenejší finiš. A tým špenát zapadá do zabudnutia. Efektnejšie a pohodlnejšie ako Zítra vstanu a opařím se čajem, kvalitou ale nepresahujúcejšie. (26.09.2014)

Jeden z najlepších komančovských filmov. V tej dobe ešte asi nevedeli, že obsah železa v špenáte "bol pomýlený" o jednu desatinnú čiarku. Mnoho detí, vrátane mňa, sa mohlo z toho pogrcať. Fuj, doteraz mi znie v ušiach babkina hystéria za to, že som potajomky hádzal špenát za kuchynskú lavicu. Ešteže som mal vtedy vedľa seba bratranca, čo obkukal odo mňa moje zlepšováky, tak som to mal aspoň na koho zvaliť.. Pesnička od Schelingra je výnimočná, škoda, že jeho posledná. Po tom, čo nahral v Bratislave soundtrack sa opil a skočil zo Starého mostu, kde jeho dalšie piesne pohltil Dunaj.. (15.01.2014)

Podobně jako většinu starších českých komedií, které jsou velmi oblíbené, jsem doteď přehlížel. Nevyhledával jsem je a tak tu mojí oblíbenost si budují velmi pomalu. Až vlastně nyní přesně vím o co tam šlo a ona je to opravdu vydařená komedie. Chuť na špenát ale ve mě stejně nevyvolá. :-) Slabší čtyři. (25.09.2015)

I když se nejedná o nejlepší komedii V.Vorlíčka, pořád je to velmi vtipná taškařice. Scéna, kdy I.Janžurová, představující přestárlé nemluvně, obléza stoly hostů, je úchvatná. Však dle slov S.Zázvorkové se prý štáb při tom válel smíchy. Sama Janžurová říká, že tahle scéna byla pro ni výzvou. A připomíná, že duo V.V.+M.M. vytvořily plejádu originálních komedií, které snad nemají v evropském filmu obdoby. Především neutuchající humor a fantazie M.Macourka stojí za vznikem nejlepších českých komedií. Což takhle dát si špenát? (23.09.2010)

Tenhle film vnímám spíš jako zprávu o své době, než jako nadčasovou komedii. Tudíž nepřekvapí, že tam v podstatě každý druhý krade, aby si přilepšil, že kuřecí kung pao bylo něco vybraného/exotického, co si člověk mohl dát v nóbl hotelu (kde ale stejně tak vařili i obyčejného vrabce s knedlíkem), nebo že ústředním motivem, který uvede vše do pohybu, je snaha zlepšit dojivost krav (jejich "regenerací"), což je stejný motiv, který se objevil už 11 let před tím ve starším Vorlíčkově snímku Kdo chce zabít Jessii?, v němž šílená vědkyně vpraví krávě speciální roztok, aby jí upravila sen, v němž ji obtěžují ovádi, a tím jí zlepšila psychiku a dojivost (a dojivost krav se rovněž řeší ve Slunce, seno, jahody z r. 1983). A osobně mi ten macourkovský humor zas tak vtipný nepřijde, a někdy mi přijde i poněkud nucený, například i co se týká samotného názvu, protože ta replika číšníka nedává smysl -  jaksi "ústřední" složkou toho jídla je přece moravský vrabec, který se tradičně podává se špenátem a bramborovým knedlíkem, a každý normální Čech by si takové jídlo objednal slovy, že si dá "vrabce", a ten špenát (a knedlíky) by vůbec nezmiňoval, protože to je přece samozřejmé, a stejně tak číšník by to takto i nabídnul hostům - zda si nedají vrabce - ale filmový číšník zde místo toho pronese: "Což takhle dát si špenát?", a teprve PO vyvolání zájmu hostů (který je sám o sobě překvapivý, protože samotný špenát sám o sobě jen těžko tehdy mohl někoho tak zaujmout) dodá: "S bramborovými knedlíky a s vrabci samozřejmě", a ještě je to celé podbarveno napínavou hudbou, aby i ten poslední debil v publiku pochopil, že se jedná o zásadní dějový zvrat. A takových momentů je ten film plný - děj se kupříkladu nijak neobtěžuje vysvětlit, jaktože dětským (ale i těm seniorským na konci') verzím Lišky a Zemánka zůstaly dospělé hlasy (ale hlavně, že to působí komicky!), o trapném vtipu s "rozbitými" dveřmi na fotobuňku nemluvě, vydávat Somra se Zázvorkovou v parukách za Španěly působí jako špatný vtip, a takto by se v tom šlo pitvat asi ještě dlouho. Navíc jsem vždy nesnášel i tu příšerně ohranou Schelingerovu píseň, takže se asi nelze moc divit, že když jsem dostal chuť si to po letech osvěžit, byl jsem z toho spíš zklamaný. (20.11.2022)