Nie, nie

Tak nám dorazil NOPE neboli Not Of Planet Earth a spolu s ním i Peele tak, jak jej neznáme. Kde u předchozích snímků Us a Get Out sázel na hlavní nápad, sociálně-rasový podtext a snahu šokovat, zde se dočkáme plnotučného scifi nářezu jen s malým přesahovým motivem (fascinace lidí nad „spektákly“ okolo, snaha o zkrocení zvířat, nadvláda predátorů v přírodě, nekompromisní Hollywood průmysl a jeho chování se k hercům a filmařům jako k odpadu a další, ve filmu méně viditelné motivy...). Díky tomu mi přijde celkem úsměvné, že u Us a Get Out konvenční divák remcal, že chtěl horor a dostal sociální kritiku a naopak zde zase remcá, že chtěl „klasického Jordana“ a dostal scifi melu. Holt haters gonna hate a očividně si vždy záminku najdou. Ale k samotnému filmu. Dvojka Peele a Daniel Kaluuya si navzájem perfektně sedí, což dokázali už jednou, a stejně tak je tomu i zde, navíc kamera je skvělá (o čemž svědčí i fakt, že NOPE je první horor natočený do IMAX podoby), audio je ještě lepší a jen filmu dodává plnohodnotné postavení ve scifi žánru a celkový nápad je sice v jádru všem známý (UFO, že ano...), ale šikovně se odlišuje v detailech, pravidlech, jaké jsou zde nastaveny, a také samotnou podobou talíře, kdy divák v průběhu zjistí, že vlastně nejde úplně o klasického „ufouna“,  jak jsme zvyklí. První třetina je obstojný rozjezd, druhá třetina naprosté vtažení do děje a závěrená část je pak už nezastavující, akcí, krví i napětím narvaná střela, která jede až do konce na plné obrátky a ukazuje nám, že Peele prostě umí. Stopáž dvou hodin vůbec nenudí, herecky je na co koukat a ikdyž mám maličko problém s tím, že trailer slíbil určité prvky a očekávání, kterým se šibalsky vyhnul a ve výsledku nejen že nesplnil, ale vůbec se do nich ani neopřel (nebudu spoilerovat konkrétní scény), tak jsem suma sumárum spokojen – těšil jsem se sice na „klasického Peeleho“, kterého jsem nedostal, ale naoplátku mi byl naservírován velkolepý scifi biják s originálním monstrem, který se zavděčí snad všem. PS brzy nahodím do kolonky „zajímavosti“ celkem pozoruhodné fakty, tak je nepropásněte:D (18.08.2022)

Atmosféra za milion a tolik, tolik, tolik originálních nápadů... Jsem rád, že se ještě pořád točí (a do kin dostávají) i takové filmy, které nejspíš není možné napoprvé zcela pochopit, ale které mají takové kouzlo, že se na ně člověk rád podívá znovu a plně je pochopí až pak. Originální děj, realistické vyprávění, skvělé (a skvěle zahrané) postavy, pocit neustálého tajemna.... Není to horor, protože pak by musela být hororem i Blízká setkání třetího druhu, která tu Peele kombinuje s Čelistmi, Znameními a lecčím dalším. Originálnější design mimozemského "čehosi" jsem neviděl asi od Příchozích, celá řada scén je bez přehánění nezapomenutelných a moc se těším, až je zase uvidím. Myslím, že si Nene v řadě ohledů nezadá s filmy Christophera Nolana, a kdyby je místo Peeleho úplně stejně natočil právě Nolan nebo Dennis Villeneuve, bylo by zdejší hodnocení úplně jinde. (03.09.2022)

Miluju mysteriózní thrillery a Peele ví jak na mě. Bohužel, leckdy je Nope až příliš zdlouhavé a ačkoliv se jedná o ryze originální námět, nejsem si úplně jistý onou autorskou vizí, jestli je opravdu tak hluboká, jak se nás autor pokouší přesvědčovat. A nebo je to jen ryzí žánrovka z jiného směru, než o Ufo častěji přemýšlíme. Interpretaci přenechávám chytřejším, já jsem nicméně docela spokojen a umím si představit, že si jako vždy výborného Daniela Kaluuyu pustím za pár let znovu. (16.09.2022)

V rámci Peelových tvůrčích limitů vynikající, v rámci aktuálních tvůrčích limitů současného mainstreamu je to jeden z filmů roku. A vůbec, co to kecám, ten film je sám o sobě boží. Máte-li jako já kliku a šli jste na film jako naprostá tabula rasa, máte před sebou kouzelnou hodinu a půl postupného odhalování tajemství v Hollywoodských kopcích, během kterého kolem vás běhají různé scénáristické myšky a dějové výpady, které vtipně odkazují na kouzelnou debilitu devadesátkové TV Ameriky, o které třeba tak rád vyprávěl Tarantino. Ostatně si myslím, že k němu má po posledním filmu Peele daleko blíže než k tolikrát skloňovanému Hitchcockovi. Funguje jako žánr, ale s alespoň nějakou znalostí americké popkultury se teprve začne vyjevovat jak šíleně je celej ten film vymazlenej. Kouzlo velkých koňských očí, Harambe, strašidelná aura hollywoodských rančů, kameramani, co si poměřují bouchačky, za flígr odněkud vytaženej Wincott, soundtrack co krade od Morriconeho i Badalamentiho a mrak, který se nehýbe, aniž by si toho za půl roku někdo všiml. A za kamerou Hoytema. Yep. (22.08.2022)

Člověk by snadno mohl propadnout pokušení, aby provolával Peela za nového Tarantina ve snaze vyzdvihnout jej coby jednoho z nejosobitějších a nejunikátnějších talentů spoučasného amerického overgoundu. Jenže zásadní rozdíl mezi oběma tvůrci spočívá v tom, že Tarantino je sebezahleděný nerd adorující mytologii filmu a fikční hrdiny, kdežto Peele se obrací k realitě, neboť je nejen cinefil, ale také autor reflektující společnost a bizarní paradoxy jejích aparátů a statu quo. Proto také jeho filmy nejsou pouhými sofistikovaně nadšeneckými hříčkami s filmovými schématy a eklektické pomníky okrajovým filmům a autorům, ale jízlivé satiry a mnohovrstevnatá díla, která dokážou současně bavit i mrazit. Peelův třetí celovečerní projekt pak fascinuje jako unikátně nepředvídatelné vyprávění, které na půdorysu záhady a kontaktu s něčím cizím staví ohromující pomník kinematografii a jejím průkopníkům. Peele ve svém "Tenkrát v Hollywoodu" nejde cestou Tarantinovy iluzorní fikce a okouzleného adoračního patosu, ale vytváří dílo vědomě pracující s paradoxy a protiklady. "Nene" tak současně je sci-fi i western a pojednává s hořkostí o zábavním průmyslu, který se sám chytá do vlastní smyčky, když si vychovává diváky, kteří požadují stále nové a okázalejší atrakce. Jakoby nevyhnutelně pak tento proměňující se průmysl nechává v prachu cesty své staré dříče i průkopníky. Peele vzdává hold posedlosti dokonalým záběrem, ale paradoxně tak činí se zázemím doby, kdy ona dokonalost už je umělá a vzniká bez rizika díky počítačovým efektům a digitální postprodukci. Nejvíce pak na "Nene" překvapí, že sice pojednává o starém Hollywoodu a jeho magii i patosu, ale nepromlouvá k uslzeným gerontům, nýbrž onen étos zprostředkovává mladé generaci odkojené YouTube a dennodenně visící na sociálních sítích. (15.09.2022)