Nie, nie

Mám takové tušení, že v případě třetího snímku šikovného režiséra Jordana Peelea budu patřit – co se hodnocení týče – k opozici. Film totiž sklízí povětšinou pochvalné recenze a hodnocení po celém světě. A i když nadšené argumentaci jeho obdivovatelů rozumím, nemohu se zbavit pocitu, že je – stejně jako tvůrce samotného – postihla jistá zaslepenost, kvůli které přehlížejí evidentní nedostatky. Jordan Peele se blýskl chytrým hororem „Uteč“ v roce 2017, za který dostal dokonce Oscara za nejlepší scénář. Po právu. Již v té chvíli byl Peele zmiňován jako nástupce Hitchcocka a Shyamalana, s jejichž tvorbou má ledasco společného. Pak přišel snímek „My“. Troch komplikovaný horor, ale opět postavený na chytrém nápadu. Z hlediska scénáře „Nene“ nepřekvapí svou zápletkou ani rozuzlením, ale spíše drobnými detaily, dramatickými oblouky a odkazy, které jsou rozesety na ploše celého filmu. A to je zároveň deviza i Achillova pata celého díla. Peele se natolik soustředil, aby do sebe vše zapadalo, že ve snaze natočit skutečný spektákl zapomněl na to, že své diváky nesmí nudit. Jenže to se tu právě děje. Pro danou zápletku, kterou jsme v různých obměnách už měli tu čest vidět, jsou dvě hodiny a deset minut opravdu moc. A nepomáhají ani odbočky – jako třeba ta s hvězdou sitcomu a šimpanzí nehodou. Po pravdě mám pocit, že právě šimpanzí historka je jediným prvkem, který do výsledné skládačky absolutně nezapadá a je tam navíc. Pokud mi ale něco uniklo, omlouvám se. Každopádně film má unylé tempo, chybí mu skutečné napětí a paradoxně funguje především v humorných momentech, což je Peeleova silná stránka. Bohužel takových momentů zde zase není mnoho. Všechno je to zaměřené na obrazovou složku. I postava bravurního kameramana naznačuje, že Peele chtěl tentokrát stvořit svůj nejumělečtější a nejucelenější snímek, ve kterém nebudou hluchá místa. Jenže – a zde je možné, že se mnou nebudete souhlasit – to dle mého trochu přepískl. I díky tomu se film potácí mezi žánry (sci-fi, thriller, horor, komedie, drama), aniž by úspěšně do jednoho z nich, byť na chvíli, zapadl. Chybí tu razantnější tempo, když dojde na akci, a strach, když bychom se měli bát (něčeho nebo o někoho). Za mě je „Nene“ spíše zklamáním. Nikoliv po řemeslné stránce, tam nelze mít výhrady, ale z hlediska filmové zábavy, kde celá ta dokonalost přichází vniveč. Je to taková parádní bublina bez pořádného obsahu. /65%/ (07.10.2022)

Člověk by snadno mohl propadnout pokušení, aby provolával Peela za nového Tarantina ve snaze vyzdvihnout jej coby jednoho z nejosobitějších a nejunikátnějších talentů spoučasného amerického overgoundu. Jenže zásadní rozdíl mezi oběma tvůrci spočívá v tom, že Tarantino je sebezahleděný nerd adorující mytologii filmu a fikční hrdiny, kdežto Peele se obrací k realitě, neboť je nejen cinefil, ale také autor reflektující společnost a bizarní paradoxy jejích aparátů a statu quo. Proto také jeho filmy nejsou pouhými sofistikovaně nadšeneckými hříčkami s filmovými schématy a eklektické pomníky okrajovým filmům a autorům, ale jízlivé satiry a mnohovrstevnatá díla, která dokážou současně bavit i mrazit. Peelův třetí celovečerní projekt pak fascinuje jako unikátně nepředvídatelné vyprávění, které na půdorysu záhady a kontaktu s něčím cizím staví ohromující pomník kinematografii a jejím průkopníkům. Peele ve svém "Tenkrát v Hollywoodu" nejde cestou Tarantinovy iluzorní fikce a okouzleného adoračního patosu, ale vytváří dílo vědomě pracující s paradoxy a protiklady. "Nene" tak současně je sci-fi i western a pojednává s hořkostí o zábavním průmyslu, který se sám chytá do vlastní smyčky, když si vychovává diváky, kteří požadují stále nové a okázalejší atrakce. Jakoby nevyhnutelně pak tento proměňující se průmysl nechává v prachu cesty své staré dříče i průkopníky. Peele vzdává hold posedlosti dokonalým záběrem, ale paradoxně tak činí se zázemím doby, kdy ona dokonalost už je umělá a vzniká bez rizika díky počítačovým efektům a digitální postprodukci. Nejvíce pak na "Nene" překvapí, že sice pojednává o starém Hollywoodu a jeho magii i patosu, ale nepromlouvá k uslzeným gerontům, nýbrž onen étos zprostředkovává mladé generaci odkojené YouTube a dennodenně visící na sociálních sítích. (15.09.2022)

Jsou filmy, na které se chodí do kina a filmy, na něž to není třeba. A pak jsou filmy, na které člověk do kina jít měl, ale...neudělal to. Téměř třetina filmu je pomalejší a možná bych ho zkrátil, avšak bezchybný vizuál a stupňující se atmosféra vše vynahradily. Mraky se honí, jen jeden stojí. Jenže to, co vypadá jako mimozemská loď, je něco daleko strašnějšího. Skvělý nápad s nafukujícími se paňáky připomněl tak trochu Čelisti a ty jejich barely, samotná návštěva z vesmíru dala vzpomenout na Evoluci a závěr? Tak nějak jsem si vzpomněl na Ghostbusters 2. Zdařilé triky, některé obrazy byly vyloženě krásné - třeba závěrečný lov na OJ, kdy se z návštěvy stal smrtící exotický květ plující zvolna oblohou. Nu a kulturní vložka se šimpanzem? Ta byla jak z jiného světa... (22.09.2022)

Tak s nami Shyamalan zase vyjebal. Teda Peele. Niektorí ľudia by vám prisahali na svoju zbierku golfových palíc, že nie sú rasisti, ale jak vidia černocha s názorom, čakajú politiku. Už samotný černoch v hlavnej roli je politika, pretože za čias Johna Waynea tam neboli a belošstvo je skrátka normatívne. 🤗 A čo potom autor?! Cítim niečo skazené v štáte Dánskom; aby z neho za chvíľu nebola Wakanda! Spoilerovať nebudem, ale videl som v kine štyri ukážky na nové horory. Invitation s jednou z najkrajších herečiek v Mliečnej dráhe, vypadá jak úplná tuctovka. Druhé som ani nezaregistroval názov, bol to nejaký klišovitý exorcizmus s trikmi z roku 2012. Smile zaujal, lebo vyzerá na mix It Follows a Lights Out, čiže dnes už neoriginálna atmosférina. Don’t Worry Darling bude pekne natočené, ale tú tému dostávame ročne, a kde som niečo podobného naposledy videl? Aaaa, v traileri na Invitation, 12 minút dozadu. No a potom je tu Peele. (18.08.2022)

Uklidnění na začátek. Tento komentář je pouze souhrnem dojmů bez toho, aniž by jakkoliv vyzrazoval obsah filmu. Mám totiž pochopení pro každého, kdo u Peeleho nechce dopředu nic vědět. Já sám jsem před projekcí viděl jen první trailer a zbytku se svědomitě vyhýbal. A udělal jsem dobře. Nejlépe totiž fungují první 2/3 filmu. Jste poměrně rychle vrženi do víru podivností, které hned v úvodních minutách vyvolají řadu otázek (bacha na opice). Tempo potom sice mírně opadne, ale to není problém, jelikož v tu chvíli začíná houstnout atmosféra, která je umocněna výbornými hudebními motivy a vy jen čekáte, co přijde příště. Jordan nepoužívá laciné lekačky a opět se vyhýbá standardním klišé hororového žánru, což musí ocenit snad každý. Problém však nastává, když se příběh přehoupne do části, kde už jsou záhady víceméně vysvětleny a jde se do finále. V tu chvíli začne být Nene poměrně generické. I přes svou poměrně dlouhou stopáž navíc uspokojivě neuzavře všechny příběhové linky (Jupeho zejména) a začne být svým vlastním nepřítelem. Minimálně jedna z replik vznesená „náhodnou“ postavou těsně před závěrečnou akcí odpovídá tomu, že jde o záměr, ale to nic nemění na tom, že divák na tuhle hru nemusí přistoupit. Netvrdím, že jsou u Peeleho netradiční finále něčím vzácným, ale závěr Nene bych přirovnal spíše k posledním filmům od Shyamalana (to ani nemluvím o tom, že úvod má podobný nádech jako Znamení – čímž tyto dva filmy nechci vůbec srovnávat). Je to zvláštní, přepálené, někdy možná až hloupé, ale myšlenkou pořád velmi originální. Takže proč ne? (16.08.2022)