Epidemic
Epidemic
Epidemic
Epidemic
Epidemic
Réžia:
Lars von TrierObsahy(1)
EPIDEMIE je film o natáčení filmu, který dává nakonec dohromady film. Žánrově zde Trier přirovnává snímek k Felliniho 8 a 1/2, Godardova vášeň nebo k Americké noci. Režisér Lars a scénarista Niels zjistí, že jejich dlouhá práce na scénáři k filmu Komisař a děvka byla zbytečná, scénář byl totiž vymazán z počítače. V rychlosti tedy sepíší nový scénář, který poté prezentují producentovi. Nový projekt nese název Epidemic a hlavním hrdinou v něm je doktor Mesmer (Trier), který se rozhodne vést boj proti zhoubné epidemii, i když ví, že je marný. Doktor je přímým zdrojem nákazy, a zná smutnou pravdu, že cesta do pekla je stavěna dobrými úmysly. Mezitím co v rámcovém příběhu už režisér a scénárista připravují další projekt, začne se Evropou šířit nová epidemie... (Aristes)
(viac)Recenzie (45)
Jako jo, ten experiment ne vždy funguje, je tu nemalý počet vatových scén, pseudouměleckých scén tu taky není zrovna málo, sám Trier mi byl jako vždycky nesympatický a v určitých momentech mi to přišlo strašně zahleděné do sebe, až lehce fňukající nad tím, že "oni nedocení moji genialitu, jelikož by to v mojí zemi způsobilo poprask" (což mi vyplynulo ze závěru, který je ale zpracováním naopak hodně působivý a kromě Evropy si nevzpomínám na žádný jeho takový film, kde by mě nějaká scéna tak zaujala). Ale jinak je to určitě to lepší z Trierovy tvorby. Není to tak moc sebestředné (jak u něj bývá zvykem), nápad to taky nemá špatný a naštěstí si to nesnaží hrát na bůhvíco hlubokého, takže Trierovi ani nemůžu vyčítat to, co mu vyčítám u skoro každého jeho filmu. I přes mé hodnocení jsem tedy nakonec aspoň trochu spokojený, jelikož jsem čekal něco mnohem horšího a takhle zpětně mám pocit, že kdybych před dvěma lety dal místo Antikrista šanci Epidemii, tak budu určitě mnohem spokojenější a možná už bych teď za sebou měl od Triera o jeden, dva filmy navíc. On by Antikrist moji chuť mu dávat ještě šanci zabil tak jako tak, nicméně jsem rád, že jsem Epidemii tu šanci nakonec dal. Slabé 3* ()
Toto dílo jednoznačně dokáže zapůsobit. Velmi kladně oceňuji Trierovu originální myšlenku. Snímek je - přeneseně řečeno - hororový dokument o natáčení filmu. Doktor Mesmer, který je postavou filmu, o kterém je natáčen film dvěma hlavními postavami, zkoumá rychle se rozšiřující nemoc a nakonec zjišťuje, že on sám je jejím šiřitelem. Tím splývá se svým vlastním scénáristou, který nemoc vylíčí tak detailně, že se pomocí lidského podvědomí dostane na povrch reality a otevírá navždy uzavřený kruh epidemie. To, že se tato převratná myšlenka objevila až na konci filmu, diváka trochu zaskočí a vnukne mu (ne)oprávněný pocit, že mu chybí nějaká poetická stránka, hlubší forma. Vše je nutno složitě hledat v symbolech (například jméno doktora Mesmera odkazuje na jeho jmenovce, který objevil tajemnou hypnózu, Trierovu nenávist k ženám, kterou nechává vykrystalizovat tím, že první, kdo je nemocí reálně postižen, je žena, nebo třeba dvojrole (v tomto případě možná trojrole, je nutno započítat i režii a scénář), která jasně udává myšlenku,.. ), ale na druhou stranu je to dost neohraný způsob komunikace s divákem, navíc oslazený velmi působivou - a z obrazu téměř vystupující - atmosférou. ()
No, pokud takovym zpusobem vznika kazdy scenar k Larsovym filmum, tak uz se nedivim nicemu:-)! Velice zajimavy film, ktery je vsak urcen asi jen pro skalni fans... ()
Trierovu tvorbu nemám zmapovanú a neviem posúdiť, či je toto typické Trierovo dielo, ale mne to neučarovalo. Film takmer bez príbehu, resp. so slabou nosnou linkou. Skôr je to len taká zmes samostatných a musím povedať dosť nezaujímavých komorných minipríbehov, letmo a chaoticky pospájaných, dialógovo vyšumelých. Sledovať 10-minútový monológ postavy básniacej o víne, 15-minútový filozofický blábol budúceho kňaza či pitvu zubnej pasty Signal plus ma príliš nelákajú. Pozitívne môžem vypichnúť jedine civilné výkony hercov. Inak je to nuda. Dúfam, že ďalšie Trierove filmy už pripomínajú profesionálny film a sú kvalitatívne o niekoľko levelov inde ako tento minimalizmus. ()
"Film by měl být jako kamínek v topince" ()
Co to kua mělo znamenat? On mě kdosi varoval, že tenhle film je jenom pro otrly, ale čekal jsem to spíš po stránce krve, mrtvol, hnusu... a né že to je jenom pro otrlyho diváka, co má rád umělecky filmy. A Trier je nevyzpytatelnej zmrd a timhle mi docela ulehčil hodnocení filmu. Odpad. Koho zajímá, že se jim podělala disketa a teď tam celej film vymejšlijou novej scénář, do toho několik scén jakoby z filmovyho zamořenyho světa, pak véča, hypnóza a konec. Jo a mezitím různé scény o ničem, ve kterejch ten pisálek kouří jedno cígo za druhým, toť vše. No to mě poser. Tohle mě teda Trier posral. Zmrd. ()
Opět perfektní Trierův film. Trier si zde i zahrál a vůbec ne špatně a skvělý výkon předvedl Udo Kier. ()
Lars si opět hraje s divákem. A já opět podléhám. Rozvrstvený příběh, rozdělený do dvou odlišných, přesto tolik si podobných světů. Trier rozehrává svou hru na emoce, kdy v jednu chvíli diváka baví vtipnými vložkami, aby pak na něj s o to větší silou udeřil a vyždímal z člověka veškeré emoce. Konec je prostě parádní, když se oba světy střetnou a zapadnou do sebe... Rezignovaná beznaděj... A o parádním minimalistickém ztvárnění by se toho dalo napsat též mnoho... ()
Trierovi se tento film úplně nepovedl. Každý, kdo se nad filmem chce zamyslet, si v něm sice nějakou zajímavou myšlenku najde, přesto mi připadá, že film neobsahuje jedinou nosnou myšlenku, která by se v průběhu děje nějak rozvíjela. Originalitu filmu rozhodně nelze upřít, ovšem nejsem si jistý, jestli formou, která často ruší tok děje a myšlenek v něm, pouze režisér nemaskuje právě tu neexistenci větší myšlenky. Ačkoli uznávám, že příběh muže, který se snaží vymýtit šířící se mor, ale nakonec sám zjistí, že je jeho šiřitelem, na mě v mnohém zapůsobil. Jednak mi připadá poutavé vysvětlení filmu jako alegorie bojovníků proti ideologiím, kteří ale jejich opak nutí za každou cenu všem, ale také mě zaujala filmová paralela doktora a jeho autora scénáristy. Nemohu se zbavit dojmu, jako by v doktoru Mesmerovi viděl Trier sám sebe... ()
"...epidemic - we all fall down, epidemic..." rozverná píseň uzavírá nečekaně dramatické vyústění příběhu, který po celou dobu působil spíše bezstarostně a odlehčeně když v tom... jedna hypnóza, jeden sugestivní dvanáctistránkový scénář a hned se něco posere a vidlička skončí v krčku - ale nechme teď stranou děj. Jde o to, že vážný a dramatický moment je následován skladbou téměř veselou a to je pro celou Epidemii typické, resp. je to ten nejkrásnější příklad umění Larse Triera nebrat si servítky při práci s různými žánry a ve svém vyprávění použít prakticky cokoliv. A použít to funkčně. Svévole a manýry jako umělecký prostředek - proč ne. Někdo si to může dovolit a někdo tím dokonce baví. Nechci Epidemii hodnotit v rámci celé trilogie, tím ať se baví povolaní. Samu o sobě bych ji charakterizoval jako příběh o příbězích, o tom, jak jsou vytvářeny, předávány, znovu prožívány, znovu vytvářeny a překomponovávány a jak na nás můžou nakonec, ad absurdum, působit. Vorsel a Trier jako katalyzátory průniku metasvěta cizích vyprávění do svého (reálného) světa, jenž pro (reálný) svět diváka zůstane navždy jenom fikcí, ale nezpochybnitelnou, ve stejném vztahu jako příběhy v této fikci k reálnému světu filmové fabule... Mám tak trochu pocit, že tyhle fabulační hrátky spojené s osobitou (ne pro všechny diváky, zdá se, stejně přitažlivou) vizuální stránkou docela převrstvily myšlenku, která měla být filmu hlavní, tedy cestu dobra vedoucí jenom do pekel. Chcete-li se opravdu zabývat tímto problémem, pusťte si Evropu, hledáte-li inteligentní rozvernost, nechte se nakazit Epidemií. ()
Nahlédnutí do vzniku filmů Lars von Triera? Pravděpodobně ano. Tahle dokumentární část mi přišla vcelku zajímavá... ona vlastně nebyla špatná ani ta filmová část. Opět tu máme pěknou kameru (a to v obou rovinách), celkem zajímavý scénář a povedený zvuk, nebo různé ruchy. Epidemie je tedy spíše dokument, který mě i přes svou nespornou zajímavost zaujal nejméně z celé trilogie. To ovšem neznamená, že ho považuji za špatný, jen z něj mám pocit, že Lars von Trier měl už tenkrát na víc, což vlastně brzy dokázal. Ale to menší první nahlédnutí do Království mě velmi potěšilo, ona vlastně ta filmová část samotný pozdější seriálový skvost připomíná. 60% ()
Za krásné obočí uhrančeného média. Za její pláč. ()
Dle mého názoru je Epidemic nejlepší z Trierovy evropské trilogie - ne tak nesrozumitelné a obrazově kontroverzní jako Prvek zločinu, ne tak přímočaré a obrazově prvoplánovité jako Evropa. Něco mezi těmito charakteristikami dává dohromady Epidemic. Film značně osvěžuje autor sám, který zde sám sebe taky představuje, neschovává se za příběh, jak je tomu ve zmíněných dvou filmech, ale aktivně vystupuje před něj a jednotlivými, hranými sekvencemi ho spoluvytváří. Zdánlivě banální scénky mladého tvůrce, střídající se s obrazy utrpení a hlubokých emocí, nepřímo potvrzují směřování "skutečné“ postavy ve vznikajícím příběhu a zároveň dávají předzvěst autorovy budoucí tvorby. Dvě dějové linie "reality“ a "fikce“ ústí v jedno, "fikci", či "realitu“?. Velice sugestivní snímek. ()
tvůrčí proces zachycený v jedinečném filmu o hledání a ztrátě inspirace který dokazuje jak moc je myšlenka prchavá věc ()
Holt, nepochopil som o čo išlo. A aj keď by som na to prišiel, tak spracovanie ma unudilo na smrť. Dopozeral som z úcty k režisérovi.. ()
Částečně nahlédnutí do toho, jak asi vznikají Trierovy filmy. Řada velmi podařených a zvláštních scének, jako třeba zubní pasta, úžasné záběry na německé dálnice a zakončení s pořádným zvratem. Místy jsem se bohužel oproti ostatním autorovým filmům nudil, být celý film lépe pospojovaný, tak by to bylo bez výhrad. ()
Dobrý soundtrack, ale to je asi tak všechno ()
Epidemic. ()
Velmi zajimavý pohled do tvůrčí práce propojené se samotným dílem, ale bez hlubšího významu. ()
Tento Trieruv film je unikatni v tom, ze nam dava nahlednout do autorova genia a sledovani dalsich jeho filmu by melo byt temer podmineno timto zakladem. Trier na mne pusobi uprimne, jakoby si myslel, ze jeho pohled je natolik radikalni a rebelsky, ze otrese svetem filmu a umeni a ze ho lide pochopi a oceni. Kdyz se tak nestalo, vyrukoval na nas s Antikristem a Melancholii, coz jsou prave z mnoha rovin afektovane vysmechy divakovi s jen par zanechanymi voditky. Dobrat se k Trierovi je zde velmi obtizne, protoze se skryva za pozlatkem. V epidemii rozviji neco fenomenalniho. Nejdrive vytvori kulisu tlaku, pod kterym dilo vznika a hned nasleduje prvni ukazka z filmu, zacina expozici zaveru a pak retrospektivne patra po pricinach katastrofy. Dokonce nam materialne oznaci svet filmu (napis EPIDEMIC), abychom se mohli neceho pevneho chytit (prestoze to k nicemu neni!). Pri prvni ukazce z dila vytvareneho v dile, tj. ostrakizace idealisty jsem si striknul do kalhot, abych se vzapeti dozvedel o zamerne hre na divaka o jejimz ucinku Trier ani okamzik nepochyboval. Pak se dozvime neco o Trierove koncepci umeleckeho dila, a verim, ze je to do znacne miry uprimne mineno. U WagTan jsem se zacal nezadrzitelne smat a smal jsem se vicemene az do konce filmu. V teto scene nenechava tu misto transcendenci a nejakemu idealnimu pojeti, naproti tomu stavi umeni jako lidsky vytvor, ktery podleha kriteriu funkcnosti. Ale pozdeji je z filmu patrna jeste jedna rovina, ktera ale neni formulovana uz tak explicitne - vedle nastinene povahy dila jako soucinnosti (podlezaveho) zameru a nahody (treba promitanni mondennich zazitku) existuje soucasne film jako prostredek sdelovani tezko prenositelnych zkusenosti a svetonazoru, jako "lecba lidstva patosem Nietzscheho". Jak jinak vysvetlit vlajku Cerveneho krize (vsimni si jeho motta The power of humanity!), ktera je shodou okolnosti invertovanou vlajkou Danska - neni pochyb, ze presne takto si Trier pripada, jako v posledni instanci idealista, ktery chce film a potazmo i umeni purifikovat, ocistit od toho patetickeho balastu na efekt, coz se pozdeji projevi v manifestu Dogme 95, ta snaha vylecit svet z Cop and the Whore. Jeho radikalni odklon v pozdni tvorbe od tohoto dogmatu je zajimava vec a budu se ji vice venovat v komentarich k pozdni tvorbe. Zde bych ale poznamenal jedno. Klicova se mi zda metafora SIGNALU, kde jeho rozpitvanim odhaluje, ze trikolora je jen jakysi podvod a ze netvori essenci pasty. A zde prichazi mlady Trier, aby rozresil tuhle juxtapozici tim, ze prohlasi bilou cast za cistou semantiku, ktera nesmi byt "znecistena" libivymi "barvami", a musi se davkovat v ryzi podobe aby mela nejaky vztah k realnemu svetu a od nej pak vypujcenou legitimizaci a snad i hloubku (srov. muj komentar ke Stalkerovi). Pozdni Trier si uvedomuje, ze lek se musi podavat v barevne krabicce potazeny cukrem, aby si neredukoval publikum na hloucek cinefilu, a aby myslenky, ktere budou presto obsazeny, ackoliv v nekterych mistech prebity "barvou", se dostaly do sirsiho povedomi. () (menej) (viac)