Epidemie

Trier byl už od počátku emociální manipulátor. Je to patrné i z tohoto jeho ranného snímku. Vždy navodí atmosféru nasáklou emocemi, nezapomene jí pak vždy nabořit nějakým rušivým prvkem, jako by chtěl dát najevo, že takovými postupy pohrdá. Zároveň zde ukazuje jak snadné je danou atmosféru navodit a pohrát si tak s lidskými emocemi tím nejbanálnějším způsobem. Jednak to demonstruje na morových scénách, kde se o náladu scén postará prostě jen hudba Richarda Wagnera a obdobně to ukazuje v určitých hororových momentech, doprovázených geniální a zároveň jednoduchou zvukovou kulisou. Cit pro takovéto scény ho předurčil k režisérskému řemeslu. Tomuto filmu však bohužel chybí určitá kompaktnost, jako je tomu například u Europy. (25.09.2007)

Styl Larse von Triera je patrný, ale spíš než autenticitu připomíná tenhle styl amatérismus, při kterém si rejža a pár jeho kamarádů před kamerou docela obyčejně zaimprovizovali a pak se na to pokusili napasovat nějaký smysl. Anebo je tohle nesmysl a dělají si z diváků legraci. Vůbec bych se nedivil, už jsme to zažili nesčetněkrát. (17.08.2015)

Pro Triera mám (soudě podle toho, co jsem zatím viděl) celkem slabost, ale Epidemic mě příliš nezaujal. O čem to vlastně - kromě toho, co je napsáno v obsahu, bylo? Je to autorská sebereflexe, žert, podobenství zlých důsledků dobře míněných příčin ... ? Nápady by určitě byly, nejednoznačné filmy mám rád, ale v tomto tak nějak chybí patrnější vodítka. (12.06.2010)

Připadám si jako člověk, který ochutnal výborný zákusek v podobě Evropy, dostal jako chutný předkrm Prvek zločinu a pak mu místo hlavního chodu dají vylízat špinavý talíř. Chápu úsporné minimalistické pojetí s minimem herců, takžka dokumentární techniky, ale oprotti dalším dvěma filmům z celé trilogie jde o zcela jinou kvalitu. Zajímavé je nahlédnutí pod pokličku tvůrce, když tvoří. :o) (25.12.2014)

„Bylo podivuhodné, že se ty barvy nesmíchaly, ale vytekly najednou spolu tak, jak to Bůh chtěl... bez toho, že by smícháním vytvořily třetí barvu. Zdá se mi, že jsem to viděl u jedné zubní pasty. Nevím, jestli se dá ještě koupit, jmenuje se Signal.“ * * Hmm, může ještě něco výstižněji charakterizovat hloubku a styl tohoto filmu, když napíšu, že výše citované filozofování zde nasleduje z ničeho nic po jedné z atmosféricky temných scén s hypnotizující atmosférou? Jako některé filmy Larse von Triera se mi celkem líbily, ze 7 dosud viděných jsem mu dokonce již třikrát udělil 4 hvězdičky a originální náměty či nekonvenční snímky v rámci žánrů jsou pro mě lákadlem i u nejednoho dalšího Trierova filmu. Ale Epidemie mi přijde jako jeden z dalších režisérových totálních úletů, jejichž klady z větší části začínají i končí u jednoho zajímavého nápadu a výsledkem je takové podivné undergroundové cosi, čemu pořádně rozumí asi jen samotný von Trier s Vørselem a co ocení nejspíš jen opravdu skalní režisérovi příznivci. Líbilo se mi neobyčejné nahlédnutí do zákulisí scenáristické tvorby se samotným Trierem, v některých scénách na mě ta zvláštní atmosféra i působila a úplný závěr má taky cosi do sebe, ale jinak jsem se po většinu času nedokázal naladit na stejnou vlnu, nejednou jsem se nudil a celkově mi zhlédnutí Epidemie moc nedalo, ani nenabídlo žádný výraznější zážitek. Ale jelikož mívám to u Triera doslova jako na houpačce, doufám, že příští vybraný film mi zase sedne víc. Jestli černobílý undergroundový film o scenáristovi a jeho podivném filmu, tak za mě určitě raději Rockwellův Průšvih (1992). [35%] (11.02.2022)