Epidemie

Trier byl už od počátku emociální manipulátor. Je to patrné i z tohoto jeho ranného snímku. Vždy navodí atmosféru nasáklou emocemi, nezapomene jí pak vždy nabořit nějakým rušivým prvkem, jako by chtěl dát najevo, že takovými postupy pohrdá. Zároveň zde ukazuje jak snadné je danou atmosféru navodit a pohrát si tak s lidskými emocemi tím nejbanálnějším způsobem. Jednak to demonstruje na morových scénách, kde se o náladu scén postará prostě jen hudba Richarda Wagnera a obdobně to ukazuje v určitých hororových momentech, doprovázených geniální a zároveň jednoduchou zvukovou kulisou. Cit pro takovéto scény ho předurčil k režisérskému řemeslu. Tomuto filmu však bohužel chybí určitá kompaktnost, jako je tomu například u Europy. (25.09.2007)

Neviem či je chyba vo mne, pretože som od Epidémie čakal niečo úplne iné a to aj napriek tomu, že som si prečítal, o čom tento film je. Pôsobí určite viac ako debut než napínavejší Prvok zločinu, ale predovšetkým na mňa pôsobil ako Trierova hra s intelektuálnym divákom, z ktorého si robí srandu. Ale aby bol fér, tak si ju robí aj sám zo seba ako z tvorcu. Ide o film, ku ktorému sa ešte vrátim, aby som si utriedil dojmy. A tubu zubnej pasty rozrezávať nemienim, je mi úplne jedno, čo je vo vnútri. (28.02.2023)

Konečně jsem dostal možnost zhlédnou toto Trierovo dílo a musím se opět hluboce sklonit před jeho mistrovským talentem. Scénář k filmu napsal Niels Vørsel, se kterým von Trier spolupracoval například na seriálu RIGET (v Epidemii také navštívíme Říškou nemocnici). Originální příběh vypráví o dr. Mesmerovi, který se snaží vymýtit mor a stane se tak sám jeho hlavním šiřitelem... víc snad není třeba psát. (11.10.2005)

Pro Triera mám (soudě podle toho, co jsem zatím viděl) celkem slabost, ale Epidemic mě příliš nezaujal. O čem to vlastně - kromě toho, co je napsáno v obsahu, bylo? Je to autorská sebereflexe, žert, podobenství zlých důsledků dobře míněných příčin ... ? Nápady by určitě byly, nejednoznačné filmy mám rád, ale v tomto tak nějak chybí patrnější vodítka. (12.06.2010)

Film, ktorý sa tak trochu hraje s divákom a jeho očakávaniami. Príbeh je zasadený do súčastnosti a sleduje dvoch kamarátov - reálne osobnosti režiséra a jeho scenáristu, ktoré sa snažia napísať film s názvom detektív a prostitútka. Počítač ho ale vymaže a tak sa rozhodnú napísať druhý, dynamickejší a oveľa zlovestnejší film nazvaný Epidemic. Tu sa film rozdeľuje a začíname sledovať pararelu - neďaleká budúcnosť, ľudia zomierajú na epidémiu a idealistický doktor sa vyberá do terénu ich zachrániť, nevediac, že to on sám je nákazou. Toto všetko sa strieda s obyčajnými starosťami a radosťami dvoch tvorcov. Je to taký film o filme, ktorý nikdy nevznikol. Dokumentárny ráz a miera autentickosti je tu splnená na maximum a my veríme, že to všetko čo vidíme sa v skutočnosti aj odohralo. Niektoré dialógy sú zaujímavé, iné zbytočné. Celý film totiž balancuje medzi artovým nezávislým filmom, dokumentom a sci-fi hororom. Najväčší zvrat v príbehu a vlastne to čo si vyslúžilo filmu väčšie hodnotenie je záver, kedy sa fikcia stane realitou. Mystickosť a nadprirodzenosť celého príbehu začne byť naliehavejšou, stiesnujúcejšou a strašidelnejšou. Rozhodne vo mne zanechala veľmi nepríjemný pocit. Rozhodne zaujímavý filmový experiment, ktorý akoby ohraničoval ranné filmové roky Lars von Triera a v určitom smere definuje smer jeho budúcej tvorby. (12.09.2011)