Dogville

Můj dlouho prokletý film. Nekonečná propásnutí v kině či absence dvd po letech ukončila noční televizní chvilka. A čekání stálo za to. Jakmile jsem si totiž zvykl na výpravu (o jejímž naprostém minimalismu jsem věděl, ale přesto mi chvíli trvalo tuto nikdy nepoznanou atmosféru potřebně nasát), přišlo naprosté pohlcení. Von Trier velmi rozvážně rozehrává hru nepoznaných duševních zákrut a temných míst, která se objeví během jediného mžiku a přesto v naprosto logických a uvěřitelných důsledcích. Opatrnému rozkrývání dogvilleského problému bych ale přicházel na chuť podstatně pomaleji, kdyby v čele všeho dění nestála ta pravá osoba. Od prvního vkročení do města je uchvacující bohyně Nicole fatální osudovou bytostí, která coby Grace každého blízkého člověka změní a hlavně díky ní jsou nejrůznější vypjaté chvíle nezapomenutelnou a překvapivě i strhující podívanou. Proč tedy přes můj chvalozpěv nejdu k nejvyššímu hodnocení? Protože tříhodinová délka je v případě Dogville skutečně moc. Sice důkladně poznám povahu mnoha postav, ale čím dále komplikace zacházely, tím více jsem se třásl na nevyhnutelný závěr. Ten nakonec svou úplností předčil moje očekávání, ale režisérovy občasné naschvály "proti divákovi" jsou mi zkrátka proti srsti. I přesto se ale zoufale těším na pokračování nové cesty a považuji tuhle zraňující podívanou za filmovou povinnost. (04.01.2008)

Byla to nuda jako kráva, tři hodiny, to se fakt nedalo, nejspíš bych to normálně šoupl do kategorie WTF a dal jednu hvězdičku a vypl po půl hodině, ale počas celého filmu jsem byl dost vtažen do filmu a v době tý největší nudy jsem byl jak přikován svými těžkými pocity a emocemi. Trier umí, i když je nudař. (15.07.2012)

Mám rád experimentování s filmem, mám rád divadlo a navíc jsem věděl, že ač jsem se ze žádným z filmů Larse von Triera nesetkal, mám čekat neočekávané. A přesto si ten zmatek v hlavě, který mi tam Dogville rozpoutal, nedokážu urovnat ani pár dní po jeho shlédnutí. Rozhodně se o něm nedá říct, že je to divný film, to ne. Ale zvláštní zvláštní, to pravda je. Von Trier chtěl dosáhnout absolutního vítězství obsahu nad formou, jenomže tím filmu vytvořil jeho hlavní Achillovu patu. A nebo snad chce někdo namítnou něco proti tomu, že divák se bude plně soustředit na příběh a bude mu úplně putna, že herci se pohybují v obrovském studiu, kde stojí kulisy, nad kterým by si i divadlo uplivlo, že iluze dne a noci, stejně tak i ročních období je umem skvělého týmu osvětlovačů a že většina zvuků, včetně otvírání dveří a zpěvu ptáků byla přidána až v postprodukci? Můžeme si odpovědět, že ano, ale pouze za předpokladu, že Dogville bude mít příběh opravdu silný, což bohužel (ne)má. Fotografie pod závěrečnými titulky mě položily na vážky, zda-li je Von Trierův scénář podle skutečné události nebo ne, ale i kdyby (ne)byl, nelze mu upřít jistá působivost. Zároveň s ní je zde však i jakási chladnost a koneckonců i předvídatelnost a to je podle mě hlavní důvod mého „nízkého“ hodnocení, které bych velmi rád zvednul výš, už jenom kvůli hercům, kteří hrají jako o život. Nicole Kidman přímo září a vzájemná nesourodost s Paulem Bettanym je výborná. Dogville je film, který se hned tak nevidí, ale když už se vidí, mohl by alespoň stát za to. Ne, nejsem náročný, jenom mi vadí, když v tom něco skřípe a tady to skřípe až moc. (07.07.2005)

Lars von Trier je můj soukromý Personal Jesus! Je skvostný a nepotřebuju k tomu rekvizity, abych vás o tom přesvědčil. Jeho genialita budiž teď vypovězena: měsíc září nad Dogvile. Městem, které se vydává za téměř Stepfordský, prochází Nicole Kidman v norkovým kožichu. Pod nohama ji křupe...co vlastně, když se celý film odehrává v obrovském hangáru? Divákova fantasie pracuje na plný koule! Žádný dvěře, žádný větší záchytný body, které by vám dopomáhali dovytvářet si dogvillskou atmosféru. Přesto jste nabuzeni. Kamera pomalu prolétavá nad městem, nad lidmi a jejich osobními problémy. Po celý film se vlastně nic moc neděje, ale....sakra...pořád nedýcháte a Trier toho využívá ve svůj prospěch. Rozbíjení dřevěných panenek je jen špičkou ledovce a když film dospěje k vynikajícímu finále, čekáte všechno. Třeba i to, že Nicole ve městě zůstane. Trier sere na divákovo korektní myšlení a jednou větou rozhodne o všem... Diváka spolu s jeho myšlenkama zastřelí. Nad Dogville v tu chvíli vychází zakrvácený měsíc, který je symbolem zkázy. Šílený je slabý slovo.__ Možná mě Trierovo město nerozbilo jako jeho ostatní filmy u nichž jsem měl problém vydrežet do konce (důvod- neuvěřitelná emotivní bomba!), ale o to víc si Dogville vážím. Je hodně minimalistický a prostě celkově nutný ke shlédnutí. Když už nic, tak si uvědomíte, jak jsou lidi nevyzpytatelní... 90% (19.04.2009)

Je to nudné, ale tak zajímavé že to prostě musíte dokoukat. Trier si s vámi hraje a je jen na vás zda na jeho hru přistoupíte nebo ne. Dogville je experimentátorská exibice, která se nebude líbit každému, ale zaujme všechny. Pro filmové labužníky povinnost. Pro ostatní ,,normální" diváky dobrovolný očistec... (23.06.2007)