Smoke on the Potato Fields
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková, Jana Dítětová, Marie Logojdová, Vítězslav Jandák, Josef Somr, Alois Švehlík, Nina Popelíková, Václav Lohniský (viac)Obsahy(1)
Starnúci pražský špecialista doktor Meluzín po rozchode so ženou, ktorá ostala v zahraničí, nastúpi na miesto obvodného lekára na vidieku. Chce opäť nájsť stratený pokoj a rovnováhu v krajine svojho detstva. Ľudia mu spočiatku nedôverujú a stáva sa terčom ohovárania, jeho odbornosť a múdrosť však napokon i nedôverčivých vidiečanov presvedčia, že je nielen dobrý lekár, ale aj dobrý človek. (RTVS)
(viac)Recenzie (207)
S přehledem bezkonkurenčně výborně ztvárněná role MUDr. Meluzína Rudolfem Hrušínským st. nedovolí zapomenout na svérázného a snad i na první pohled flegmatického lékaře. Ovšem, to by byl jen povrchní pohled na tuto postavu. Ve skutečnosti je to člověk, kterého bych si já osobně přál za svého ošetřujícího lékaře a kterému bych zcela jistě z lékařského pohledu, ... a myslím, že i z toho obecně lidského pohledu, naprosto důvěřoval. No, .. vůni pečených brambor si ještě pamatuji. Voněla stejně příjemně jako Meluzínův lidský charakter a vzpomínky na ni mi připomínají bezstarostné dětství, chuť pečených brambor kdesi na okraji pole, vítr ze strnišť a pouštění draků. Jenomže, tento film není tak romanticky nostalgický, jako jsou mé vzpomínky na vůni bramborové natě. Toto psychologické drama dává nahlédnout do duše a úvah jednoho z nás, jednoho z těch, kdo museli žít v dobách nepříliš svobodných. Jak "dobře" bylo v tom našem socialistickém "chlívku" s vůní bramborové natě, která by nikde jinde na světě nevoněla MUDr. Meluzínovi tak příjemně jako u nás doma. A co je pro každého z nás nejdůležitější? To je otázka, kterou musí každý za sebe vyřešit v jistých rozhodujících okamžicích sám, stejně tak jako se musel rozhodnout MUDr. Meluzín. ()
Ide o také depresívne spolunažívanie na vidieku. Hrušínský svojím výkonom túto atmosféru ešte umocňuje. No bohužiaľ je to však len akási sonda do každodenného života, bez zaujímavého príbehu. Také to nezáživné nič. Hold ani Hrušínský na všetko sám nestačí. ()
"Viděl jsem váš spis. To je přece proti lidský přirozenosti, jít z lepšího na horší !!" - "A tohle má být horší ??" ()
Ten dým je cítit poněkud hořce a štípe do očí... ()
Ľudské a občas aj nekompromisné rozprávanie o charakteroch, ktoré rozhodne niesu čiernobiele. Na tom film stojí aj padá. Pre niekoho to môže znamenať nudu, pre niekoho zase prehliadku starej zlatej, českej hereckej školy. ()
Doktor Meluzin patří k těm, kterými pravidelně vítám svá podzimní odpoledne. Film zachycuje nejen vůni pečených brambor, ale zejména zablácený venkov, kousavé vlněné svetry a lidského doktora Meluzina, který ochraňuje své pacienty před druhými i před sebou samými. Nejde o nikterak vláčilovsky náročný film, ale atmosféra tohohle filmu je zkrátka něco, co mě pokaždé připoutá k obrazovce. ()
Tak tenhle Vláčilův film se mi hodně líbil. Více než nedávno zhlédnuté Údolí včel, což je dle mého opravdu československý velkofilm. Obří podíl na mém kladném zážitku má samozřejmě Hrušínského výkon. Vlastně ani nemá cenu psát, jaký byl pan Hrušínský geniální herec, to musí vědět každý, kdo s ním něco viděl a kdo to pořád neví ať rychle zhlédne něco kde hrál hlavní či vedlejší roli. Třeba tenhle krásný film o stárnoucím doktorovi, který se vydává zpět do svého rodného městečka hledat novou chuť do života. Opět léčit, pomáhat. Někteří to totiž potřebují. Ať je to bezdětný manželský pár, který bydlí nad ordinací a sdílí s doktorem byt nebo místní děvče ze statku. Pomůže jim? A pomůže sobě? 80% ()
Na dobu veselého budování socialismu dost ponurý film. Ale o to věrnější a pravdivější. Doktor Meluzín, nezván a nevítán, si klestí cestu životem na vesnici, která mu měla připomínat šťastné dětství. Jenže vše se změnilo a od dětství ho dělí nejen spousta let, ale také nová doba, tolik odlišná od té dřívější. V tomto filmu je to hodně patrné, proto byl zřejmě také zakázán. ()
Dojemný příběh lékaře, který se s téměř otcovskou láskou snaží zachránit existenci jedné zbloudilé ovečky. Hebká sociologická balada 70. let o statečnosti a laskavosti v prostředí nedůvěřivého venkova. ()
Na to, že je to páně Vláčilova úlitba normalizačnímu režimu, je to úžasný film. Téma posrpnové emigrace je přítomno jen na počátku filmu, a to ještě rozhodnutí hlavního hrdiny je motivováno osobně, nikoliv ideologicky. Ale zbytek je o návratu ke kořenům, o stárnutí bez resignace.Ta scéna s hrobníkem je signifikantní -jsou skutečnosti v životě, které žádná ideologie za člověka nevyřeší. Ten hřbitov a podzim jsou v tomto filmu stálým mementem. Tohle není normalizační film. ()
Velmi věrohodné zobrazení života na vesnici. Rudolf Hrušínský jako stárnoucí lékař snažící se najít klid a rovnováhu. Bez Rudolfa Hrušínského si film nedokážu představit. ()
Neuvěřitelně smutný film. ()
Bohumil Říha nebyl žádný spisovatelský velikán, a režisér Vláčil evidentně musel vybírat z toho, co na jedné straně mohlo sítem bolševické cenzury projít, a současně nebylo beznadějně pitomé. Výsledkem je dost povrchní látka mistrovsky zrežírovaná a dobře zahraná. Příběh by dostal závažný rozměr až tehdy, kdyby vyslovil i to, o čem Říha mluvit nechtěl a neuměl a Vláčil nesměl. --- Na filmu je nejsmutnější vědomí, že představuje to nejlepší, co mistři Vláčil, Hrušínský a spol. směli v těch časech vytvořit. A tak ta šedivost a zamlklost celého filmu paradoxně přece jen vypovídá o oné hrozné, šedivé a zamlklé, době. ()
Rudolf Hrušínský ukázal co to je minimalistický projev. Skvělé. ()
"My jsme vlastně kolegové. Ať děláte, co děláte, stejně všichni vaši pacienti skončí u mě." Václav Lohniský jako hrobník má fakt nezapomenutelné hlášky. Tento film Františka Vláčila je tak nádherně protkám podzimní melancholickou náladou, že si ho pravidelné každý rok na podzim musím pustit. Špičkový příběh ze života natočen citlivým umem a uměleckým cítěním, jakého byl schopen jen mistr František Vláčil. Navíc si do hlavní role doktora Meluzína, utíkajícího z Prahy na venkov, kde hledá ztracený klid a vzpomínky, prosadil Rudolfa Hrušínského, který byl tou dobou u bolševiků na černé listině a měl zákaz jakékoliv umělecké činnosti. Vláčil prohlásil, že bez něho film točit nebude a tehdejší vedení mu nakonec ustoupilo a Hrušínský se díky němu mohl opět po pěti letech vrátit k tvůrčí práci. Vláčilův dvorní hudební skladatel Zdeněk Liška složil motivy převážně z houslových partů, jejichž melodie tesknivě a smutně doprovázejí deštěm a dýmem bramborové natě nasáklou krajinu. Tento film je umělecký výtvor nesmírné kvality, ostatně jako převážná většina Vláčilových snímků a mému srdci je hodně blízký. ()
81 % - Trpký příběh s vynikajícím Rudolfem Hrušínským. Jemu stačí jeden pohled, gesto. Pan herec. ()
Podzimní melancholií prodchnutá psychologická sonda do duše opuštěného lékaře Meluzína, který ani daleko na venkově nemůže nalézt svůj klid. Lidé kolem něj totiž pozbývají vědomí ceny života. Meluzína ztvárnil s náznakem samoty v očích, patrně vycházející z jeho vlastní osobní zkušenosti, excelentní Rudolf Hrušínský (tehdy bohužel v politické nemilosti). Velký estét českého filmu František Vláčil je zde stylisticky docela odlišný, než jak jsme ho znali v dílech z let šedesátých. Přesto není pochyb, že ze svého režijního mistrovství ani přes neblahé časy normalizace a narůstající závislost na alkoholu nic neztratil. ()
Pomalu plynoucí obrazy ze života venkovského lékaře ve výborném podání Rudolfa Hrušínského. Tragédie jednoho člověka může znamenat štěstí pro jiné. Je to jistě film zajímavý, ale svou rozvláčností mě bohužel poněkud uspával. ()
Výborně zachycená melancholická atmosféra šedivého venkova, fantastický Rudolf Hrušínský, skvělá Věra Galatíková a vtipný Václav Lohniský. Vizuálně výtečně zpracované, hudba se mi taky líbila. Ale pořád mi to připadá nějak málo a kladu si otázku co dál? Možná jsem čekal, že se bude více do hloubky řešit, jak se hlavní hrdina vnitřně vyrovná se svým životem. Že bude více bilancovat vlastní život a vyrovnávat se s odchodem manželky, ne pouze řešit současné problémy svých nových pacientů. Emigrace manželky i její charakter jsou znázorněny ryze negativně a asi se tady bohužel podepsala tehdejší doba. Některé postavy mi byly nesympatické a připadaly mi tak nějak málo uvěřitelné (Alois Švehlík, Marie Logojdová), což mělo výrazný vliv na emoce, které se nedostavily, když se dostavit měly. ()
Těžce nedotažený film, kterému bych rád dal více hvězd ale nemohu. Je v něm příliš mnoho neuzavřeného, nevyřčeného a pár skvělých záběrů (blikající majáček se stožáry vysokého napětí v pozadí) a velmi dobrých hereckých výkonů (Hrušinský) to nezachrání. Navíc mi přijde, že emigrace je zde vykrelesena přesně tak, jak režim v té době chtěl. Zlá manželka tlačící svého neambiciozního muže na post/y zaručující cestování za hranice, se ukáže jako proradná bestie s klidným srdcem řešící svou touhu po západě opuštěním hl. postavy. Zhrzený manžel po této zradě vědomě a s klidným srdcem "odchází" na jih Čech - svého rodiště - aby tam našel klid a smíření. Z místa primáře v Praze není vykopnut, ale z vlastní vůle ho opouští. Pardon, ale to neberu:-) Právě téma emigrace, jeho důsledky a smíření s touto skutečností jsou přesně ta témata, o kterých tento film měl být...Bohužel cenzura či autocenzura autorů tuto klíčovou linii příběhu asi nenechala rozvinout a kvůli tomu film emigraci vylíčil přesně tak, jak režim potřeboval. Nechci aby tento komentář byl brán jako obžaloba nebo kritika autorů v době, kdy si může "kopnout" každý...ale jen o konstatování názoru, který u mne jednoznačně podporuje přesvědčení, že tento film svou kvalitou i zmíněným emigračním poselstvím nepatří do špičky české kinematografie (jak zde pár lidí píše). Tam patří jiné Vláčilovy filmy...např. Údolí včel nebo Markéta Lazarová. ()
Súvisiace novinky
Lednové tipy z VOD služeb
Zima nám stále ještě nekončí, a tak pokud hledáte nápady, jak si zpříjemnit chladné večery strávené u televizních obrazovek v pohodlí a teple domova, máme pro vás opět pár zajímavých i netradičních… (viac)