Réžia:
Luchino ViscontiKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrajú:
Burt Lancaster, Claudia Cardinale, Alain Delon, Paolo Stoppa, Rina Morelli, Romolo Valli, Pierre Clémenti, Terence Hill, Giuliano Gemma, Evelyn Stewart (viac)Obsahy(1)
Film Gepard (1963), adaptace románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusy, nás zavede na Sicílii 19. století. Na pozadí bouřlivých událostí let 1860-61, kdy ostrov dobyla Garibaldiho revoluční vojska, vypráví o šlechtickém rodu Salinů - který měl ve svém znaku právě geparda. Konfrontuje odcházející svět hrdé, ale konzervativní šlechty a nových, nastupujících společenských vrstev s poněkud rozdílnými hodnotami i morálkou. Ve filmu, který získal Zlatou palmu na MFF v Cannes v roce 1963, zářili Burt Lancaster, Claudia Cardinaleová či Alain Delon. Viscontiho film je velkorysou podívanou glosující společenské změny - a je velkorysý i svou délkou: tu však vyváží vynikající umělecký zážitek, kde se mistrovská režie spojuje s neméně výbornými hereckými výkony, kamerou, kostýmy (Piero Tosi nominován na Oscara) i výpravou a hudbou (Nino Rota). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (121)
Tříhodinový test trpělivosti, v němž je odměna za tolik času stráveného s filmem stěží adekvátní. Můj první střet s Viscontim dopadl opravdu neslavně. Mám rád pomalé filmy, ale z jejich pomalosti musí něco vyplývat. Tohle je jen nestravitelná nuda občas ozvláštněná hezkou kamerou. Musím se přiznat, že jsem to nezvládl vstřebat a poslední hodinu jsem sotva vnímal. ()
Předně děkuji, že jsem film mohl vidět znovu a lépe na velkém plátně! Byl to fenomenální zážitek. Veledílo evropské kinematografie, které funguje na všech rovinách a ani na vteřinu nenudí. Luchino Visconti využívá svých inscenačních zkušeností, jež nabyl při práci operního režiséra, k tomu, aby strhujícím způsobem zachytil a komplexně odvyprávěl pestrý obraz života šlechty na pozadí společenských změn v Itálii 2. pol. 19. století. Herecké obsazení je význačné: počínaje Burtem Lancasterem v roli hlavy rodiny, mladičkým, avšak nesmírně jiskřivým Delonem pokračuje, a krásnou Claudií Cardinale konče. Gepard je jako jedna velká filmová freska zachycená na širokoúhlém formátu. Stejně jako nejvýznamnější díla Michelangela, Berniniho a dalších klasiků má i Viscontiho snímek nadčasový přesah, univerzální dosah a navzdory trhlinám času nesmírnou energii i pro dnešní "zhýčkané" publikum. A přitom je jeho téma neuvěřitelně prosté: Osamocení člověka (Lancasterův pohled do sálu mi dlouho nezmizí z paměti). Existuje-li filmová obdoba Tolstého epické Vojny a mír, již jsem sic s výjimkou ukázek nečetl, ale znám její genezi i kvality, pak je to Gepard Luchina Viscontiho. Plesová sekvence je vedle Felliniho snových kontur v "Otto e Mezzo" jedním z největších momentů ve vývoji modernistického příštupu k filmové řeči. ()
Musím uznat, že atmosféra je skvělá, herecké výkony a přibližení doby také a zde neustále proklamované pomalé tempo má svoje kouzlo. 205 minut je ale opravdu moc a podle mě šel film udělat o hodně kratší. Asi to byl záměr, někomu se to může líbit, ale já se prostě často nudil a spousta míst podle mě bylo hluchých a zbytečných. Pro mě jeden ze slabších Viscontiho snímků. I když Angelika byla vážně okouzlující ;-) ()
2/10 Po pulhodine jedina akcni scena garibaldovcu vuci royalistum, a pak az do konce kostymni salonni nuda s plejadou znamych tvari - no veru to bylo opravdove utrpeni. Jestlize je toto vrcholne dilo Viscontiho, ztraci pro me smysl zabyvat se tim ostatnim co vyprodukoval - hemeroidy se daji uhnat i prijemnejsim zpusobem. ()
Gepard patri k tomu druhu filmu, ktere nejsou nijak dechberouci a neposadi vas takrikajic na vase pozadi, ovsem oplyvaji jistou vnitrni poetikou a ac zdanlive bez silneho pribehu a jasneho poselstvi, zamysli se nad slozitosti a pomijivosti zivota. Nad povrchnosti a kratkozrakosti jednech, nadhledu a rozhledu druhych. Nad sladkosti mladi a smutkem stari. Tedy nad zivotem jaky je nejen na Sicilii... ()
Galéria (94)
Fotka © Twentieth Century-Fox Film Corporation
Reklama