Gepard

Časy se mění, aristokracie jde pomalu do háje a mně osobně těch nafoukaných páprdů a paniček není vůbec líto. O Viscontim je známo, že si liboval v přepichu, ač se myslím prohlašoval za komunistu, a na jeho pozdějších filmech je to znát. Geparda jsem si v 16:9 opravdu vychutnal. Jen mi tam prostě neseděl Burt Lancaster. Tenhle chlápek není Ital a Sicilián už vůbec ne:-) (24.11.2006)

,,ŠKODA, ŽE SOM NEBOLA S VAMI." ,,KEBY STE BOLA S NAMI, NEMUSELI BY SME ČAKAŤ NA NOVICKY." __ Ktovie prečo sa Visconti rozhodol obsadiť v predsa len divácky náročnejšom diele herecké esá masového publika, no napriek týmto pomyselným jagavým hviezdičkám mu jeho zámer ak nie vyslovene nevyšiel, tak prinajmenšom zbytočným. Človek by povedal, že zvoliť v tých rokoch za ústredný milenecký pár Delona a Cardinale nemohlo byť šťastnejšou voľbou, v skutočnosti sú ale obaja až neskutočne plochí, nevýrazní a zbytoční. Lancaster nevhodne predabovaný do taliančiny len zvýrazňuje ako veľmi sa nehodí do úloh mužov južanského typu. Inak jeho herecká kreácia stojí za povšimnutie, problém je však v tom, ako vážne sa berie. Celý čas sa tvári neuveriteľne osudovo, pohnutosť doby do ktorej je dej zasadený sa väčšinou Viscontimu nedarí správne vykresať, dokonca neváha niektoré scény prifarbiť ľahkou komickosťou a v konečnom dôsledku sa svet neprestáva točiť (či tancovať) ďalej. Ťažko povedať nakoľko vyšla zamýšľaná snaha, vyšší zámer je samozrejme rozpoznateľný, za takú mamutiu minutáž by však toho išlo povedať omnoho viac. (928. hodnotenie, 68. komentár k filmu) (06.05.2013)

Úžasná, úchvatná historická freska! Jen jsem zíral a zíral, vychutnával si opulentní vizuální lahůdku a hltal každé slovo… Děj zasazen na Sicílii cca po roce 1861, tedy do období počátků sjednocování Itálie. Šlechetný aristokrat, kníže Salina, jeho synovec Tancredi, který plave s proudem, zbohatlík Sedara a jeho půvabná dcera... Nádherně přiblížený život na Sicílii té doby. Vrcholem je sekvence přepychového plesu, která je sama o sobě uměleckým dílem. Závěr, kdy kníže pokleká na špinavé ulici před Nejsv. Svátostí a všudypřítomná symbolika umírání, jsou mimořádné.  Uměleckou kvalitou se tomuto filmu vyrovná snad jen Končalovského „Šlechtické hnízdo“, jehož neobyčejná působivost je dána kratší, standardní stopáží. (01.09.2022)

Jeden z mých životních omylů, kvůli kterému jsem začal mít rád film! Geparda jsem poprvé viděl jako asi devítiletý kluk. Pamatuju si, že jsem šel do kina v domnění, že budu hodinu a půl sledovat život kočkovité šelmy v africké divočině. Místo toho jsem po tři hodiny v úžasu sledoval pomalu se vlekoucí nádherné drama s Delonem a Claudií. Sice jsem tehdy poselství filmu nerozuměl a pokaždé, když film v místním kině promítaly, jsem šel znovu. Dostalo se mi krásné odměny. Prostě film, na který si z dětsví pamatuju, jak mě uchvátil svojí nádherou. (03.08.2008)

Kdysi dávno byla doba, kdy bylo možné natočit ohromný výpravný snímek, který byl autorský a umělecký zároveň... To je případ Geparda, kde vás rozseká uplně všechno od kostýmu, choreografii, obrazu, hudby až po hloubku postav (lidský rozměr Burta Lancastera je fenomenální!!!) a téma, které je zpracované způsobem příznačným pro umělecké snímky. Doporučuji se podívat na americký i na italský trailer. V USA se láká na mnoho dlouhých polibků slavných filmových hvězd a Italský trailer pracuje s něčím znepokojivým, co nutí pokládat si otázky.. (29.08.2010)