Turks fruit

Olympiáda ve vylučování. Vylučuje tady totiž naprosto všechno. Těhotné nevěsty vylučují plodovou vodu, kterou následně vylízávají psi. Ti vylučují na chodníky města, které vylučuje černý odpad do moře, na jehož pobřeží rostou krásné květiny, které zase vylučují červy a hmyz. Jediné, co tu není vyloučeno, že možnost nálezu koňského oka v gastronomické specialitě luxusní restaurace. Zrcadla jsou pokrytá zvratky a hovna jsou rudá po červené řepě. Verhoeven urvanej ze řetězu mi tu připomíná kombinaci beatnických non-konformistů se sedmdesátkovými explotacemi (ty zejména díky divoké ruční kameře) a je to strašná zábava. Jakkoli jsou tam všichni (naprosto vědomě) na přejetí válcovačkou. Zaujalo mě, že tohle klišé rozervaného narcistního umělce se za těch pár let příliš nezměnilo, protože spousta kluků, co znám z AVU jsou přesně takovýhle vocasové obklopující se přerostlejma dětma, na kterých se pak realizujou. (16.03.2021)

Holanďan Paul Verhoeven vždycky rád škádlil (hlavně zaoceánské) cenzory. Když se do toho nicméně téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. Než však chlapík, který má doktorát z matematiky a fyziky, do Ameriky vyrazil, dal solidně zabrat i evropskému publiku. Jeho netradiční přístup několikrát okusil i Rutger Hauer, který tentokrát představuje tak trochu šíleného, tak trochu nadrženého i tak trochu hulvátského sochaře, který konečně po prozkoumání mnoha zarostlých klínů našel tu pravou. V sérii retrospektiv sledujeme jejich vztah, radosti i strasti spojené zejména s hrdinčinou hysterickou matkou. Jeho rebelující neotesanec je skvělý, zrzečka Monique van de Ven hraje prakticky neustále nahá, navíc Verhoevenova schopnost režijní intuice, vedení herců a neotřelosti byly už tehdy patrné. Od kamery mu navíc velmi umně pomáhal holandský kolega Jan de Bont (natočili spolu ještě drama Keetje Tippel, thriller Vierde man, diváctvu už známější Maso a krev i kultovní Základní instinkt). Jak je patrné, ve filmu, který přinese několik milých a originálních obrazů, se vyskytují pro Verhoevena typické motivy, hlavně výrazná nahota, která ale nikdy nepůsobí samoúčelně. Abyste byly ovšem v obraze – zkoumání kalhotek Sharon Stone v Základním instinktu je jen velmi slabým odvarem, tady se zvrací na lidi, zkoumá se jejich stolice, stříhá se jejich ochlupení. Několik momentů je naprosto neřízených, ale jednoduše to jako celek baví. Energický, svobodný, černohumorný a spontánní kus. 75% (07.10.2014)

Perverzní poetika "Turks fruit" poskytuje nevšední zážitek, který může mnohé diváky odradit či dokonce šokovat. Verhoeven si nebere servítky a jeho krásně natočená prasárna kontrastuje s režisérovými pozdějšími filmy natočenými pro Hollywood, které jsou ve srovnání s jeho domácí tvorbou (zahrnující například fenomenální "Černou knihu") umírněnější a pro samotného tvůrce limitující. K úspěchu filmu jistě dopomohl i Rutger Hauer, jehož postava si nehledá sympatie publika, ale naopak ho dráždí svou animálností, tolik typickou pro celý snímek. 8/10 (30.03.2010)

Podľa mňa jedna z najlepších milostných romancí prenesená na plátno. Nekonvenčný vzťah dvoch nekonvenčných ľudí, ktorí sa aj nekonvenčne milujú. Samozrejme, sme vo filme P.V., takže nechýbajú zábery na Hauerovu pýchu a ani na tú Monique van de Ven, ale pozerať tento film ako na erotický by diváka nemohlo dostatočne uspokojiť. Postavy sú nám spočiatku nie príliš sympatické, sochár Erik sa javí ako čisto sebecký alfa samec, na čom aj niečo bude, ale v momente, keď spoznáva svoju vyvolenú dušu, jeho nevybujarené telo sa sústredí iba na svoju lásku. Film ponúka množstvo silných scén, štipku melodramatickosti, väčšiu štipku revolty, riadnu dávku opĺzlostí a napriek tomu, respektíve možno práve preto, dokáže poriadne vtiahnuť a diváka prinútiť sa do dvoch hlavných postáv dostatočne vžiť. P.S.: Mama je na odstrel... 90% (12.08.2019)

Vlasatý mladý Hauer uživajúci si pôžitkov, prevažne sexuálnych, do doby, kedy padne kosa na kameň a on sa zoznámi s podobne zmýšľajúcou ženskou. Príbeh plný odľahčených epizódiek, šteklivých a provokatívnych, niekedy až nechutných, nie však vtipných. Nenudí, ale ani si neviem predstaviť, že za ním stojí neskorší tvorca amerických sci-fi klasík ako Robocop či Hviezdna pechota. Zaujímavé, že Hauer, ktorému rola úplne sadla, ostal dodnes rovnaký. (04.08.2017)