Vesmírna pechota

Po nějaké době trochu předělávám svůj komentář a připouštím, že Paul Verhoeven si tímhle filmemstřílí z Hollywoodu a opravdu to nemyslel nejspíš vážně. Přesto to nemění nic na tom, že jsem se u filmu ani moc nebavila a přišel mi stupidní (OK, bylo to úmyslně, ale to ho nezlepší). Jednu hvězdičku dávám za triky a druhou za docela slušnou akci a nulovou snahu o nízký rating (skoro makra vycuclých mozků, rozpůlená těla, rozstřílené hlavy, končetiny apod.). Jinak je to slátanina nejhrubšího ražení, děj neexistuje, dialogy no comment, herci v čele s Denise Richards toporní až to bolí. Navíc každých maximálně pět minut si soudný člověk říká, proč sakra tuhle a tuhle věc nevyřešil tak anebo tak, když by tím nikdo neumřel a půlka věcí by se vyřešila. Ale to by se holt nedostalo na heroické výkony odvážných vojáků a vojaček, dojemná setkání a tak dál. Opět můžete namítnout, že to bylo schválně a já opět odpovím, že to není podle mě ta nejlepší cesta, jak pobavit nebo zaujmout publikum. Jediné, co ještě můžu přičíst k dobru je to, že vlastně vůbec nešlo o americkou armádu, hlavní hrdina byl z Buenos Aires, útok na Zemi neodnesl New York ani jiné významné místo v USA, něco takového jsem viděla v tomhle žánru snad úplně poprvé. (15.08.2007)

Shlédnout Hvězdnou pěchotu je jako navštívit bizarní museum budoucnosti, přičemž v prvním patře jsem narazil na sbírku přeproteinovaných bezobratlých členovců, ve druhém poschodí budiž v krvavých lakunách vystaveny usekané a utrhané lidské končetiny a trupy s ohromnými dírami, a o další patro výš jsem se octnul přímo uprostřed kolosálních vesmírných plavidel, stanic a výsadkových modulů. Tahle výstava působí nechutně, monstrózně, zábavně a jedinečně zároveň, protože jejím autorem, stejně jako vrátným, který mě do tohoto světa vpustil, není nikdo jiný než Paul Verhoeven. Jeho spektakulární sci-fi podívanou zaplavily hordy arachnidů s klepety a makadly ostrými jako břitva, obří brouci s těly inkrustovanými pancířem a bojové turbovážky, a proto není nic triviálnějšího než proti nim postavit vyzbrojenou leteckou i pozemní pěchotu plnou prkenných herců. Detailní porcovaná může začít, kromě hlav padají ultradrsné hlášky a celé to je neskutečně zábavné a oslnivými vizuály skutečně velkolepé. 105 miliónů dolarů(rozpočet)/121 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (20.05.2006)

Na rok 1997 skvelé vizuálne efekty, svižný dej, výborný soundtrack a sem tam vtip, takže nudiť sa pri tom nedá. Verhovenove filmy majú niečo do seba a na tomto sa mi páči, že je v ňom od každého niečo - troška romantiky, niečo dobrodružstva, dobrých hlášok a na svoju dobu naozaj parádne efekty a výborný dej. Na tú dobu naozaj podarená snímka so skvelou hudbou a výbornými hercami. (21.01.2015)

Naprosto skvělý akční sci-fi. Snad ani nebyla chvilka kdybych se nudil nebo jen zapřemýšlel nad tim, že je to dlouhý. Všechny scény naprosto přesně seděj, žádná nepůsobí, že je tam navíc a akční sekvence jsou strhující a napínavý. Herci jsou sympatický a zároveň dostatečně drsný aby jste jim uvěřili hrdinský kousky, kterých je ve filmu opravdu pěkná řádka, ale žádnej nepůsobí trapně. Co se týká triků, tak ty jsou tady kapitola sama o sobě, všechno působí naprosto realisticky a nikde to neni odfláknutý, brouci se pohybujou přirozeně a jejich rozstřílení nebo nějaký jiný jejich rozemletí vypadá pěkně nechutně, což je dobře, jak jinak by měl vypadat rozmáznutej brouk, že? Taky zranění u lidí jsou skvěle provedený, trhání těl a všech končetin na nich jsou prostě perfektní a pěkně drsně krvavý, Verhoeven si s nějakým mozkem na podlaze nebo s pohledem do děravý hlavy s kousky mozku žádný starosti nedělal. Tady si fakt neni na co stěžovat. Jeden z nejlepších akčních sci-fi 90 tých let (27.08.2006)

To je tak mile ulítlé, že tuhle kombinaci přitroublých hrdinů a brutálních scén musí zbožňovat i filmoví hnidopiši. Když moje milá bude pilotkou, určitě se ve federální armádě najde místo i pro mě. Klidně coby obyčejný pěšák. Jenže slibná kariéra velitele pěchotní roty brzy vezme za své, našeho Johnnyho stíhají výčitky svědomí a navrch mu jeho milá dává na dálku sbohem. Pochopí tak, že v téhle válce, kdy nepřítel nebere zajatce, pro něho není místo. Jenže Brouci zaútočili na jeho rodné město a už není cesta zpátky. Na jejich domovské planetě bude třeba každého, kdo má nohy a ruce. Tedy alespoň jednu. Digitální brouci se musí líbit. I po letech. Jejich interakce s herci je velmi přesvědčivá. Jenže pouze o speciálních efektech to není. Za kamerou je totiž holandský provokatér Paul Verhoeven, který se inspiroval válečnými týdeníky a který rýpe do chlapácky patetických filmů, seriálové kýčovitosti i americké pospolitosti. Nejprve představí story jak z Merlose Place, následně lpí na krvavém detailu, kterak se z někoho stávají dva kusy. Mám lehké podezření, že v době svého uvedení leckterý divák „nepochopil“, že Verhoeven tenhle kus natočil s pořádnou dávkou nadsázky a se svým typicky zvráceným přístupem. Na detaily kašle, objevuje se řada otázek, na které Verhoeven nehodlá odpovídat. Je tu od toho, aby krystalicky bavil. A to se mu daří. I po letech. Palec nahoru za drive Diny Meyer a Poledourisovu hudbu. (28.09.2015)