Niekto na druhej strane

Strašení v ikeáckém katalogu a tím nemyslím narážku na zemi vzniku, nýbrž na hloubku postav a stavbu scény. Samotné strašení není trapné, ale všechno jste již viděli a jedinou motivaci, kterou vidím za tím, že se Danielsson s Mellanderem do takto ošoupaného tématu pustili, je, aby ukázali, že na to technicky mají a šáhnul po nich Netflix nebo někdo podobný a oni se mohli podívat do světa. Pokud ovšem hodně hladovíte po post-Insidious hororech a užíváte si náhlé uječené lekačky, tak byste měli vyhledat odbornou pomoc. (02.02.2022)

Aj by som tomu dal 4*, ale je to strašne neoriginálne. Minutáž je rozumná (ani nie hodina a pol s titulkami), kameraman sa hrá s tmou, tieňom a pološerom, kasting je sympatický a strašiace scény nepríjemné. Ale neustále som mal v ústach pachuť z toho, že som to už všetko niekde videl. Na Niekto na druhej strane nie je originálne fakt asi vôbec nič. A hoci sú herci sympatickí, faktom je, že samotné postavy už viac klišé byť nemohli, takže... Ono je teoreticky fajn, že je to švédsky horor, ale v praxi vyzerá navlas rovnako, ako ľubovoľný americký. (30.04.2022)

Po technické stránce jeden z nejméně povedených filmů vůbec. U hororu je obzvláště důležitá zvuková výstavba, tak aby působila ve správných momentech dostatečně mrazivě a hrůzostrašně. Režisérská dvojice Danielsson - Mellander si zjevně řekla, že tím nejlepším momentem pro ten nejděsivější zvuk je zobrazení data na plátně. Ano, čtete správně, data, jako dne, měsíce a roku, nejspíše tím chtěli poukázat na fakt, že se tento příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, stal relativně nedávno, v roce 2014, jinak si to vysvětlit neumím. Nedaří se ani správně trefovat stroboskopické prvky do záběrů, a střídání silně přesvětlených scén s těmi temnějšími, v nichž je patrný sluneční svit v pozadí, v hororovém snímku též příliš nefunguje. Překvapivě se mezi 45. - 75. minutou filmu daří výše zmíněné technické přešlapy eliminovat a Někdo na druhé straně si mě získá dvěmi povedenými lekačkami, tedy do momentu než přijde na řadu jeden z nejklišoidnějších závěrů ever, to ani jinak napsat nejde. Pocitově v negativním smyslu obdobné jako netflixovský Co jsme viděli, co jsme slyšeli. Nejhorší švédský film, který jsem měl kdy možnost vidět. Jedna hvězda. 👎 (10.11.2021) (11.11.2021)

S chlapečky, co mají imaginárního přítele, se v poslední době roztrhl pytel. Bude Shirin pro Lukase novou matkou, nebo také zemře? Nu, Shirin je hlavně blbka. Zapomene kluka vyzvednout ve škole, když ho má chránit, tak ho nechá samotného na pospas bubákovi, tudíž se nemůže divit, že Fredrik, otec Lukase, ji podezírá z týrání chlapce. Ani by mi tak nevadilo, že jde o provařený námět, kdyby se film tak ukrutně netáhl. Nezáživná nuda s lekačkami, co nevylekají, jelikož je snadno odhadnete. Bubák směšný a k tomu mu vržou klouby jak strašidlu cantervillskému, které bylo alespoň zábavné. Jen honička pod domem má jakés takés napětí, ale film už nezachrání. A inspirováno skutečnými událostmi? To si dělají z lidí blázny. A tahle šaškárna, co by mohla běžet tak po půl noci na Nově, jde do kin.....Slabé 2* a rychle, než dám jenom jednu. (15.11.2021)

Mainstream duchařina ze Švédska na styl Come Play! Příběh je klasický a ničím vyjímečný. Rodina se nastěhuje do baráku, kde syn se zpřátelí s démonem, který tam přežívá. Film víceméně jen o třech postavách a většinu času se odehrává v baráku. Nevlastní máma Dilan Gwyn je krásná a samotný vzhled démona je správně creepy, ale zamrzí, že větší prostor dostane až v poslední třetině a víc než půlku filmu se zde nic moc zajímavého neděje. Je to zručně natočené, atmosféra je místy pěkně napnutá, soundtrack je správně nepříjemný, byť samotné jump scary příliš nefungují a nikomu tam pořádně žádné nebezpečí nehrozí, což je taky mínus. Kdy se dočkám konečně ducha, který lidi začne i zabíjet, aby měl i samotný divák větší respekt, to netuším. Fanoušci mainstream duchařin tímhle čas neztratí, ale kdo má nakoukáno, ten přes průměr neprojde. 6/10. (15.03.2021)