Niekto na druhej strane

Strašení v ikeáckém katalogu a tím nemyslím narážku na zemi vzniku, nýbrž na hloubku postav a stavbu scény. Samotné strašení není trapné, ale všechno jste již viděli a jedinou motivaci, kterou vidím za tím, že se Danielsson s Mellanderem do takto ošoupaného tématu pustili, je, aby ukázali, že na to technicky mají a šáhnul po nich Netflix nebo někdo podobný a oni se mohli podívat do světa. Pokud ovšem hodně hladovíte po post-Insidious hororech a užíváte si náhlé uječené lekačky, tak byste měli vyhledat odbornou pomoc. (02.02.2022)

Niečo podobné ako Z alebo Come Play. V minulosti sa v dome stala tragédia, ženu pokladali za pomätenú a dieťa zmizlo. Teraz sa tam nasťahuje nová rodina - malý chlapec, otec a nevlastná matka. No a čoskoro sa objaví imaginárny kamarát. Nasnímané je to pekne, postavy sú sympatické a démon unášajúci malé deti vyzerá taktiež výborne. So scenárom je to už trochu horšie (klišé, debilita otca, ktorý obviňuje svoju ženu zo všetkého, čo sa stane, naivné a minimálne inteligentné rozuzlenie). Keď je divák fanúšikom štandardných duchárin a nehľadá nič viac, len sem tam nejakú ľakačku a škaredých bubákov s pokrúteným telom, ktorým sa lámu kosti pri každom pohybe, tak by nemal nadávať na stratený čas. Na Švédsko v pohode, na úrovni amerických konkurentov. Akurát presýtenosť v tomto žánri už začína byť pomerne citeľná. (04.02.2021)

Mainstream duchařina ze Švédska na styl Come Play! Příběh je klasický a ničím vyjímečný. Rodina se nastěhuje do baráku, kde syn se zpřátelí s démonem, který tam přežívá. Film víceméně jen o třech postavách a většinu času se odehrává v baráku. Nevlastní máma Dilan Gwyn je krásná a samotný vzhled démona je správně creepy, ale zamrzí, že větší prostor dostane až v poslední třetině a víc než půlku filmu se zde nic moc zajímavého neděje. Je to zručně natočené, atmosféra je místy pěkně napnutá, soundtrack je správně nepříjemný, byť samotné jump scary příliš nefungují a nikomu tam pořádně žádné nebezpečí nehrozí, což je taky mínus. Kdy se dočkám konečně ducha, který lidi začne i zabíjet, aby měl i samotný divák větší respekt, to netuším. Fanoušci mainstream duchařin tímhle čas neztratí, ale kdo má nakoukáno, ten přes průměr neprojde. 6/10. (15.03.2021)

Aj by som tomu dal 4*, ale je to strašne neoriginálne. Minutáž je rozumná (ani nie hodina a pol s titulkami), kameraman sa hrá s tmou, tieňom a pološerom, kasting je sympatický a strašiace scény nepríjemné. Ale neustále som mal v ústach pachuť z toho, že som to už všetko niekde videl. Na Niekto na druhej strane nie je originálne fakt asi vôbec nič. A hoci sú herci sympatickí, faktom je, že samotné postavy už viac klišé byť nemohli, takže... Ono je teoreticky fajn, že je to švédsky horor, ale v praxi vyzerá navlas rovnako, ako ľubovoľný americký. (30.04.2022)

Po technické stránce jeden z nejméně povedených filmů vůbec. U hororu je obzvláště důležitá zvuková výstavba, tak aby působila ve správných momentech dostatečně mrazivě a hrůzostrašně. Režisérská dvojice Danielsson - Mellander si zjevně řekla, že tím nejlepším momentem pro ten nejděsivější zvuk je zobrazení data na plátně. Ano, čtete správně, data, jako dne, měsíce a roku, nejspíše tím chtěli poukázat na fakt, že se tento příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, stal relativně nedávno, v roce 2014, jinak si to vysvětlit neumím. Nedaří se ani správně trefovat stroboskopické prvky do záběrů, a střídání silně přesvětlených scén s těmi temnějšími, v nichž je patrný sluneční svit v pozadí, v hororovém snímku též příliš nefunguje. Překvapivě se mezi 45. - 75. minutou filmu daří výše zmíněné technické přešlapy eliminovat a Někdo na druhé straně si mě získá dvěmi povedenými lekačkami, tedy do momentu než přijde na řadu jeden z nejklišoidnějších závěrů ever, to ani jinak napsat nejde. Pocitově v negativním smyslu obdobné jako netflixovský Co jsme viděli, co jsme slyšeli. Nejhorší švédský film, který jsem měl kdy možnost vidět. Jedna hvězda. 👎 (10.11.2021) (11.11.2021)