Príliš dlhé zásnuby

Vizuální nádhera, ale paradoxně jsou jednotlivé obrazy tak krásné, že po chvíli úplně ztratí svou funkci a začnou nudit. Tady naprosto platí úsloví, které říká, že čeho je moc, toho je příliš. Jeunet na to má, ale některé až groteskní vsuvky mi do takového filmu příliš nesedly, navíc ty přidané vraždící a detektivní linie byly hodně rušivé a bránily mi, abych film bral vážně a dokonale se do něj vžil. Další věc, co mě zklamala, byla hudba, pořádně zazněla jenom párkrát a to ještě na ne úplně vhodných místech. Ne nepodobné mistrovské kousky - Pokání a Benjamin Button, jsou z mého pohledu o parník dál. Jak z filmařského, tak emočního hlediska. (02.08.2011)

Strašně dlouho jsem nezažil, aby se v sále po skončení filmu rozhostilo naprosté ticho. "Příliš dlouhým zásnubám" se to podařilo. A právem...Skvostně napsaný a zrežírovaný příběh velké lásky, která přece nemohla zemřít a dokud je v srdci záchvěv naděje, je třeba se jí držet. Mathildino pátrání po ztraceném snoubenci vás provede krutými zákopy, kde vás i přes výtvarně úžasné pojetí bude každý záběr bolet, skrz poválečnou Paříž s jejími kavárnami a trhem, až po bretaňské pobřeží - drsné, ale přesto plné citu..."Příliš dlouhé zásnuby" mají všechno – silný příběh překypující emocemi, Jean-Pierre Jeuneta jenž přesně ví, co a jak chce říct, skvěle obsazené a skutečně zajímavé postavy, krásnou kameru a hudbu. Ale mají i něco navíc - jedinečnou Audrey Tautou a něco, čemu já říkám „duše“. A ten nejnádhernější konec, jaký si jde vůbec přát...Bolí Tě to, když chodíš? P.S.: Po cestě z kina jsem v parku po několika letech postavil sněhuláka. Neptejte se proč. Jděte na „Příliš dlouhé zásnuby“, a pak pochopíte. (29.11.2005)

Válka jako nemilosrdný klín vražený do lidských osudů bude vždycky vděčným tématem a způsoby, jak to podat, mohou být různé. Tady je v jednom zákopu detektivní rekonstrukce a ve druhém romantický sladkobol. Jeunet chytře zvolil území nikoho, protože jen tak mohl úspěšně zabojovat proti banalitě a kýči. Do emocí se nestřílí jako u Verdunu, spíš jsou nasazeny bajonety odlehčení, okouzlení a čisté prostoty. Věřit ovšem, že se za roztomilým kukučem Audrey Tautou skrývá nějaké komplexní herectví, to je stejně naivní jako vojín Baldrick, který slyšel povídat, že tam někde na frontě je kulka s vaším jménem a tak si to svoje vyryl na jednu, kterou chce mít pořád u sebe, protože je přesvědčen, že on po sobě nikdy střílet nebude. Kapitán Edmund Černá zmije by na to řekl: „Škoda.“ (26.08.2019)

„Neztrácí naději. Navíc má šťastnou povahu. Když ji drát nedovede k milenci, vždycky se na něm může oběsit.“ Příliš dlouhé zásnuby dostanou asi každého velmi zdařilou technickou a nádhernou vizuální stránkou. To ovšem k plnému divákově uspokojení nestačí, že. A proto je tu příběh o velké lásce a naději, plný svérázných postaviček a typicky „Jeunetovského“ humoru (na který bych se však asi dokázal naladit podstatně rychleji, kdyby tyto vtipné momentky nebyly střídány záběry na válečnou vřavu, díky čemuž jsem se občas cítil poněkud rozpačitě). Ale ani to by leckomu nestačilo, a proto režisér už od počátku hraje s divákem (ne úplně fér) mystifikační hru, díky které je na tom publikum úplně stejně jako hlavní hrdinka, tedy neví v podstatě nic, neustále objevuje nová fakta a opravuje si ta předešlá, a tím mu, stejně jako Mathildě, na střídačku pohasíná nebo se naopak rozsvěcuje naděje (i když závěr je snad jasný každému). Problém však vidím jednoznačně v přepálené délce stopáže a rozvleklému tempu vyprávění, díky kterému mnohý divák začne polevovat v ostražitosti a režisérovu hru si tak plně nevychutná (pokud ji rovnou po nějaké době nevzdá), někdo se možná začne i nepěkně nudit. Což je škoda i vzhledem k působivým válečným výjevům či několika nápaditým scénám (sirky, brýle, propíchnutí atd.). Konec je pak podle mého natočený vcelku vkusně a tak akorát dojemně, aby to nebyl přehnaný emoční útok na diváka. Celkově to vidím na silné 4*. „Jestli nemůžeš brečet, mluv. Jestli nemůžeš mluvit, mlč. Někdy člověk mluví a rozbrečí se. Při breku poví, co by jinak neřekl. Chápeš, co tím myslím?“ (20.07.2015)

MMM. Manech miluje Mathildu. Nádherný príbeh z prvej svetovej vojny o krásnej dievčine z francúzkeho vidieka, usilovne pátrajúcej po svojom snúbencovi, ktorý údajne zahynul medzi zákopmi. Jej nezlomná viera, že jej milý je stále nažive ju núti vynakladať všetky svoje sily na pátranie po ňom. Filmové spracovanie, tohoto na prvý pohľad banálneho námetu, je úžastné. Je to dielo, ktoré ma dokonale prikovalo do kresla. Majstrovky vyvážená zmes vojnovej drámy a romantického filmu ma nečakane dostala. **** (27.12.2008)