Esmeralda

Esmeralda byla prvním latinskoamerickým romantickým seriálovým produktem, s nímž byl český divák seznámen, právě ona odstartovala obrovskou vlnu zájmu o tento žánr, který je dnes znám pod označením "telenovela". Nutno však upozornit na to, že divácká podpora zmíněného fenoménu byla značně genderově nevyrovnaná. Většinu modrého kousku koláče zkrátka tvořily divačky. Poněvadž Esmeralda na několik let redefinovala podobu odpolední televizní zábavy, považuji za žádoucí věnovat jí alespoň malou pozornost. Za určující můžeme brát již první epizodu, v níž je malá budoucí hrdinka ihned potrestána za to, že se narodila jako slabá žena (přijde o budoucnost dcerky bohatého statkáře). Dosud nezainteresovaná divačka je rázem zainteresována vytvořeným poutem k hlavní hrdince, neboť s ní sdílí tíhu domnělého trestu ženského pokolení. V prvních epizodách je Esmeralda se svým údělem smířená, následně vidí (bez náznaku ironie) naději na lepší budoucnost (zamiluje se do strůjce svého neštěstí - muže). Tato naděje avšak časem mizí. Ke konečnému happy endu může dojít až po prohození rolí (Esmeralda vidí! Chosé Armando oslepne!), kdy mužská postava prohlédne (opět bez nejmenšího náznaku ironie) - pozná, jak to měla Esmeralda těžké. Ženský princip tímto vítězí. Divačka, která se v první epizodě ztotožnila s "téměř mrtvou" hrdinkou, tak prošla celou tuto cestu spolu s ní, čímž na moment pocítila stejný subjektivní posun ze své původní pozici. Pozice cílová však rozhodně nikdy nemůže odpovídat pozici, na níž je divačka nucena se vrátit po skončení seriálu. Následně logicky shledá žádoucím proměnu svého aktuálního stavu (dává se tak an telenovelovíru), inspiraci bude hledat u dalších zástupců rovnakého žánru. S "lepšími věcmi příštími" tak žánr telenovely pracuje podobně chytře jako třeba marxismus nebo křesťanství a není se proto čemu divit, že byl před pár lety tak úspěšný. (14.01.2011)

Vlajková loď jihoamerických telenovel na TV NOVA. Kdyby zůstalo jen u ní, bral bych to jako dobrou recesi, ale když vidím, jakou zkázu přinesla, kdy desetitisíce babek s fialovejma trvalejma a vypatlaný puberťačky hltají jeden argentiskej a já-nevím-ještě-jakej blábol za druhým, jde mi z toho až mráz po zádech. (02.03.2003)

Na doporučení dobré kamarádky, která tento seriál sledovala s celou rodinou, jsem se pokusila na jeden díl dívat. Mně to teda zas tak srandovní nepřišlo (možná mi k tomu chyběla ta správná veselá společnost:-)). Děsivě nudné a strašlivě frustrující (vždyť polovinu z celého dílu trvalo, než vyslovili celá svá jména!), takže za sebe dávám bez váhání odpad. S tímto druhem TV zábavy mi vskočte do glutea maxima. 5% - za ty vtipy, které na Esmeraldu vznikly:-). (28.01.2010)

Esmeralda přišla v době naší puberty a stala se nám primárním zdrojem všemožných vtípků a narážek. Popularita zelené barvy mezi námi poklesla a o Esmeraldě se mluvilo každý den. Když po závěrečném díle největší fracek a šikanátor naší třídy pronesl slova "..ale měli pěknou svatbu", éra Esmeraldy pro nás skončila. Inu, týnejdžři... (07.08.2007)

Ty dějové zvraty mě dodnes fascinují: Esmeralda zjistí, že je sestrou José Armanda, brzy má operaci očí a opět vidí, pak zjistí, že José vlastně není její bratr, jenže to zas přijde o zrak José Armando a tak dále a tak dále.:-D A pak ty dva hlavní trademarky, které dělají z každé latinskoamerické telenovely to, co je. 1) Někdo přijde do místnosti plné lidí, oznámí šokující zprávu, všichni se zděsí - kamera rychle zazoomuje zděšené obličeje herců a ještě pět minut zabírá jejich výšeříkající obličeje. 2) Velký rozpor mezi sexalitou, která přímo čiší z krásných žen v přiléhavých kostýmcích a katolickou vírou, bez níž by si většina postava nemohla představit svůj život. (18.12.2007)