Anjeli v Amerike

Přímo nebeské dílo. Skoro 6-ti hodinový, složitý příběh plný emocí, vztahů, problémů, odporných i hodných lidí, andělů či bláznů. Něčím se pro mě tento seriál stal výjimečným a nezapomenutelným. Pravděpodobně to byla ďábelská role Ala Pacina, kterého začínám mít raději a raději, jenž ve svém partu naprosto exceloval a jenž mě přnutil nad jeho výkonec zírat s otevřenou pusou. Nejen nad ním. Většina herců podávala heroické výkony. Například Mary-Louise Parker jsem ze začátku opravdu neměla ráda, nicméně pak si mě se svojí Harper získala. Jeden z nejrealističtějších, nejprocítěnějších a nejdramatičtějších příběhů, jaké jsem kdy v životě spatřila. Jen často tak omílaná fráze, že je film těžko stravitelný, mi nepřišla úplně pravdivá. Ovšem každého osobní názor. (01.01.2013)

Chtěl bych podotknout, že filmy o homosexuálech příliš nemám v oblibě. Tento seriál (hodně dlouhý film?) je ale výjimkou. Doslova jsem nadšen tímto seriálem. Moc jsem se těšil na každý další díl. Nejvíc si vážím toho, že každý díl byl pro mě něčím překvapující. Síla seriálu spočívá především ve vynikajících dialozích a ve skvěle napsaných a natočených vyhrocených scénách. Nebude moc originální, když napíšu, že výkony herců jsou fenomenální, ale bude to stoprocentní pravda. Moc se mi líbilo, jak je zde popisována Amerika kolem roku 1985 a vláda Ronalda Reagana - především debaty okolo americké politiky té doby. Mou nejoblíbenější postavou se stal Roy Cohn: jak vnitřně bojuje se svými hříchy a přitom chce před veřejnosti zůstávat dál tím pyšným a namyšleným právníkem, který za každou cenu neuzná svou prohru - tím budu fascinován hodně dlouho. (28.01.2005)

Andělé v Americe jsou unikátní a velkolepé televizní dílo. Složité, kontroverzní a místy zbytečně teatrální. Přesto nabízí působivou podívanou, takřka jedinou svého druhu. Herci podávájí jedny z nejzajímavějších výkonů své kariéry. Hlavním objevem seriálu je pro mě Mary-Louise Parker v roli nepředvídatelné Harper, které se daří ukrást si většinu scén pro sebe. Dojmů je hodně a proč popisovat nepopsatelné, to se musí vidět. (30.12.2010)

Pokud bych měl jmenovat filmové dílo, u kterého ani po dlouhém přemýšlení prostě nevím, co si myslet, dost možná bych na prvním místě uvedl: Andělé v Americe. Zhruba polovinu stopáže tvoří skvěle napsané i zahrané psychologické sondy v duchu anotace (,,Bůh opustil nebesa, v Bílém domě vládne Reagan a smrt swinguje v rytmu AIDS"). Tyto scény mi přišly skvělé a sugestivní - třeba linie s Al Pacinem, kde není potřeba nic jiného, než... Al Pacino!, užívající si roli nemorálního parchanta umírajícího na AIDS. Jenomže občas jako by se náhle režisér i scénárista zbláznili - sochy andílků ožívají, Meryl Streep si nalepí umělý plnovous a bůhvíproč hraje starého Žida, nahá Emma Thompson lítá vzduchem a chrlí oheň z vagíny, k Priorovi mluví dva komičtí pomatení poslové, kteří působí jako z Císařova pekaře... Seriál se začne obalovat jakýmisi podivnými výjevy, jako kdyby nestačilo prostě jen dobře odvyprávět silný příběh - do komplikovaného děje se navíc zaplétají Židi, křesťani, mormoni, feťáci, nemocní, běloši, černoši, nakonec Prior nese nějakou knihu Proroků na nebesa či co.. zkrátka stává se z toho slušný guláš, který působí jako kdyby předlohu napsal stoupenec Vesmírných lidí... Takže fakt nejsem schopný se rozhodnout, jestli se mi tenhle úlet spíš líbil nebo spíš ne. Ale nakonec hodnotím nadprůměrně, protože každopádně jde o dílo pozoruhodné, které jednoho donutí přemýšlet... A taky protože je to bezpochyby jediný film, ve kterém si Meryl Streep dává francouzáka s Emmou Thompson. (28.11.2014)

Pro někoho už pár let po vzniku zastaralé, pro mě, který jsem jeden z nejslavnějších původních počinů HBO nechával ležet ladem trestuhodných patnáct let, stále aktuální, stále živé, stále řešící témata, která nikdy nezestárnou. A je úplně jedno, kdo je u moci, kdo se musí stydět přiznat orientaci či u lékaře slyšet libovolnou osudovou diagnózu. Lidé budou vždycky chladní, nepřístupní, ale jiní zase budou přející, věřící a plni naděje. Snad. Samotný seriál pak je v mých očích neopakovatelným rozsvícením pochodně, kterou nesou zejména můj navždy milovaný Pacino, čarokrásná Mary-Louise a jako kometa zářící a srdnatě hořící Justin Kirk. Je mi smutno za všechny ztracené duše, za všechny zapomenuté anděly, za všechny diváky, kteří Nicholsův (a zejména Kushnerův) opus odsuzují jako nudu nebo jako ostudu a v neposlední řadě je mi smutno z toho, že jakkoli patří Andělé v Americe rokem natočení do tohoto století, mám těžko vysvětlitelný strach z toho, že takové podívané už se dnes netočí. Race, taste and history finally overcome. And you ain't there. (31.08.2018)