Lauri

TOP10! Nemám slov.

Aaron Sorkin má velmi specifické dialogy a jeho styl psaní se léta skoro vůbec nemění. Jistě, občas jsou postavy až moc americké (tj. afektované, přeslazené a moc tlačí na pilu), ale pakliže se vám strefí do noty jednou, pravděpodobně si ho zamilujete už napořád. Já jsem viděla již většinu jeho počinů a musím říct, že i přes moji momentální seriálovou krizi je Sorkin jediný, který mě stále dokáže udržet u obrazovky. Studio 60 je výborná seriálová záležitost a mám pocit, že Matthew Perry se zde vyřádil více než v Přátelích. Na jednu stranu mě mrzí, že seriál není delší, ale možná díky bohu jen za jednu fantastickou sérii, protože kdo ví, jak by to potom dopadlo a jestli by měl vůbec Sorkin nutkání napsat ještě vyšperkovanější televizní podívanou typu Newsroom.

Můj nejoblíbenější speciál a suverénně nejvtipnější. Nejvíc mě baví James May, ten byl při natáčení ve své nejlepší formě.

TOP10! Miluju každou sekundu. Tento snímek mě zasáhl způsobem, jakým jsem nečekala. Po závěrečné scéně u krbu jsem vesměs okamžitě zmáčkla 'tlačítko "replay" a do 5 minut si koupila knížku. A také se okamžitě zapsal do mé TOP10, což je rarita, která se mi stane jednou za několik let. Nádhera. A při sledování jsem si také uvědomila, že čím starší jsem, tím více začínám oceňovat (evropské) komornější a autentičtější počiny, než (americké) velkolepé eposy. Úžasná výprava, dokonalá atmosféra a Timothée Chalamet nevím, kde se tak najednou vylíhl, ale je strhující.

S každým dalším zhlédnutím (a je úplně jedno, jestli se jedná o velké plátno, nebo malou obrazovku v letadle) je pro mě zážitek z Dunkerku silnější a umocněnější. Velmi stísněná atmosféra - nevím, jak to Nolan dělá, ale vážně se mi při sledování všech jeho filmů nějak hůře dýchá, ale tady je ta úzkost a stísněnost až hmatatelná; perfektní soundtrack a brilantní herecké obsazení - nejvíce jsem se těšila na Cilliana Murphyho, ale musím se přiznat, že Harry Styles je velké překvapení a Tom Hardy a Kenneth Branagh také potěšili. Sice Dunkerk nepřekonal Interstellar (popravdě nevím, jestli se to kdy podaří), ale i tak se řadí mezi filmy, které na mě měly a mají obrovský dopad - upozorňuji jen, že už se jedná o (minimálně) čtvrtý Nolanův film, který vě mně vyvolal neuvěřitelně silné emoce a pravděpodobně se časem zařadí mezi mé neoblíbenější, což z Nolana dělá mého osobního (polo)boha.

Velmi roztomilý smínek a hlavní hrdinka naprosto úžasná - vůbec bych se nedivila, kdyby byla novým idolem young adults, protože být mi znovu 16, tak minimálně okamžitě měním šatník!

Já vlastně nevím, kde se stala chyba. Chvilku jsem přemýšlela, jestli nedám jen dvě hvězdy, ale jako taková potvora se necítím, protože nějakým zvláštním způsobem chápu, co tímto filmem chtěl Bradley Cooper říci. Navíc ho nenatočil a nenapsal úplně blbě, ale problém je, že mě emocionálně úplně minul. Je možné, že pro ocenění podobného filmu potřebujete být v patřičné náladě, popř. životní situaci, a v té já pravděpodobně nebyla, protože se mnou snímek neudělal vůbec nic. Což, když se zamyslím, je vážně zázrak, protože jsem docela cíťa. Pro mě tedy relativně zklamání - ale vlastně úplně taky ne, protože i když jsem se na tento film ohromně těšila, při sledování mi byl úplně jedno a vesměs po 10-ti minutách už jsem o něm ani nevěděla. Jsem ale zvědavá, jestli sem tam padne nějaké ocenění, protože film je to všehovšudy kvalitní a herecké výkony mi přišly vážně dobré. Jen ta emoční neutralita a "I couldn't care less attitude" mi zkrátka neumožňují jít výš.

Do teď si pamatuji, jak jsem po návštěvě prvního dílu odcházela z kina celkem zklamaná. Něco mě k ní ale natáhlo zpět, po čase jsem se na ní naučila a momentálně mi učarovává minimálně jednou měsíčně. Občas si dokonce říkám, že ji mám raději než samotného Harryho Pottera. S dvojkou je to úplně obráceně - z kina jsem odcházela nadšená a na čsfd jsem jí hned napumpovala 5 hvězdiček, postupem času jdu ale s hodnocením dolů. Nějaké twisty opravdu nedávají smysl a ten vibe, kterým se pyšní jednička, je pryč.

Dost dlouho jsem úplně nechápala, proč je okolo Idrise Elby takový haló, ale během minuty mě dostal. To asi ten jeho hlas, nebo neuvěřitelné charizma, které z něj čiší, ale díky němu se seriál dostal na úplně jiný level. Navíc má roli tak trochu antihrdiny, kterého si ale hned zamilujete a fandíte mu, což dělá svoje. Do mých absolutních oblíbenců se show pravděpodobně nezařadí - už jen kvůli extrémní brutalitě zločinů (leč skvěle propracovaných), které mi občas nedají spát i 3 měsíce zhlédnutí seriálu, protože co díl, to jeden ultra děsivý psychopat (ahoj Alice! Ale neboj, tebe máme rádi.), ale za pozornost Luther určitě stojí. Je to přesně 4,5*, ale fantastický soundtrack mě nakonec obměkčil a házím plnou palbu.

TOP10! Sem tam trochu americky afektované, ale v porovnání s konkurencí se The Newsroom stále řadí mezi absolutně nejlepší počiny, které se na televizní obrazovce kdy objevily.