Americká noc

Mé první setkání s Truffautem a jedním dechem dodávám, že určitě né posledním! Nebudu se podrobně rozepisovat o filmu samotném ( to již udělali zcela dostatečně jiní ) , ale co musím zmínit je fakt, takhle nějak si představuji " oslavu filmu ". Z každého záběru na vás dýchne atmosféra, pohoda, to nesmírné zanícení pro film a především láska Truffauta k filmu. Tomu říkám vyznání se z lásky k vlastnímu řemeslu a skutečná pocta všem, co se kdy kolem filmu " motali a přičichli k němu " . Hvězdičku navíc přidávám za krásnou Jacqueline Bisset a 1/2 * za hroudu másla nebo je to obráceně :o) NÁDHERNÝ zážitek.! Ale ne, tomuhle snímku jednoduše 5* dát musím, takže tu poslední 1/2 * udílím snímku za ten úsměv , co mi vykouzlil na rtech. (02.07.2009)

V oskarovém La Nuit américaine se dozvíme, jak filmování funguje, jaké jsou příjemné i obtížné momenty a jak kino vytváří iluze. Truffaut je režisérem za kamerou i před kamerou a vykreslil tu obraz režiséra, který se jako matka stará o své filmové hvězdy, který je psychologem zabývajícím se jejich problémy a na place tvrdě pracuje a realizuje své představy._____Název filmu Americká noc je označení pro technický trik, kdy se za pomoci filtru denní nahrávky mění na noční. Zajímavý pohled je na herce, kteří jsou trochu jako malé děti a mají problém rozlišit mezi filmem a reálným světem a kteří své pocity snáze zahrají ve filmu, než že by je dokázali v reálném světě skutečně prožít._____ Magický dojem umocňují lyrické sekvence s podkresem klasické hudby. Jen málo filmů se povede tak, že jsou bezchybné, naprosto dokonalé. Řekl bych, že toto je jeden z nich. Něco jako Melvillova Armáda stínů nebo Wilderovo Some Like It Hot. Tady navíc autor přenáší na diváka své nadšení pro film. . Produkce: Les Films du Carrosse (12.06.2017)

Konečne mi Truffaut sadol tak, ako som to od neho čakal od začiatku. Nemám je tvorbu v malíčku videl som pred tým pár jeho najslávnejších filmov, ale tentokrát si konečne zaslúži môj obdiv. Ukázať divákovi strastiplné natáčanie jedného filmu, ktoré je vlastne ešte väčším dobrodružstvom, ako výsledok, je z jeho pohľadu takmer dokonalá záležitosť. Prišlo mi to v mnohých scénach, skôr ako grotesktné divadlo, než reálny pohľad, ale takto láskavo vymaľovaný spôsob tvorby filmovania, je očarujúci. (28.02.2021)

Psát střízlivě o snímku, který představuje jednu z mých největších osobních filmových lásek, pro mě není jednoduché. Rozhodně jde o překrásný „film o filmu“, ve kterém Truffaut vzdal poctu nejen filmařům, hercům a všem lidem ve štábu, ale i filmovému umění samotnému. Jeho snímek je dechberoucí sondou do života během natáčení, kde se příběhy filmových postav prolínají s reálnými hrdiny. Sám Truffaut si zahrál režiséra a některé scény mají takřka autobiografický nádech (například nádherná sekvence, kdy za hudby Georgese Delerua vytahuje z poštovního balíku knihy o filmu, nebo když přesvědčuje Alphonse, že film je víc než život). Říká se, že Truffaut je ve svých filmech přítomen a reflektoval do nich všechno to, co o sobě nebyl schopen říci ve skutečnosti (byl plachý, bavil se jen o filmu a knihách). Americká noc možná není jeho nejosobnější film, ale dokáže být lyricky zamilovaná (vážnou hudbou podkreslené scény natáčení), hořce posmutnělá (Severinina nekonečná scéna), poeticky zábavná (kočka a mléko), romanticky bláznivá (Alphonsova milostná vzplanutí), ale hlavně až do morku celuloidu lidská, uhrančivá a skutečná. (18.10.2004)

Okouzlující iluze o okouzlujícím médiu iluzí a lidech i peripetiích, které vznik jednoho takového šálivého díla předchází. Oproti Godardově "Pohrdání", které se zaměřuje na filosofické ideály spojené s filmovým uměním a tvůrčím procesem, se Truffaut věnuje vyloženě banálním epizodkám z natáčení a melodramatickým zákulisním techtlím, které spojuje s upřímným vyznáním vůči filmu ne ve smyslu díla, nýbrž procesu i stavu mysli. "Americká noc" se stala iniciátorem dramatického rozbratření Godarda a Truffauta, když Godard, pobouřen trivialitou a falší snímku, napsal svému dlouholetému kolegovi a příteli rozhořčený dopis, na který následovala neméně nevybíravá odpověď. V řadě ohledů lze s Godardem souhlasit. Filmy jsou průsečíkem peněz, politiky a sexu, což "Americká noc" buďto vyloženě ignoruje, nebo zkouší bagatelizovat zahráním do úsměvných epizodek. Také nelze popřít, že Truffaut sám sebe ve svém filmu idealizuje. A to nejen, když zamlčuje své avantýry s herečkami. Navíc tím, že je z figury kinu a tvorbě oddaného režiséra, kterého sám ztvárnil, deleguje do postavy naivního a floutkovatého herce v podání Léauda, tak navíc zcela pomíjí celou mocenskou i fetišizující rovinu těchto vztahů. Jenže právě o to v zásadě v "Americké noci" jde, byť by to sám Truffaut takto neřekl. Je to vyznání režiséra, který bilancuje svůj vztah k filmu a říká, že není (pouze) filosofický a analytický, ale v prvé řadě se jedná o vášeň. Godard neustále hleděl dopředu a nešlo mu jen o nastolení nového filmu, ale ve výsledku o neustálé zavrhování aktuálního a hledání nového výrazu. Truffaut se naproti tomu vrátil zpět na začátek, ke svému obdivu a okouzlení filmy i samotným procesem jejich vzniku, kde faleš a přetvářka slouží k vytvoření opojných iluzí. "Americká noc" pak nevyhnutelně je meta-iluzí, jež pohledem do zákulisí nechce celkovou auru filmů bořit, ale naopak ji utužuje. Proto také ve své zdánlivé každodennosti a naivitě je nejen vykalkulovanější a zrádnější, ale také omamnější a dojemnější než "Pohrdání". Ještě více než filmaři a filmoví fanoušci musejí "Americkou noc" milovat zaměstnanci PR oddělení hollywoodských studií. Představuje totiž ideál, k němuž sami směřují ve svých "makning of" promo videích, která jsou stejně manipulativní, stejně umně zastírají svou vnitřní politiku i reálné stinné stránky a stejně náramně v nás vzbuzují dojetí i živí naší lásku k celému tomu kolotoči iluzí. (25.09.2020)