Hamlet

Emoce, Síla, Tragédie. Hamletův příběh mě vždy přitahoval. Několikrát jsem se do tohoto kolosu během posledních let neúspěšně pustil - toto byl třetí nebo snad čtvrtý pokus, ale teprve teď jsem měl tu pravou náladu. Nejdřív jsem si chtěl Hamleta přečíst kvůli maturitě, ale elektronicky mě tragédii nudilo číst, tak jsem si pustil skvělou audio dramatizaci (Jan Šťastný, Jiří Štěpnička), ale tak nějak jsem pořád tápal ve tmě, co si o dánském princi myslet, koneckonců to bylo určeno pro divadlo, jako hra, tak jsem tedy zaostřil na filmové adaptace a nejvíc se mi od pohledu vždy líbila právě ta Branaghova, ač se svou stylizací dost odlišuje od klasického pojetí Hamleta, coby středověkého příběhu. Hlavním problémem mé neschopnosti sledovat tento film však byl jazyk, klasická angličtina je lehce zvládnutelná, jenže ta "shakespearovština" bez titulků je zkrátka velmi komplexní, o něčem jiném, ještě navíc když film má čtyři hodiny. Branaghův Hamlet je vše, co ve filmařině hledám, dokonale fungující příběh, dialogy a monology postav podřízené (obdobně jako u Dostojevského) afektovaným projevům, přehnaným projevům, emocionálním, které ukazují postavy takové, jaké jsou, ne takové, jak chtějí být viděny, což jsem zjistil po přečtení Bratří Karamazových, mě nesmírně láká, nebýt další chladná flegmatická tupá loutka, co dělá "Hmm". Emoce, emoce, emoce, živí duši, vizuální orgie i bez vizuálních efektů, tragičnost, kterou nádherně podkresluje hudba, oh, no zkrátka nádhera. A sám Branagh si Hamleta střihl tak perfektně a skvostně, tak magnetizujícím dojmem, že jsem si skoro říkal, jestli nepřekoná svého Jindřicha V. Na pomoc Keneth přizval plejádu známých hereckých veteránů, ale ze všech mi v mysli utkvěla nejvíc Kate Winslet v roli Ofélie. Celé mi to připomnělo Občana Kanea a 2001, filmy, které jdou svou genialitou až za hranice mého chápaní a schopnosti je docenit tak, jak zasluhují. U Hamleta je rozdíl v tom, že se dá krásně číst, ale je odvyprávěn tak úchvatným vizuálem, že mě omráčil. (13.10.2012)

Nevadí mi novátorské pojetí. Vadí mi, když je novátorské pojetí v zajetí starých forem. Kenneth Branagh je jistě shakespearovským hercem a znalcem par excellence, ale tady šlápl naprosto vedle. Z temné hamletovské atmosféry nezůstalo v jeho pojetí ani zblo, zato teatrálnosti tam byla přemíra. Jak civilním se vedle něj jeví Sir Olivier i Mel Gibson. Velká škoda. Jak zajímavé bylo zasadit děj přímo do království dánského a jak zbytečné... (18.11.2015)

Pojmem "mistrovské dílo" šetřím, ale tady ho zkrátka použít musím. Kenneth Branagh udělal z Shakespearovy hry, která mi vždycky připadala až nechutně rozvláčná, naprosto strhující podívanou. Čtyři hodiny sice jako voda neutekly, ale za to jsem byl rád - byly to totiž úchvatně zrežírované a zahrané čtyři hodiny. Ta herecká sestava, ta lehkost a přirozenost, s jakou všichni pronášeli původní text aniž by působili jakkoliv nepatřičně! Obdivuhodné. A vyzdvihnout si samozřejmě zaslouží i hudba Patricka Doyla. Prosím, filmoví distributoři, vydejte už konečně i ty zbylé Branaghovy Shakespeary! (15.11.2012)

Čtyřhodinový kolos, který se Kennethu Branaghovi neozpadl pod rukama, plus nikdy neselhávající hudba Patricka Doylea. Nesmrtelné verše o hledání smyslu života a touha pomstít jednu neomluvitelnou vraždu. Člověk může mít ze začátku problém se zařazením do doby 19. století, což se nejvíce odráží v kostýmech, ale jakmile zazní Duchův monolog, má mě Branagh v hrsti až do konce. Viděno poprvé a obrovské překvapení. (13.02.2022)

Tomuhle se říká divadlo. Kenneth Branagh pojal "Hamleta" divadelně, ale přesto filmově pompézně. Herecky je to zajímavé a hlavně v provedení Hamleta samotného opravdu krásné, pomineme-li jeho osud, který už sám o sobě tak krásný není. Herecká esa a méně známé tváře ukazují, že divadlo funguje i ve filmu na výbornou. Není mnoho podobných filmů. (02.03.2015)