Réžia:
Ivo TrajkovKamera:
Miloš KabylHudba:
Vladimír ChrenovskýHrajú:
Jakub Wehrenberg, Radim Špaček, Ivan Řezáč, Linda Rybová, René Šmotek, Ernesto Čekan, Stanislav Šárský, Milan Hák, Drahomír Ožana, Jan Miller, Martin Stránský, Filip Sychra, Robert Galia (viac)Obsahy(1)
Příběh krátkého života Jana Zajíce – „pochodně č. 2“... Film Jan režiséra Iva Trajkova nás zavede do doby po ruské okupaci 1968. Kriminalisté pátrají po pachateli hanlivého protiruského nápisu na kasárnách. Je podezření, že nápis je dílem některého ze studentů gymnázia. Třídní učitel varuje Jana (J. Wehrenberg), tuší, že za tím stojí on s kamarády Pavlem (E. Čekan) a Mirkem (R. Špaček). Jan však neřekne celou pravdu ani své dívce Janě (L. Rybová), dceři vysokého funkcionáře. Je znechucen opatrnictvím, ustrašeností a pokrytectvím vedení školy i spoluobčanů ve městě. Na veřejné schůzi se odvážně zeptá Janina otce (S. Šárský) na pobyt vojsk, což mu Jana později vyčte. Následně je Jan zasažen zprávou o smrti Jana Palacha a rozhodne se připojit v Praze k protestní studentské hladovce. Ta je však k jeho zklamání předčasně ukončena. Pohádá se s kamarády, kteří se začínají bát postihu, a navíc se na nátlak Janina otce rozchází se svou dívkou. Chování spoluobčanů Jana natolik zklame, že se rozhodne k radikálnímu činu. Zanechá dopisy na rozloučenou a odjede s Mirkem do Prahy, kde svůj plán uskuteční. (Česká televize)
(viac)Recenzie (18)
Hned v úvodu musím zmínit fakt, že neobdivuji a neuznávám činy Jana Palacha ani Zajíce, protože není zač je obdivovat. Republiku od komunismu nezachránily ani jejich činy, národ to k ničemu nevybudilo a vše zůstalo při starém. Jejich sebevraždy byly zbytečné a nesmyslné. Už fakt, že se tento film stal jedním z nejúspěšnějších filmů v televizní podobě o něčem svědčí. Dle mého je to pouze z důvodu, o čem snímek je. Kvalitou bohužel zaostává za mnohem lepšími televizními filmy a je škoda, že ČT dokáže takové filmy zpropagovat jen díky tématu socialismu, přitom v naší historii je jich hodně mnohem kvalitnějších. Filmu vévodí především příšerná hudba, která se dle mého k danému tématu vůbec nehodí. Průměrný je i scénář. Ocenit z hereckých výkonů lze jen Jakub Wehrenbera a Lindu Rybovou. Temné prostředí působí, jako by snímek byl spíše o templářích než o době roku 1968. Osobně si myslím, že jde o silný podprůměr, ač myšlenky Jana Zajíce a jeho důvody a pohnutky zachyceny byly. Jsem si jist, že obdivovatele dvou pseudohrdinů budou nadšeni. Umělecká kvalita, bez ohledu na to, o čem snímek pojednává, ovšem pokulhává. ()
Chápu, že po revoluci se tu filmařům otevřely ruce dokořán, ale vážné téma natočit abstraktně, bez špetky inteligentního dialogu a umělecky, je podle mě přeci jen trošku úlet. Dvě hvězdy jen k úctě k Janu Zajícovi, jinak už to nechci nikdy vidět. ()
Zatímco Jan Palach se hraného filmu dočkal až v roce 2018 v režii Roberta Sedláčka, druhá pochodeň Jan Zajíc se filmového zpracování v režii Iva Trajkova dočkal už v roce 1991. Zahrál si ho Jakub Wehrenberg. Upřímně mi to však přišlo zmatečné. Herecky to bylo šíleně naivní a nejisté. Vyprávění napřeskáčku nedávalo příliš smysl a promyšlenost tam zkrátka nevidím. Obrovská škoda promarněného potenciálu. ()
Lyrickoepický portrét Jana Zajíce, podaný intuitivním vyprávěním, vedeným v retrospektivně vybavovaných (a nervně stříhaných a kombinovaných) prostřizích. Enfant terrible českého porevolučního filmu Ivo Trajkov se spolehl na sugesci jemné a oslovující tváře hlavního protagonisty a jeho bedra doslova zatížil křížem imitovaných dobových reálií a obklopil jej nedýchatelným ovzduším zoufalých hereckých pokusů ostatních účinkujících. Celý film vyvolává dojem, že v únoru 1969 jakýsi přecitlivělý a plachý student, jakýsi mimochodec a snílek, podlehl skličující atmosféře okupované vlasti a napodobil čin Jana Palacha. Myslím, že jde přinejmenším o zjednodušení, ne-li o zkreslení. ()
Ojedinelý aj odvážny pokus nielen popísať jeho život, ale hlavne vžiť sa do vnútra chlapca, ktorý sa napokon upálil, s obludne naliehavou hudbou a otravnými bleskovými prestrihmi halabala flashbacky aj flashforwardy. Napriek ním a až útočne artistnej kresťansky orientovanej „duchovnej“ forme, ťažiacej zo slobody tesne po revolúcií, sa tá hodinka vyplatí a v druhej polovici sa dostavia aj skutočné emócie. JAN si nerobí hlavu z nejakých historických detailov a výslovne na to upozorňuje, čím sa stáva zaujímavým protikladom HOŔÍCÍMU KŘI, ktorému sa síce nemôže rovnať prepracovanosťou a realizačnou stránkou, ale proti jeho otrockej popisnosti sa pri zachovaní všetkého potrebného obsahu ( na začiatku 90. rokov ešte nebolo potrebné vysvetľovať povahu normalizačnej neslobody ) na menej než štvrtinovej ploche ešte aj pokúsi o nejakú autorskú víziu a osobitý prístup. ()
Sympatický pokus o ztvárnění tématu filmovými prostředky. Scénaři bohužel chybí zručnější vypracování, vizuální složka je lehce rozkolísaná, příliš mnoho nevyřčeného má dokončit ♫ stereotypní hudba. Jedna z lepších rolí tehdy nadějného Wehrenberga. 2-3* ()
Ano... ()
Vira. ()
Velmi silné téma bylo podáno zajímavým a neotřelým způsobem. Rozhodně jsem se nenudil. Výborný výkon podal začínající Jakub Wehrenberg. Rovněž Linda Rybová zaujala ztvárněním váhající dívky. Ivo Trajkov se už zde projevil jako dobrý režisér. ()
Neměl jsem co dělat a tak jsem si propínal kanály, když mě zaujal tenhle film. Nedávná historie mě opravdu zajímá, a tenhle film podle mne atmosféru i chování lidí v roce 1969 vystihnul výtečně. Režie slušná, přesvědčiví herci, jediné co rušilo je hudba opravdu křičící "jsem z počátku devadesátých let". ()
No jako dílo o Janu Zajíci netradičně pojatý (střídání černobílého a barevného obrazu) slouží dobře. Bohužel kvalita (experimentální pojetí) je zkažena špatným ozvučením a až moc chaotickým střihem. ()
Tři hvězdy spíš proto, že mne naše dějiny po roce 68 zajímají.. Film o sobě je trošku rozháraný, průseky a vstřihy někdy příliš násilné a nepotřebné; nejhorší je ale z dnešního pohledu násilně dramatizující hudba tlačící diváka od počátečních minut k monstrózně tragickým pocitům. Škoda toho, kdyby ten film byl trochu uměřenější, kdyby tolik nestavěl na klišoidním mileneckém příběhu, kdyby byl takový tišší, nevnucující všemi způsoby náladu hned od první sekundy, asi by to dopadlo lépe. Kdyby... ()
Souhlasím s názorem, že hudba se opravdu nepovedla a netrefila dobu. Také se domnívám, že se moc tlačilo na pilu a na mě je film moc plakátový a patetický. Film se snažil neustále něčím ozvláštňovat, ať už to byly flashbacky, střídání barvy s černobílou,, hudebními akcenty, autentickým zvukem, který překrýval dialogy. Zkrátka já bych chtěl více civilnosti a snad i reality. ()
Místy zajímavé i když celé to na mě působilo tak nějak amatérsky. Ale tři hvězdy musím dát už jenom za antikomunistickou myšlenku snímku a za hrdinský/šílený čin mladého Honzy Zajíce, symbolizující odpor vůči okupaci ()
"Mysli na to, co má vyšší cenu!" Bylo o podobenství a výrazu, jen v televizním provedení. ()
Smutný a bohužel pravdivý příběh. Pochybuji že si Wehrenberg tuto roli nějak zvlášť užil ikdyž byla hlavní. ()
Tvůrci se bohužel až příliš soustředili na netradiční formu vyprávění, než na příběh samotný. Hodně se tu stříhá a místy je nasazena rychlá střihová sekvence záběrů, které pocházejí ze scén, jež se ve filmu objeví až později. Působí to sice zajímavě a diváka to v orientaci v ději nezmate, smysl toho ale moc nechápu. Snad to nemělo působit jako jasnovidecká vidění hlavního hrdiny… Scéna samotného upálení Jana Zajíce nám ukázána není. Ne, že bych ji vyžadoval, ale zpracovat ji formou symboliky v podobě hořícího stromu mi přišlo příliš "umělecké". Snad by bylo lepší v rozhodující chvíli pouze otočit kameru stranou… Jako příklad filmu, kdy se podařilo netradiční formu vyprávění využít k prohloubení divákových emocí, bych rozhodně označil PF 77 od Jaroslava Brabce, které se též snažilo co nejautentičtěji vystihnout chování lidí v době komunistické nadvlády. Právě z PF 77 jsem tu dobu pochopil mnohem lépe, u Jana jsem se v podstatě jen nudil – navzdory vážnosti tématu. ()
Určitě je dobře, že podobný film vznikl. Jan Zajíc je jméno, které asi mnoha lidem nic neřekne, ale jeho příběh by neměl zůstat zapomenut. Film skvěle vykresluje vnitřní přerod od nadějí spojených s tragickým činem Jana Palacha, který měl vyburcovat společnost, přes rostoucí znechucení z toho, že se tak nestalo, až po absolutní bezvýchodnost vedoucí k tragickému činu. Výborně vybraná trojice hlavních představitelů Wehrenberg - Špaček - Čekan, potažmo Rybová. Na televizní film raných devadesátých let nadprůměr. ()