Krvavý román

„Recepis na tento v celém světě nejsilnější grog pocházel od jednoho učitele z Brna, který nedávno piráty vyloven z moře, smutně již pošel.“ Pro mě osobně je Krvavý román malým zjevením (min. na domácí scéně určitě). O jeho existenci jsem dlouho vůbec netušil a podobně to tak mám i s osobou Josefa Váchala (u kterého ovšem ani netoužím po knižním či jakémkoliv jiném „seznámení“). Důležitý je u Krvavého románu především jeho žánr, kterým není béčkový horor (jak by se možná mohlo na první pohled zdát) nýbrž parodie s mnoha odkazy (např. i na Limonádového Joea). A pokud nebudete dění sledovat touto, řekněme zesměšňující, optikou, těžko snímek plně doceníte. Ono zpočátku není film zrovna jednoduché sledovat, protože obsahuje hned několik zdánlivě (!) vůbec nesouvisejících a řeklo by se až zcela oddělených příběhových linií, jenže ty se postupně schází, proplétají (jakoby diletantsky, podle zcela vlastních pravidel), a to se děje souběžně s vývojem kinematografie (který začíná érou němého filmu, posouvá se k počátečním zvukovým atd.). A právě zvuková stránka (ten mikrofon v lese!) je spolu s hudbou na filmu dominantní, a řekl bych také, že velmi dobře zvládnutá. To samé se však dá říct i o „brakové“ trikové stránce (se spoustou krve) a stejně tak té vizuální (navíc kouzelná „porucha“!). Co však opravdu dominuje, je práce maskérů, kterou bych si troufnul označit za téměř mistrovskou. Nejen, že jsem některé herce pod nánosem maškarády vůbec nepoznal, u filmu bych směle vyhlásil soutěž o „největšího zjeva“, přičemž sám vlastně nevím, zda mě z těch „echt“ nejvíc dostal Bartoška, Šteindler či třeba Hrzánová (potěšilo i obsazení hereckého barda Kemra). Nejvíc mě sice bavil hlavně film němý, se všemi těmi mezititulky, u kterých jsem co chvíli smál nahlas, ale ani s dalším průběhem jsem rozhodně nezůstal vážný, protože to už herci mohli zcela využít svých hlasivek a některé „výšplechty“ opravdu stály za to. Navzdory nesourodosti jednotlivých příběhových linií, které jsou někde slepeny „trochu“ necitlivě, se filmem navíc line nezaměnitelná atmosféra, která je přítomná i ve scénách s „autorem“. U těch však musím poznamenat, že posledních necelých 10 minut filmu mě docela dost nudilo a nezachránil to ani „troj-Pavelka“ (možná mělo jít už o čistě skládání úcty Váchalovi, ale to jsem bohužel ocenit nedokázal). Celkově to tak vidím na prozatím slušné 4*, ale film přímo nabádá k další projekci, u které už odpadne ten prvotní lehce šokovaný dojem ala „co to vlastně sleduju?“. „Kuba udil mrtvoly z pathologie a dodával je klášteru svatého Sulcipiciusa, kde z nich Bruna vytvářel oblíbenou polévku. Proto byla ta polévka pro chudý lid tak výtečná, že masa z ní bylo dost a mnoho nestála.“ (17.06.2015)

Černobílé (respektive modrobílé, hnědobílé, červenobílé apod.) zpracování je asi to první, co na tomhle snímku upoutá. Po několika desítkách minut pak diváka přepadne pocit, že to, co se ve filmu odehrává, jaksi nedává příliš smysl. Děj skáče z místa na místo, postavy neustále přibývají a logika jaksi uniká. Teprve postupem času do sebe začne všechno nenápadně zapadat a nakonec do celkového příběhu zapadne i ta nejabsurdnější dějová linie. Ondřej Pavelka tady měl asi životní roli a svou šanci využil beze zbytku. Také ostatní herci jsou docela trefně obsazení a někteří i celkem dobře "namaškaření" (např. Barbora Hrzánová). (30.08.2002)

Knížka patří k mým oblíbeným, tenhle film se moc nepovedl. Uznávám: skvělé herecké výkony a scénář, hříčky se zabarvením černobílého filmu, jakož i s postupným ozvučováním...jenomže to nemá tu váchalovskou vtipnost a atmosféru, není to jednoduše dost groteskní (ve srovnání s knihou). Z předlohy v tom filmu chybí strašně moc, třeba z dr. Řimsy v podstatě nic nezbylo. Vzhledem k naprosté šílenosti předlohy to o moc líp zfilmovat nešlo, ale bohužel, ničím to nevyniká. (17.09.2008)

Určitě dodnes jeden z nejoriginálnějších počinů, co u nás vznikly. Začátek je strašně fajn a nadsázka a humor z toho čiší na všechny strany. Parádní němé sekvence, stříkající krev a dokonalé herecké výkony (musí se to zdůraznit, protože hrát jako v němém filmu je úplně o něčem jiném a všem se to beze zbytku povedlo), povedená vizuální stránka. Jak se ale začne mluvit, všechno jde trošku dolů. Najednou tu není ta lehkost a takové to kouzlo nevyřčeného mizí. Utopilo se to ve formě, které je až příliš a je pořád stejná. Moc nepomůže ani střídání barevného nádechu a hodně nevyrovnaného děje. Celkově vzato určitě ne špatný film, který díky stylu natočení prakticky nestárne, zabíjí ho ale přehnaná sázka na vizuální stránku. Chtělo by to lepší scénář a trošku prokrátit. 60% (27.10.2011)

Knížka i film bez smyslu, což nechci a nemohu hanět, protože to bylo bezpochyby jejich úmyslem. Obrazově bravůrně zvládnuto, prolínaní se barevných odstínů je vždy načasováno i rozvrženo nejlepším možným způsobem. Jednotliví herci přijali úlohy comixových postav, v nichž povětšinou excelují. Myslím si, že děje do sebe zapadají přesně tak, jak mají a rozhodně filmu nelze v rámci žánru vytýkat nelogičnost, tím méně nudnost. Právě konec svým zpomalovacím vyústěním je jediným a poměrně organicky zapadajícím místem s jakýmsi, těžko uchopitelným zábleskem hloubky, i když jen v pisatelově osobě. (17.10.2004)