Réžia:
Jaroslav BrabecKamera:
Jaroslav BrabecHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Rudolf Hrušínský ml., Barbora Hrzánová, Veronika Freimanová, Jitka Asterová, Raoul Schránil, Jakub Saic, Vladimír Marek, Josef Kemr, Martin Dejdar (viac)Obsahy(1)
Osobitého výtvarníka, typografa, spisovatele Josefa Váchala zná veřejnost především díky jeho Krvavému románu. Surrealistická rozkošatělost této obhajoby pokleslého čtiva 19. století zaujala Jaroslava Brabce a jeho spolupracovníky a našli k tomu odpovídající obraz "braku" 20. století. Zájem autorů se soustřeďuje především na období němého filmu, procházka dějinami kinematografie pokračuje přes nástup zvukového filmu až do současnosti (autorský film 60. let, moderní horor), formálně tu najdeme např. využití techniky tónovaného filmu). Všestranná parodie prolíná barvitou dějovou změť s příběhem autora (Váchala/Paseky), komentujícího a vytvářejícího svou knihu, a rozštěpeného navíc v ději do postav Fragonarda a Mistra. Stejně jako u Váchala vstupuje do fikce stále silněji realita, aby se jediným "šťastným koncem" ukázalo být hotové umělcovo dílo. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (86)
Zklamání, zklamání především. Film, který rozhodně nemohl být příliš komerčně úspěšný, mohl se však stát kultem, snímkem, ke kterému budeme my, Klímu, Váchala a další podivné velké duchy hltající, obdivně vzhlížet. Nestalo se však, vznikl film, jehož forma výrazně přehlušuje schopnost vyprávět. Barevnost, sytlizace či hra na němý film je zpočátku zábavná, po chvíli se však omrzí a my zjistíme, že film v podstatě nic než to nemá. Kniha, která neměla být nikdy zfilmovaná, kniha, o které jsme si měli říkat jen "Kéž by to byl film!" ()
Skvělá hříčka Jaroslava Brabce na motivy Krvavého románu spisovatele Josefa Váchala, jehož kniha je ve filmu často citována. Film vypráví příběh jaksi od období němého filmu, čímž postupem realizuje vývoj nejen dějový, ale i technický. Dějové uzle jsou postupně rozmotávány a tato fraška dostává pevnější podoby. Výborně jsem se bavil. ()
Černobílé (respektive modrobílé, hnědobílé, červenobílé apod.) zpracování je asi to první, co na tomhle snímku upoutá. Po několika desítkách minut pak diváka přepadne pocit, že to, co se ve filmu odehrává, jaksi nedává příliš smysl. Děj skáče z místa na místo, postavy neustále přibývají a logika jaksi uniká. Teprve postupem času do sebe začne všechno nenápadně zapadat a nakonec do celkového příběhu zapadne i ta nejabsurdnější dějová linie. Ondřej Pavelka tady měl asi životní roli a svou šanci využil beze zbytku. Také ostatní herci jsou docela trefně obsazení a někteří i celkem dobře "namaškaření" (např. Barbora Hrzánová). ()
Výborná pocta němému filmu a vůbec začátkům kinematografie. Hodně se mi líbilo jak se jakoby mimoděk objevuje zvuk a titulky se stávají jen jakýmsi parodujícím prvkem. Knihu jsem nečetl, proto jsem se ději věnoval jen napůl, ale i tak jsem to celkem zvládl. Každopádně vizuální stránka i herci mě hodně potěšili. ()
Velmi stylove natoceny film s celou plejadou znamych ceskych hercu. Myslim, ze ve vsech svych viteznych kategoriich si tento snimek zaslouzil Ceske Lvy. Hutna atmosfera, skvele ladene filtry, absurdni a misty vtipne. Skoda, ze se dejova linie trochu lepe neusporadala. I tak, tento film si pro svou originalitu zaslouzi pozornost, ktera mne osobne byla 18 let utajena... ()
Galéria (4)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (3)
- Ceny: Český lev 1993: nejlepší kamera, nejlepší střih (Jiří Brožek), nejlepší výtvarný počin (Jaroslav Brabec), Finále Plzeň 1993: Zlatý ledňáček. [LFŠ 2010] (Krouťák)
- Ve filmu si zahrála tehdejší manželka režiséra Jaroslava Brabce, Veronika Freimanová. (SONY_)
- Výtvarník se ve filmu své společnice ptá, zda může přijít se svým psem Tarzánem. Stejně se jmenoval i ve skutečnosti pes Josefa Váchala. (Kuny27)
Reklama