Kytice

Po návštěvě hřbitova ve Velharticích, podle kterého napsal Erben svoje Svatební košile, opět jiný zážitek, ale jako vždy dokonalý. Jediné, co bych vyčetla, je naprosté pozměnění a zmrvení významu balady Štedrý den. Jinak dokonalé dílo ve všech směrech, řekla bych takový český Klan létajících dýk. Také jeden z mála filmů (snad jediný), kde akceptuji Aňu Geislerovou. A Jiří Schmitzer je nejlepší mrtvola na světě. Hned po Rodenovi. ♥♥♥ (19.11.2006)

Převést do filmového děje báseň - byť epickou - je těžké. Pojednat tak celou nikoliv útlou sbírku je ještě obtížnější. Zvládnout své předsevzetí tak, aby oslovilo i jiné a vnuklo jim pocit, že čas, který tomuto nekomerčnímu filmu věnovali, nebyl zmarněn, to už přesahuje tvůrcovo nejsmělejší očekávání. Osobitá kamera, zvláštní typ prostředí dokonale dotvářející prostředí té které básně, stroze sevřená, avšak nezkreslující autorova adaptace básnických textů, to všechno jsou baterky, to všechno se nabízí potenciálním divákům. Přes určitou rozkolísanost ztvárnění některých básní se jedná o film hutný a divácky vděčný. V kontextu devadesátých let jde určitě o dílo, které je víc než vycpávka na jeden večer. Je to tak trochu také STŘÍBRNÝ VÍTR, v němž pohádka nic nepředstírá a skutečnost o to více nabízí. Precizností svého provedení i promyšleností záběrů a kreseb se obrozenskou KYTICI podařilo přiblížit i mladším divákům. Za unikátní lze označit vodní scény VODNÍKA. Přízračný svět erbenovských balad ožívá, český horor kořenící v slovanském dávnověku máme náhle před pčima. Jinak řečeno: Zážitek, který se jim naskýtá, stojí za to. (05.11.2007)

Pokračujúc v overovacej prehliadke hodnotených, ale nekomentovaných filmov som naďabil na Brabcovo stvárnenie Erbenovej Kytice a doplatila na to jednou hviezdičkou. Nie som samozrejme znalec Erbenovho diela, ani nechovám posvätnú úctu k českým literárnym klasikom. Nepovažoval som preto za podstatné hľadať, nachádzať a posudzovať miesta, kde sa Brabec odchyľuje od Erbena. Chcel som vidieť zaujímavo nakrútené balady. A videl som iba nepatrný zlomok očakávaného. Prakticky v celom filme chýbala atmosféra a to, o čo sa s pomocou často dotieravej a hlučnej hudby režisér snažil, to som videl a počul už veľmi dávno vo Felliniho a Jakubiskových filmoch. Nikdy som nemal kladný vzťah k recitácii, ale v niektorých chvíľach mi to, čo herci deklamovali navodzovalo dojem okresného kola Hviezdoslavovho Kubína. Z celého filmu ma tak zaujala iba hudba (okrem spomenutých hlučných kolotočových častí) a nájdenie vhodných lokácií pre objavné výtvarné riešenia. (19.08.2020)

Tohle že je filmová báseň? Ale jděte. Tohle je přestylizovaná, kýčovitá masturbace, která vůbec nectí Erbena, ani zásady kvalitního filmového vyprávění. Kdyby F. A. Brabec tuhle svojí ódu na vlastní kameramanské schopnosti neprezentoval jako těžké umění, byl bych k němu mírnější, neb ta formální stránka filmu přeci jen má cosi do sebe (navíc tradičně přičítám body za odvahu natočit něco jiného než komedii), ale tahle prostě nemůžu. Já si pod pojmem umění rozhodně nepředstavuji exhibicionistickou a nevkusnou pestrobarevnost a ani ze samotného podání jednotlivých balad nejsem nadšen. Polednice je pouze sled jakýchsi vzájemně nekompatibilních záběrů, Štedrý večer je nesmyslný blábol (kde se ztratila původní Erbenova pointa?) a Zlatý kolovrat je paskvil bez tvaru. Ještě tak Svatební košile má místy docela šmrnc (scéna s umrlcem) a Dceřina kletba má jako jediná Erbenova ducha. Povídám vám, milý F. A. Brabče, že ty tři hvězdy jste si u mě vylsoužil jen tak o fous a že toto nadhodnecení se chystám plnou měrou vykompenzovat, jeslti se vám podaří podobně zmršit i Máchův Máj... (01.11.2007)

Na Kytici jsme byli s gymplem, když to šlo premiérově v kinech (asi jako většina škol v té době), a pamatuju si doteď, že jsem se tehdy platonicky zamiloval do Lindy Rybové, a že naše učitelka výtvarky kritizovala samoúčelnou nahotu Geislerové - což měla samozřejmě pravdu, jak jsem si teď ověřil, když jsem si to po letech pustil znovu, podobně jako jsem opět propadl kouzlu Rybové, která je zde skutečně úchvatná. Pokud jde ale o ten film jako takový, skoro jsem se zhrozil, jak strašná sračka to je, a jak šokujícím způsobem je to filmařsky neinvenční (viz např. tupě doslovné záběry na ubíhající ručičky hodin "od klekání do klekání" či pospojování všech příběhů záběrem postupně zhasínajících svíček a postavou chlapce hrajícího na flétnu), bezděčně směšné (fejkový vodopád v lese, Polívka coby Polednice, prosekávání ledu někde na potoce, ačkoli postavy výslovně citují Erbena, že jde o jezero, mrtvé dítě položené na jídelním stole namísto v posteli, mrtvá matka pohřbená někde ve svahu namísto na hřbitově... člověk se u toho všeho musí jen ptát zoufalé proč?!), a překrucující Erbena tam, kde to nedává vůbec smysl (jako např. přidáním druhé vodníkovy partnerky nebo skonem Zázvorkové v kostele). Myslím, že ten film je dobrým dokladem toho, že když je někdo dobrý kameraman, tak to ještě neznamená, že bude i dobrý režisér, což Brabec jen po letech potvrdil děsivým Májem, který mi tehdy v kině připravil naprosto hrůzný zážitek, který si pamatuji doteď. (21.04.2024)