Putovala jsem se Zombií

Docela zajímavý snímek z doby, kdy zombie ještě nebyly krvelačné bestie prahnoucí po lidském mase. Voodoo ale není tak úplně mé oblíbené hororové téma a tím je mi tenhle film tak trochu cizí. Určitě stojí za to vidět povedeně natočené voodoo rituály. Zejména ten poslední, ve kterém se protíná hra s panenkou a vražda dívky. Místy působivý a celkem pěkně natočený horor z válečného období. (29.08.2011)

Moje druhé stretnutie s Tourneurovou tvorbou dopadlo rovnako, ako v prípade Cat people. Nejedná sa o žiaden hrôzostrašný horor, ten je skôr v obsahovej rovine filmu, ako v tej vizuálnej. Tourner dokáže atmosférou a prístupnosťou postáv vtiahnuť diváka rýchlo do deja a upútať jasne stanovenou zápletkou, čiže klasickými hollywoodskymi prvkami. Film je myšlienkovo veľmi bohatý, čo ma príjemne prekvapilo, okrem zaoberania sa spoločenskou hierarchiou môžeme film porovnať s mladším Exorcistom, kde rovnako víťazí nadprirodzeno a náboženstvo nad medicínskymi pokusmi o vyliečenie. Nie sú tými skutočnými zombies skôr miestni otrokári, celý život sa podriaďujúci svojim majiteľom? Bál som sa naháňačiek s latexovými príšerami v lese, dostal som plnohodnotnú psychodrámu. (20.12.2012)

S Tourneurem jsem měl špatné zkušenosti ze snímku Cat People (1942) a víceméně se to potvrdilo. Nemohu upřít zajímavý námět filmu, ani vynikající atmosféru při rituálech, která byla až impozantní. Všechno okolo mě ale víceméně minulo účinkem. Nutno dodat, že dvě poslední scény filmu byly skvělé, ale celkově jsem od snímku tak nějak čekal více. (01.05.2013)

Melancholická (ne)žánrovka s tou vůbec nejznepokojivější zombie v nezaměnitelném podání Darby Jonese, který je potvrzením otřepaného "v jednoduchosti je síla". Specifická atmosféra na exotickém parném ostrově sázející na nejistotu, okultní pozadí i pohrávání si s divákovým "co kdyby přeci jen..." (a umocněná skleničkou Zacapy) je k nezaplacení. Zvlášť pak se žánrovou scenáristickou jistotou Siodmakem za psacím strojem a malířem černobílého plátna Tourneurem za kamerou. (29.01.2013)

Samotnou atmosféru, byť většinou spíše dramatickou, než vyloženě horrorovou, určitě hodnotím jako klad a v rámci žánru je určitě taky příjemnou změnou vidět horror z doby, kdy dnes tolik oblíbený výraz zombie nemusel být ve filmu automaticky spojený jen s nebezpečnými netvory ženoucí se lačnými útoky na živé lidi, ale mohlo jít také o „obyčejnou“ oživlou mrtvolu člověka, zahalenou notným tajemstvím a nacházející se v jakémsi podivně polomtrvém stavu, přesto chodící a vnímající něco ze světa kolem. Ten příběh Jessicy mě v tomto směru od počátku zaujal, celkem dost napínal a těšil jsem se na mysteriózní odhalování záhady, ale způsob, jakým se nakonec vyvíjel v druhé polovině děj, mi moc nesedl a výsledný dojem jsem měl občas spíše průměrný. Může za to asi i přítomnost voodoo magie, což je jeden z těch horrorových motivů, kterému jsem zatím pořád nedokázal přijít na chuť a výjimkou není ani tento film, na kterém mě ty dodnes ceněné scény voodoo rituálů nechaly chladným a neoslovily. Na druhé straně mě tu potěšila v autenticky živém podání slavná americká písnička o rodinném skandálu, která byla později hitem i na Slovensku v podání Jozefa Krištofa (Nervózna família). Celkově pro mě asi více jen pěkná raritka, než plnohodnotný filmový zážitek. [60%] (11.06.2022)