Putovala jsem se Zombií

Pri Tourneurovom I Walked with a Zombie je veľmi zásadný fakt, či naň hľadíte ako za a) melodrámu Hollywoodu 40. rokov s ozvláštňujúcimi prvkami folklórneho woo-doo hororu alebo za b) woo-doo horor s prvkami melodrámy Hollywoodu 40. rokov. Jednoduchá matematika založená na preferencii diváka ale odpadá keď si uvedomíme, že správna možnosť je len jedna - tá prvá. Film otvára voiceover hlavnej hrdinky, charakteristický pre romantickú literatúru 20. storočia a filmové adaptácie z tohto obdobia. Vizuálnej stránke dominuje opojný gotický sloh, charakteristický pre jasne a rovnomerne rozčlenenú výstavbu scény, a závan vzdialenej exotiky spolu so znakmi expresionistických výjavov (hra svetla a tieňov, expresívne herectvo, masky niektorých postáv), ktoré evokujú bohatú knižnú opisnosť. Dominantou sa logicky stáva dôraz na atmosféru, patričnú hudbu, dômyselné využívanie každého políčka čiernobieleho filmu a závan mysticizmu. Expozícia mužských postáv do deja je spojená s romantizujúcimi prvkami, danými ženskou optikou, ktoré zároveň nezjemňujú a neoslabujú pozíciu Betsy ako silnej a odhodlanej postavy, rozhodnutej odhaliť pravdu o praktikách na ostrove. Stret vedy a okultnej mágie je tu podaný veľmi pôsobivo a zaujímavo, pričom si termín zombie vypožičiava z mytológie afrických kmeňov v jeho pôvodnom význame (čo pre filmových divákov jednoducho značí pred Romerovým prispením do formujúceho žánru) a na ploche necelých 70 minút stíha rozvíjať v treťom pláne mimo vzťahového štvoruholníka motív otrokárstva a jeho dôsledkov. Presvedčiví herci sú samozrejmosťou. 80% (14.12.2014)

Melancholická (ne)žánrovka s tou vůbec nejznepokojivější zombie v nezaměnitelném podání Darby Jonese, který je potvrzením otřepaného "v jednoduchosti je síla". Specifická atmosféra na exotickém parném ostrově sázející na nejistotu, okultní pozadí i pohrávání si s divákovým "co kdyby přeci jen..." (a umocněná skleničkou Zacapy) je k nezaplacení. Zvlášť pak se žánrovou scenáristickou jistotou Siodmakem za psacím strojem a malířem černobílého plátna Tourneurem za kamerou. (29.01.2013)

S Tourneurem jsem měl špatné zkušenosti ze snímku Cat People (1942) a víceméně se to potvrdilo. Nemohu upřít zajímavý námět filmu, ani vynikající atmosféru při rituálech, která byla až impozantní. Všechno okolo mě ale víceméně minulo účinkem. Nutno dodat, že dvě poslední scény filmu byly skvělé, ale celkově jsem od snímku tak nějak čekal více. (01.05.2013)

Samotnou atmosféru, byť většinou spíše dramatickou, než vyloženě horrorovou, určitě hodnotím jako klad a v rámci žánru je určitě taky příjemnou změnou vidět horror z doby, kdy dnes tolik oblíbený výraz zombie nemusel být ve filmu automaticky spojený jen s nebezpečnými netvory ženoucí se lačnými útoky na živé lidi, ale mohlo jít také o „obyčejnou“ oživlou mrtvolu člověka, zahalenou notným tajemstvím a nacházející se v jakémsi podivně polomtrvém stavu, přesto chodící a vnímající něco ze světa kolem. Ten příběh Jessicy mě v tomto směru od počátku zaujal, celkem dost napínal a těšil jsem se na mysteriózní odhalování záhady, ale způsob, jakým se nakonec vyvíjel v druhé polovině děj, mi moc nesedl a výsledný dojem jsem měl občas spíše průměrný. Může za to asi i přítomnost voodoo magie, což je jeden z těch horrorových motivů, kterému jsem zatím pořád nedokázal přijít na chuť a výjimkou není ani tento film, na kterém mě ty dodnes ceněné scény voodoo rituálů nechaly chladným a neoslovily. Na druhé straně mě tu potěšila v autenticky živém podání slavná americká písnička o rodinném skandálu, která byla později hitem i na Slovensku v podání Jozefa Krištofa (Nervózna família). Celkově pro mě asi více jen pěkná raritka, než plnohodnotný filmový zážitek. [60%] (11.06.2022)

Nejedná se prvoplánově o horor, ale o temné drama, kde každá z postav má svůj cíl, kterého by ráda dosáhla i za cenu manipulace druhými. Křesťanství a voodoo rituály, kolonialismus a šamanismus, otrokářství, láska a nenávist. Film plný protikladů je romantickým příběhem s prvky gotického hororu. A jako romantický film v pravém slova smyslu neskončí tedy dobře, byť se ukáže, jaké ve skutečnosti byly postavy, které si bere smrt. Zombií je zde Jessica, i když divák nemusí být nakonec zcela přesvědčen, že byla živou mrtvolou. Záleží na tom, jakým argumentům jednotlivých postav přiřkne větší váhu. Působivá šerosvitná kamera v dlouhých nájezdech napomáhá k vytvoření tajemné atmosféry. Hra světel a stínů je využívána nejen v interiérech, ale především v krajině. Putování za šamanem připomíná stezku odvahy. Znepokojivé. (01.12.2018)