Putovala jsem se Zombií

S Tourneurem jsem měl špatné zkušenosti ze snímku Cat People (1942) a víceméně se to potvrdilo. Nemohu upřít zajímavý námět filmu, ani vynikající atmosféru při rituálech, která byla až impozantní. Všechno okolo mě ale víceméně minulo účinkem. Nutno dodat, že dvě poslední scény filmu byly skvělé, ale celkově jsem od snímku tak nějak čekal více. (01.05.2013)

Jedna z vlajkových lodí Val Lewtonovskej školy, ktorá tým pochopiteľne nesie viaceré charakteristické črty svojho "štýlu". Chladná gotickosť interiérov a pokrivená fyziognómia ústredných monštier o jednu dekádu starších hororov bola vystriedaná znepokojivým dusnom, neistotou, tajomnou okultnosťou a iracionálnym pôvodom zla v mlžnom opare čiernobieleho obrazu. Aj napriek jednoduchosti príbehu na atmosféru bohatá snímka s etiketou historickej dôležitosti pre pojem "zombie" :-) (07.12.2005)

Melancholická (ne)žánrovka s tou vůbec nejznepokojivější zombie v nezaměnitelném podání Darby Jonese, který je potvrzením otřepaného "v jednoduchosti je síla". Specifická atmosféra na exotickém parném ostrově sázející na nejistotu, okultní pozadí i pohrávání si s divákovým "co kdyby přeci jen..." (a umocněná skleničkou Zacapy) je k nezaplacení. Zvlášť pak se žánrovou scenáristickou jistotou Siodmakem za psacím strojem a malířem černobílého plátna Tourneurem za kamerou. (29.01.2013)

(1001) A cenu o nejvíce zavádějící filmový plakát získává... Takový druh zážitku jsem rozhodně nečekala. Kytarista a jeho píseň. Muž tančící s meči. Všudypřítomná hra stínů, světla a představivosti probuzené atmosférou. Jsou tam dobově poplatné pasáže, jako kupříkladu jakákoliv rozmluva mezi hlavní hrdinkou a manželem a obecně přístup mužů k ženám a jich všech k partnerství a sexualitě a vůbec lidství. A potom samozřejmě celý ten problém exoticismu a kolonialismu. Nicméně bych řekla, že se tvůrcům podařilo udržet to civilní a komorní a nedělají ze svých POC karikatury ani záporáky. Vyznavači voodoo působí hlavně jako katalyzátor pro drámo v rodině plantážníka, a jaké chladně odtažité drámo to je. Konec by byl úplně fantastický, kdyby si odpustili ten finální voice-over a skončilo odchodem do moře. (19. 8. 2009 v kombinaci s 8. 9. 2022) (19.08.2009)

Pri Tourneurovom I Walked with a Zombie je veľmi zásadný fakt, či naň hľadíte ako za a) melodrámu Hollywoodu 40. rokov s ozvláštňujúcimi prvkami folklórneho woo-doo hororu alebo za b) woo-doo horor s prvkami melodrámy Hollywoodu 40. rokov. Jednoduchá matematika založená na preferencii diváka ale odpadá keď si uvedomíme, že správna možnosť je len jedna - tá prvá. Film otvára voiceover hlavnej hrdinky, charakteristický pre romantickú literatúru 20. storočia a filmové adaptácie z tohto obdobia. Vizuálnej stránke dominuje opojný gotický sloh, charakteristický pre jasne a rovnomerne rozčlenenú výstavbu scény, a závan vzdialenej exotiky spolu so znakmi expresionistických výjavov (hra svetla a tieňov, expresívne herectvo, masky niektorých postáv), ktoré evokujú bohatú knižnú opisnosť. Dominantou sa logicky stáva dôraz na atmosféru, patričnú hudbu, dômyselné využívanie každého políčka čiernobieleho filmu a závan mysticizmu. Expozícia mužských postáv do deja je spojená s romantizujúcimi prvkami, danými ženskou optikou, ktoré zároveň nezjemňujú a neoslabujú pozíciu Betsy ako silnej a odhodlanej postavy, rozhodnutej odhaliť pravdu o praktikách na ostrove. Stret vedy a okultnej mágie je tu podaný veľmi pôsobivo a zaujímavo, pričom si termín zombie vypožičiava z mytológie afrických kmeňov v jeho pôvodnom význame (čo pre filmových divákov jednoducho značí pred Romerovým prispením do formujúceho žánru) a na ploche necelých 70 minút stíha rozvíjať v treťom pláne mimo vzťahového štvoruholníka motív otrokárstva a jeho dôsledkov. Presvedčiví herci sú samozrejmosťou. 80% (14.12.2014)