Pouhá formalita
Una pura formalità
Une pure formalité
A Pure Formality
Réžia:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Gérard Depardieu, Roman Polański, Sergio Rubini, Tano Cimarosa, Alberto Sironi, Massimo Vanni, Nicola Di Pinto, Timothy Martin, Paolo LombardiObsahy(2)
V tomto temném, kafkovském kriminálním thrilleru exceluje Gerard Depardieu v hlavní roli Onoffa, slavného spisovatele, z něhož se v poslední době stal samotář, který nevydal jedinou knihu. Jednou pozdě v noci je zadržen policisty, kteří ho přistihnou při zmateném pobíhání v dešti po francouzském venkově. Nemůže popadnout dech a zjevně trpí krátkodobou ztrátou paměti. V nedalekém lese došlo k vraždě a úřady se domnívají, že je do ní Onoff zapleten. Drží ho proto na zatuchlém, temném velitelském stanovišti, kde má vyčkat na příjezd inspektora (Roman Polanski), který je paradoxně fanouškem Onoffovy tvorby, a jenž má podezřelého vyslechnout a pokusit se z něj dostat pravdu. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (118)
Pouhá formalita je temný konverzační thriller se skvělými herci. Ale se složitým rozuzlením. Je to úplně jiný Tornatore, než bych čekal. Atmosféra i kulisa příběhu jsou téměř kafkovské. Zápletka se točí okolo spisovatele Onoffa (Gérard Depardieu) a policejního komisaře (Roman Polanski). Společně vedou skvěle napsané dialogy v mrazivém prostředí policejní stanice kdesi v horách. Snaží se přijít na něco, co už je dáno dávno předtím a oba dva se nacházejí v pomyslné slovní přestřelce se svým protějškem. Pro mě je to příběh o rozporu věcí, teorii, faktech a zločinu. Morricone složil úchvatný smyčcový úvodní motiv, dále pak stále se opakující téma, které nás provází při retrospektivě, a samozřejmě nádhernou skladbu pro finále i se zpěvem samotného Depardieua. A leč není dokonalá, v mnoha ohledech je to pro mě tak trochu masterpiece 90s. ()
Výborný film so silnou atmosférou a skvelými výkonmi G. Depardiea a R. Polanského. Zvlášť od režiséra Polanského som to nečakal. Jeho výkon v Plese upírov ma nijako zvlášť nepresvedčil, ale tu sa do filmu výborne hodil. Film je naozaj napínavý, takmer do poslednej chvíle neviete ktorá bije. Poniektorí krútia nechápavo hlavou i po skončení filmu, ale vysvetlenie je v skutočnosti jednoduchšie než sa zdá. Asi najviac utkvie v pamäti neopakovateľná atmosféra daždivej noci a výpovede G. Depardiea, ktoré sa každú chvíľu rozchádzajú. Morriconeho hudba to samozrejme všetko nádherne zvýrazňuje. Tornatore je pán režisér. Osobne by som privítal temnejší záver, ale i tak ide o silný film. 80%. ()
Tohle komorní psychologické drama s kriminální zápletkou má několik předností, tou první je samozřejmě Gérard Depardieu (v roli spisovatele), válí první hereckou ligu a divák mu zbaští vše, každý pohled, každé slovo.. Druhou je výtečně dusná atmosféra, déšť s bouřkou, výpadek proudu, zchátralý dům, do něhož teče a v podstatě jedna místnost, kde se koná výslech.. Zajímavá a zároveň působivá je i hudba a stejně tak závěrečné rozuzlení, každopádně k zamyšlení.. ()
Od Giuseppe Tornatoreho som videl dva vynikajúce (podľa mňa) filmy, a to Najvyššiu ponuku a Neznámu, ale tiež ďalšie tri priemerné. Bol som oprávnene zvedavý, do ktorej skupiny sa formalita zaradí. Film mi pripadal omnoho dlhší, ako v skutočnosti bol. A tiež vyčerpávajúci (nielen kvôli titulkom a množstvu dialógov), pretože som sa v prvej polovici snažil vyznať v tom, o čom to je a čo sa chce divákovi ním povedať. Neskôr som rezignoval, čo sa prejavilo niekoľkými mikrospánkami, a bolo mi úplne jedno, ako to skončí. Nemám rád filmy, v ktorých sa režisér zahráva s divákmi v snahe dokázať im, ako ich dielu málo rozumejú. Niekoľko komentátorov vyjadrilo potrebu vidieť film opakovane, aby všetko pochopili a užili si ho naplno. Vôbec necítim takú potrebu a tri hviezdičky dávam iba preto, že ma film nepobúril, ale ani nijako zvlášť nezaujal. Nemôžem sa dočkať chvíle, keď po dlhom rade čudných filmov natrafím na nejaký, ktorý zarezonuje s mojimi predstavami. ()
Na malom priestore veľké divadlo. Strhujúca psychologická dáma, natočená a vyskladaná do celku nápaditým spôsobom. Ale zo všetkého najlepšie sú dialógy, taká slovná prestrelka medzi dvoma velikánmi, kde raz ťahal pílku jeden potom zase druhý. A to všetko bolo zabalené do príjemne upršanej a zmáčanej atmosféry v prostredí neútulnej policajnej stanice. Čo sa týka konca, tak som si nie istý, či som to pochopil - trošku zamotané rozmotanie pointy, ale aj keby nie, tak si myslím, že svet nespadne. Film má väčšie prednosti ako len nejaké jednoduché vysvetlenie na záver. 85/100 ()
Reklama