Jednoducho formalita

Nejednou se člověk v noci probudí do tmy, zpocený a se zmatenými myšlenkami, a uvažuje o tom, zda to, co se mu v hlavě motá byl jen sen či je to prožitá vzpomínka. Nějak tak jsem se cítil na konci po zhlédnutí tohoto filmového díla. Dlouhý, předlouhý dialog mezi vyšetřovatelem a vyšetřovaným neměl konce, ale současně jakýmsi podivným způsobem mě, coby diváka, držel a provokoval mou narušenou trpělivost. Snad jsem chvílemi byl při sledování dialogů občas i nepozorný. Stále jsem čekal na stéblo, kterého bych se chytil a když nepřicházelo, čekal jsem s nadějí na konečné rozuzlení, ale ani to v konci nepřišlo. Po skončení filmu jsem měl pocit totálního zmatení mysli. Děkuji, ... ale příště už takové pocity ne. Až tak "náročný" filmový divák opravdu nejsem, abych oslavoval něco, co jsem jaksi, na rozdíl od jiných, nepochopil. Třeba mi pointu tady na ČSFD někdo pozornější svým komentářem vysvětlí. PS: nedovedu si představit sledovat tento film v titulcích, dokonce špatně přeložených. (15.10.2012)

Viděl jsem to dvakrát hned dva dny po sobě. Po prvním zkouknutí jsem totiž naprosto nepochopil, co to mělo znamenat. Když jsem si přečetl zdejší komentáře o geniální pointě, přišel jsem si úplně okraden o zážitek. Byl jsem dost ospalý tudíž jsem usoudil, že jsem musel na chvilku usnout a něco mi uniklo. Druhá projekce mi odhalila, že jsem to vlastně viděl celé. Pointu jsem si ujasnil a není špatná. Důležitější je ale, že mne ten film bavil stále stejně. Tornatore umí a ponurou atmosféru navodil dokonale. Zahrané je to taktéž skvěle. Polanskiho komisař na mě velmi zapůsobil. Musím vyzdvihnout i kvalitní český dabing Pavla Soukupa a Otakara Brouska. (26.07.2015)

Ty žánrovky z jedné místnosti mají něco do sebe. Pouhá formalita je herecký koncert Gérarda Depardieu s výborným dabingem a utečence Romana Polanského (toho obalamutit nechcete). Film, který moc lidí nezná (jen 900 hodnocení!) a přitom je to jasný důkaz, že francouzská kinematografie je po, s Hollywoodem spřažené, Británii nejvyspělejší v Evropě. I tak mistr natočil ještě lepší kousky. (11.12.2019)

Občas mi to tak trochu připomínalo rozhovory dvou silných osobností Raskolnikova a Petroviče ze Zločinu a trestu, i když tady ta hra kočky s myší nebyla tak výrazná a samozřejmě i to vyznění nakonec bylo úplně o něčem jiném, což ovšem nelze rozebírat bez znalosti konečné pointy, která mně nejen překvapila, ale zároveń posunula kvality filmu o nějaký ten level nahoru. Ale není to ten případ, kdy jsem si řekla, že je to vymakané a já to nečekala (i když jsem to vážně nečekala), spíše to prohloubilo můj zážitek z celého snímku, ke kterému bych k charakteristice krimi/thriler přidala ještě drama, protože tohle je především drama. Gepardieu mně svým herectvím příjemně překvapil už ve Válce policajtů, ale nečekala jsem tak dobrý výkon od Romana Polanského. Tohle je film, který vás přinutí přemýšlet. (21.04.2013)

Na malom priestore veľké divadlo. Strhujúca psychologická dáma, natočená a vyskladaná do celku nápaditým spôsobom. Ale zo všetkého najlepšie sú dialógy, taká slovná prestrelka medzi dvoma velikánmi, kde raz ťahal pílku jeden potom zase druhý. A to všetko bolo zabalené do príjemne upršanej a zmáčanej atmosféry v prostredí neútulnej policajnej stanice. Čo sa týka konca, tak som si nie istý, či som to pochopil - trošku zamotané rozmotanie pointy, ale aj keby nie, tak si myslím, že svet nespadne. Film má väčšie prednosti ako len nejaké jednoduché vysvetlenie na záver. 85/100 (11.08.2016)