Réžia:
Giuseppe TornatoreScenár:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrajú:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (viac)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (373)
TOP 10: Povinnost pro všechny filmové (kino) fanoušky! Nádherný pohled na tehdejší přístup ke kinematografii ve válečném a poválečném období. Strhující herecké výkony a jeden z nejemocionálnějších závěrů filmu, který musí dojmout i nejflegmatičtějšího flegmatika. PS: Zhlédl jsem SE verzi (124 min), která je podle mnohých daleko lepší a dvojnásobně dojímavější, než verze základní a režisérská. Kdo by o tom pochyboval, ať mi klidně napíše do pošty svůj názor. ()
Od kolébky miluji pohyblivé obrázky, s nostalgií vzpomínám na natřískaná kina a tak jsem naivně očekával, že filmová oslava lásky k filmu spiklenecky pošimrá mé filmové choutky. Z počátku se má očekávaní naplňovala, hromadná masturbace v kině měla neodolatelné kouzlo, ale v půlce se snímek zázračně proměnil ve velkou nudu, jejíž uspávací účinky na mou osobu byly v praxi prokázány. ()
Ultrasentimentální, vtipem kořeněná vzpomínka na zlaté časy kina v Itálii po 2. světové válce. Báječný muž s klikou (od promítačky), který jinak v životě moc kliku nemá, zasvěcuje malého Tota do tajů kinematografie i světa, protože mu nahrazuje otce, který zemřel v ruském zajetí. Každá doba má svoje - ale úpadek popularity kina je rozhodně smutný, ať se na to díváte z jakéhokoliv úhlu. Chci vidět jak bude někdo natáčet za 30 let vzpomínkový film o krásných dobách DVD. ()
Milovníci italského filmu mě můžou ukamenovat, ale kdyby Nuovo cinema Paradiso nebyl italsky, možná jdu i na 5 hvězd. Nemůžu si prostě pomoct, ale italština je jediný jazyk, který ve filmech nejsem schopný přirozeně přijmout a pořád mám tendenci se mu smát, nebo nad ním naopak kroutit hlavou. Samozřejmě je tu ještě možnost dabingu, ale to by už byla jistá sebevražda. K samotnému filmu: 1) První část s malým Totem mě začala hned od začátku štvát. Kombinace malého drzého (a pro ostatní zřejmě roztomilého) fracka s takovou ''benigniovskou'' dětskou nostalgií mi vůbec neseděla a naopak mě odrazovala. 2) Ve druhé části se konečně rozjíždí milostná linka a mě začíná Nuovo cinema Paradiso opravdu zajímat. 3) 80ková poslední část je sice vizuální hegeš, nicméně příběh Tota a Eleny doznává celých obrysů a mě opravdu dojímá. Závěrem bych rád zaspoileroval a dodal, že všemi adorovaný Alfrédo, je egoista, který dvěma lidem překazil příležitost jak se navzájem milovat po celý život a být opravdu šťastní. Howgh 8/10 ()
Hm... Jak začít? Jsou situace, kdy slova jen těžko vystihují myšlenky a pocity, které se člověku honí hlavou. A tohle přesně sedí na okamžik, kdy se na plátně objeví velkými písmeny napsané Fine a dobíhají poslední vteřinky filmu Bio ráj... Nebudu se snažit sdělit nesdělitelné a zmůžu se jen na chabé konstatování, že tento film o životě patří mezi to nejlepší, co jsem kdy viděl (a to nepřeháním). Bio ráj je film o životě, o dětství a dospívání... o první lásce a konečně i zralosti... a především o vášni k filmu... V tomto snímku se střetávají a svého maxima dosahují snad všechny složky filmového umění a v kombinaci s neuvěřitelně silným příběhem dávají nahlédnout pod roušku tajemství, co doopravdy film a kinematografie je. Není tu slabých scén, naopak je tu excelentní výkon Phillipa Noiret v roli Alfreda, roztomilý a přesvědčivý Salvatore Cascio v roli malého Salvatora, je tu dokonalá režisérská práce Guiseppe Tornatoreho a skvělý scénář téhož...Film je vtipný, ale i dojemný, ovšem rozhodně ne sentimentální! Z dnešního pohledu mi také přijde hodně symbolický, zvlášť, když původní záměr autora bylo uvádět tento film jako nekrolog tradičních kin a kinematografie vůbec... Přiznám se, že jsem zamýšlel napsat POMOvi o udělení výjimky, abych mohl dát tomuto snímku šest hvězdiček...:-) A ještě dodatek: viděl jsem bohužel pouze dvouhodinovou verzi (zřejmě určenou pro znuděný americký trh)...o to víc se těším, že někdy uvidím Director's cut! ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (23)
- Citace s radami o lásce, které dává Alfredo (Philippe Noiret) mladému Salvatoremu (Marco Leonardi), pochází z filmu The Shepherd of the Hills (1941) s Johnem Waynem. (orkadimenza)
- V roce 2016 vznikla v Městském divadle Zlín divadelní adaptace tohoto filmu. Děj se zde odehrává v poválečném Československu a hlavním hrdinou je Miloš Sedlák (jméno odkazuje na slavného režiséra Miloše Formana). Scénář napsali Vladimír Fekar a Jozef Krasula, který je zároveň i režisérem inscenace, a jak se nechal slyšet, splnil si tak svůj životní sen, po kterém toužil od doby, kdy film poprvé zhlédl. Hlavní role Miloše Sedláka, jeho matky Aleny a promítače Alfréda Vrby byly svěřeny Radovanu Králi, Tamaře Kotrbové a Pavlu Leicmanovi. (funhouse)
- V jedné scéně pouští Toto (Marco Leonardi) film …a Bůh stvořil ženu. Za malou chvíli si můžeme povšimnout na kalendáři, že je rok 1954, avšak slavný film Rogera Vadima s Brigitte Bardot v hlavní roli byl natočen až o dva roky později v roce 1956. (Tygrys)
Reklama