Miloš Forman
nar. 18.02.1932
Čáslav, Československo
zom. 13.04.2018
(86 rokov)
Danbury, Connecticut, USA
Zaujímavosti (262)
- Některé zdroje uvádějí jeho celé jméno jako Jan Tomáš Forman či Jan Tomáš "Miloš" Forman, což může svádět k myšlenkám, že Miloš bylo jméno, které si zvolil. Ovšem dle dokumentu Českobratrské církve evangelické byl 17. dubna 1932 pokřtěn jako Miloš Jan Tomáš Forman. (NIRO)
- Jeho otec Rudolf Forman stál svého času za přejmenováním jednoho slavného místa, u kterého si s manželkou nechali postavit penzion, nazvaný Rut. Napsal totiž do místních novin dopis, v němž vyjadřoval názor, že prosté pojmenování Velké jezero je pro tak malebné místo příliš obyčejné a navrhl, aby se jmenovalo po slavném romantickém básníkovi. A tak se od té doby můžeme jezdit rekreovat k Máchovu jezeru. (NIRO)
- Jeho maminka byla jednou ze dvanácti žen, zatčených gestapem 7. srpna 1942 v souvislosti se šířením protiříšských letáků. Jako jediná z nich nepřežila. Forman ve své autobiografii "Co já vím?" vylíčil okolnosti takto: "Gestapák, který rozhodl, že matku nepropustí, znal totiž naši rodinu už před válkou. Pocházel ze Sudet a moji rodiče ho kdysi zaměstnali jako políra při stavbě hotýlku. V souvislosti s ním se nic mimořádného nestalo. Prostě chvíli pro rodiče dělal a pak opět vypadl z jejich života, nic víc. Bylo to však člověk, který po Hitlerově nástupu uvěřil v nadřazenost německého národa. Přidal se ke gestapu a udělal v něm nepříliš závratnou kariéru. Za války se ocitl na velitelství gestapa v Kolíně a Čáslav spadala do jeho rajonu. A tam najednou objevil mezi jmény dvanácti zatčených Češek také jméno paní Formanové, té Formanové, pro kterou on, příslušník nadřazené rasy, kdysi pracoval jako polír. Zřejmě tuto vzpomínku neunesla jeho národní hrdost, a tak ke jménu mé matky připsal dvě slova: návrat nežádoucí." (NIRO)
- Jeho otec byl členem podzemní odbojové organizace Pribina, vytvořené ze záložníků Československé armády ještě před německou okupací. Gestapo ji bohužel rozdrtilo poměrně snadno a sám Rudolf Forman byl zatčen na jaře roku 1940. Průběžně byl vězněn v Kolíně, České Lípě, Budištíně, Zhořelci, Ulmu a Praze. Nic neprozradil a po válce se několik lidí vděčně vyjádřilo k tomu, že jim svou houževnatostí pravděpodobně zachránil život. Nakonec stanul před soudem, který ku potěše rodiny vynesl v podstatě osvobozující rozsudek. Přesto se tatínek domů nevrátil - za skutečností, že místo toho prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem a rok před koncem války zemřel na skvrnitý tyfus, stálo razítko téhož člověka, který poslal na smrt i paní Formanovou: bývalého políra, toho času kolínského gestapáka. Miloš Forman k tomu později dodal: "Jenže pak se válečná vlna obrátila a nacistický polír musel narukovat na východní frontu, kde ho zastřelili. Měl-li štěstí, jeho mrtvolu nahrnuli buldozerem do hromadného hrobu, ale možná měl smůlu a ještě žil, když mu ukrajinské vrány zaživa klovaly oči." (NIRO)
- Když během války žil - už jako sirotek - u svého strýce Boleslava Švába v Náchodě, přijela jednoho dne do města kočovná herecká společnost Východočeská opereta, pro kterou jako kulisák pracoval jeho bratr Pavel Forman. Miloš tudíž mohl navštívit zákulisí: "Vonělo tak báječnou směsicí pachů smyslné ženskosti a květin a laciných parfémů, fialek a upocených těl, tělky a růže, naškrobeného krajkoví syčícího pod rozpálenou žehličkou, kuliček proti molům, alkoholu a třešňové bublaniny, piškotků a propocených triček, sukýnek slabě zavánějících močí, že jsem se na fleku rozhodl, že patřím sem a ne jinam." Jen ještě nevěděl, co by vlastně chtěl ve světě showbusinessu dělat - hercem se stát nechtěl, spíš spisovatelem nebo skladatelem. "Pak ale do šatny vtrhl postarší chlápek. Tvářil se naštvaně, měl pomačkané sako, na hlavě pleš, a předsto všechny ty nádherné ženské na něm mohly oči nechat. Motaly se kolem něho, jen aby si jich všiml. Ten chlápek měl jasně už něco vypito, ale ony se na něho culily, laškovaly s ním, producírovaly se před ním, dělaly všecko pro to, aby ho zaujaly a potěšily. To by se mi taky líbilo, pomyslel jsem si." Zeptal se tedy Pavla, co je ten pán zač. Bylo to režisér... a tak Miloš našel v podobě ošuntělého poloalkoholika svůj životní vzor. (NIRO)
- Poprvé pocítil kouzlo filmu v roce 1937, když jej při nedělním večeru vzali rodiče do kina Pokrok v Čáslavi: "Usadili jsme se, světla v sále zhasla a tmu protnul svazek ostrých paprsků. Vycházel z dírky v zadní stěně, tak malé, že by ji snad ucpala mince, a rozšiřoval se v mohutný kužel světla, který na bílé plátno vpředu dopadal v podobě podivuhodných obrázků. Popelavé tváře velké jako dům otevíraly ústa zvící vrat a opět je zavíraly, ale nikdy nevydaly ani hlásku. Nebylo slyšet nic víc než vrčení mašiny odkudsi zezadu. (...) To už se ale postupně kolem mě začínal ozývat zpěv. Lidé viseli očima na těch obrovských rtech na plátně a zpívali, nejprve potichu, nesměle, ale brzy se osmělili a za chvíli už hlaholili z plných plic." Oním filmovým představením totiž byla němá verze Smetanovy opery "Prodaná nevěsta". Jeho prvním "opravdovým" filmem byla mimochodem o něco později legendární disneyovka Sněhurka a sedm trpaslíků (1937). (NIRO)
- V září 1945 začal studovat na internátní škole pro válečné sirotky, nově vytvořené na královském zámku v Poděbradech. Mezi jeho spolužáky byli například Václav Havel, bratři Josef a Ctirad Mašínové či pozdější režisérův veliký kamarád Ivan Passer. "Překvapilo mě, kolik žáků má tátu a mámu," vzpomínal později. Šlo totiž o školu velmi kvalitní, takže mezi sirotky umístilo své ratolesti i mnoho komunistických pohlavárů. Což se pro Formanovu studijní dráhu vbrzku stalo osudným. Účastnil se totiž pravidelné klukoviny v prostorných společných sprchách. Skupinka spolužáků mívala ve zvyku bavit se na účet jistého Edy, protežovaného syna člena Ústředního výboru KSČ. Když si nepopulární chlapec namydlil obličej, obstoupili jej a - aniž by měl možnost si toho pod proudy horké vody všimnout - počurali ho. A Forman si jednoho dne při této činnosti až příliš pozdě všiml, že všichni ostatní najednou zmlkli a ztratili se ze scény. Otočil se a ve dveřích spatřil velmi angažovaného profesora Masáka, kterak ho při činu sleduje. Později se dozvěděl, že jej Masák obvinil ze zesměšňování komunistické strany, což v té době mohlo být obvinění opravdu nebezpečné. Na radu ředitele školy Jahody tedy hned druhého dne ze školy odešel a odjel prvním vlakem do Prahy, kde se mu pak podařilo dokončit středoškolské studium na gymnáziu v Bílé ulici. (NIRO)
- Když se na jaře roku 1950 s cílem práce u divadla ucházel o studium na DAMU, byla součástí zkoušky etuda, při níž měl adept zdramatizovat, zrežírovat a s pomocí dalších adeptů sehrát porotou uloženou situaci, například "požár" nebo "slepec jde lesem". Milošovi předseda poroty Jiří Frejka nevinně řekl: "Soudruhu Formane, sehrajte nám tady boj za světový mír." Během půlhodinové přípravy se budoucímu držitelovi dvou Oscarů nepodařilo vyždímat z hlavy prakticky nic: "Už si ani nevzpomínám, jakou pitomost jsem nakonec vymyslel. Nejspíš jsem si to nepamatoval ani den nato. Dokázal jsem to ihned perfektně vytěsnit." V polovině srpna mu z DAMU přišlo zamítnutí, přičemž jedné tři školy, které ještě neměly uzavřené přijímací zkoušky, byly právnická fakulta UK, vysoká báňská a hutní v Ostravě a scenáristika na FAMU. Kdyby neuspěl na žádné, musel by na dva roky na vojnu. Podal si tedy přihlášky na všechny tři. První na řadě byla FAMU - a hned večer po celodenním sepisování náročné kompozice se Forman dozvěděl, že ho vzali. A tak se nestal divadelníkem, nýbrž filmařem. (NIRO)
- Na okolnosti svého studia na FAMU později vzpomínal jako na osudově ironické: "Škola byla totiž pod vedením několika nejlepších českých umělců. Většina z nich by za normálních okolností měla tolik práce s vlastním psaním, režírováním nebo točením filmů, že by na nějaké učení neměli čas, ale protože je komunisti k jejich pravé práci nepustili, živili se takhle. Ohlížím-li se dnes zpátky, uvědomuju si, že mi škola dala právě to, co dávala mým učitelům - šanci přečkat za větrem stalinské běsnění, které jinak v zemi rozvracelo všechny a všechno." (NIRO)
- Ve své autobiografii "Co já vím?" Forman vzpomínal na svou spolupráci s legendou českého filmu Martinem Fričem (napsali spolu nepříliš vydařenou satiru Nechte to na mně, 1955): "Každé ráno jsem Fričovi předčítal, co jsem předešlého dne napsal: vždycky to vyšlo zhruba na jednu scénu. Poslouchal mě a neřekl ani slovo. Skončil jsem, zavřel notes a Frič pořád nic. Žádný komentář, žádný návrh. Pouze tam seděl a zdálo se, že je myšlenkami někde docela jinde. (...) Naše ranní sedánky brzy vplynuly do určité rutiny. Frič mě vždy uvítal otázkou: 'Tak co si dáte k pití, Miloši?' Pokud jsem chtěl sodovku, vstal a sám mi ji přinesl. Když jsem chtěl pivo, musel jsem si pro něj dojít." Frič byl v té době po letech těžkého alkoholismu naprostý abstinent, jemuž lékaři pití zakázali s tím, že i jediná sklenička by ho mohla zabít. Přesto si Forman všiml, že jednu poličku hrdě zdobí láhev kvalitního francouzského koňaku a jednoho dne se na ni zeptal. Frič pokrčil rameny: "Jednou, až mi bude všechno fuk, si z toho báječnýho koňáčku naleju pořádnýho frťana." Forman si na tuto konverzaci vzpomněl brzy po své emigraci v roce 1968, když se dozvěděl, že den po invazi sovětských vojsk byl Frič nalezen mrtev vedle poloprázdné láhve koňaku. (NIRO)
- Jedním z jeho nerealizovaných projektů byla adaptace povídky "Eine kleine Jazzmusic", kterou do podoby scénáře převedl přímo s jejím autorem Josefem Škvoreckým. Pod názvem "Kapela to vyhrála" jej předložili jedné dramaturgické skupině na Barrandově a na základě mnoha připomínek průběžně proměnili ve zcela jiný útvar, než jakým byla původně. Nakonec byl projekt zrušen na základě přímého nařízení prezidenta republiky Antonína Novotného, který měl kvůli jménu Škvoreckého evidentně pocit, že má jít o adaptaci románu "Zbabělci", kterou už zakázal dříve. Formanovi se podařilo vyjednat audienci až u tajemníka kulturního oddělení ÚV KSČ, který působil překvapivě rozumným dojmem, ale nakonec Milošovi řekl: "Soudruhu Formane, dovolte mi, abych vám dal přátelskou radu. Zapomeňte na celou tuhle věc a pusťte se do něčeho jiného. To, co mi tady říkáte, zní rozumně a zřejmě máte pravdu. Ale věřte mi, i kdybyste měl stokrát pravdu, nenajdete nikoho, kdo by řekl soudruhu prezidentovi, že se zmýlil." (NIRO)
- Jeho nejstarší bratr Blahoslav Forman zemřel v květnu 1962 ve Vysokých Tatrách, ve věku pouhých 44 let. Coby vedoucího horolezeckého kroužku, čítajícího kolem dvaceti studentů z osmé a deváté třídy, jej při tomto jarním dni uprostřed divočiny zastihla prudká změna počasí, vrcholící sněhovou vánicí o intenzitě, jakou místní nepamatovali. Blahoslav a čtyři jeho nejsilnější svěřenci se vydali zrádným územím pro pomoc. Jejich těla byla nalezena jen tři sta metrů od hotelu. (NIRO)
- Byl otcem čtyř dětí, přičemž zřejmě jakousi zásluhou genetického šprýmování matky přírody šlo o dvě sady dvojčat, v obou případech bratrů. Andy a Jim (pojmenovaní po Andym Kaufmanovi a Jimovi Carreym) se narodili v roce 1999 Martině Zbořilové a Petr a Matěj - později velmi úspěšní umělci - už roku 1964 Věře Křesadlové. Forman na to vzpomínal: "Věřino břicho už bylo opravdu pořádné a rostlo víc a víc. Doktor tvrdil, že Věra buďto porodí nějakou monstrozitu, nebo dvojčata. Rozhodnout to mohl jen rentgenový snímek, ale ten Věra důrazně zamítla. (...) Velká dáma českého divadla Stella Zázvorková uspořádala na mou počest večírek. Seděl jsem zrovna u ní v kuchyni a 'zaléval' dítě s kamarády, když přišla zpráva z porodnice. (...) Starý český obyčej vyžaduje, aby nový tatínek snědl talíř horké čočky, do které se hodí syrové vejce. Čočka symbolizuje peníze a tatínek musí talíř dočista vyjíst, aby v jeho rodině nebyla nikdy nouze. Stella přede mne postavila kouřící se talíř a všichni na mě začali pokřikovat a vtipkovat." Paní Zázvorková rozklepla vejce a vyklopila jej do talíře. Místnost šokovaně ztichla... vajíčko mělo dva žloutky. (NIRO)
- Na počátku šedesátých let se dozvěděl pravdu o svém biologickém otci: "Do mé kanceláře přišel dopis napsaný velkými písmeny, jako by jeho autorem byl někdo silně krátkozraký. Podepsán byl ženským jménem, které bylo nečitelné, a neměl zpáteční adresu. Podle razítka byl odeslán z Hradce Králové. Žena, která dopis napsala, mě objevila díky Černému Petrovi. Psala, že poznala mou matku v Osvětimi. Obě se hodně sblížily. Než maminka umřela na tyfus, poprosila tuto paní, aby mě, pokud to přežije, po válce vyhledala a řekla mi něco, k čemu ona sama neměla odvahu, ale co chtěla, abych se dozvěděl." Jeho otcem nebyl Rudolf Forman, nýbrž pán jménem Otto Kohn. "Na toho člověka jsem se pamatoval. Byl to architekt. Matka si ho najala na nějakou práci na hotelu. Jako kluk jsem ho míval rád - ne proto, že by se o mě nějak zvlášť zajímal, ale protože kolem něj bylo neustále živo. Dokázal lidi rozesmát. Pořád byl v pohybu, veselý, hravý. Krátce před válkou zmizel. Byl Žid a odletěl do Jižní Ameriky, právě včas, aby se zachránil." Miloš nikdy neměl příležitost dozvědět se, zda o tom Rudolf Forman (kterého navždy považoval za svého otce) věděl ani proč matka na smrtelné posteli tajemství odhalila: "Možná jenom chtěla ulevit svému svědomí. Možná když viděla, jak osvětimskými komíny stoupají k nebi miliony Židů (...) chtěla upřít Hitlerovi těch pár litrů židovské krve, která kolovala mými žilami. A možná prostě nechtěla, abych skončil jako úplný sirotek, když můj pravý otec byl naživu." Forman pana Kohna vypátral a napsal mu na druhý konec světa. Až na druhý pokus, když jej ujistil, že od něj nic nechce - jen ujištění, že dopis dostal, obdržel pohlednici s městečkem vysoko v Andách a roztřeseným rukopisem velmi starého pána: "Dopis jsem dostal. Mnoho pozdravů." (NIRO)
- Při svém prvním kontaktu s Hollywoodem - tedy už po úspěchu Hoří, má panenko (1967), ale ještě před invazí sovětských vojsk a jeho následné emigraci - měl v úmyslu natočit jako svůj první anglicky mluvený film adaptaci nedokončeného románu Franze Kafky "Amerika". Tu nakonec na plátna přivedl až Vladimír Michálek, v roce 1994. (NIRO)
- Když se v roce 1968 se svým kamarádem Ivanem Passerem zkoušel usadit v New Yorku, našel jim bydlení na Leroy Street v Greenwich Village ("domeček vypadal jako dort - byl to vysoký omšelý růžovokrémový špalík o čtyřech podlažích a čtyřech místnostech spojených schodištěm v podobě vývrtky") jiný legendární český emigrant: Jiří Voskovec. (NIRO)
- Než se mu v Americe podařilo uspět, a když už si s Ivanem Passerem nemohli dovolit nájemné v domku na Leroy Street, dlouho (až do roku 1973) bydleli v proslulém hotelu Chelsea, proslulém centru newyorské bohémy: "Tehdy tam (...) bydlela Janis Joplin a horda všelijakých spisovatelů, malířů, herců, exhibicionistů, feťáků, šlapek a mystiků. Hala hotelu byla skoro celá vytapetovaná obrazy umělců, kteří neměli na zaplacení. (...) Řadu měsíců jsem musel vystačit s jediným dolarem na den, což je náramně jednoduché živobytí. Každý den jsem si koupil konzervu chilli con carne a láhev piva a obden bochník chleba a mě jsem vystaráno. Člověk by se asi musel hodně snažit, aby se mu v New Yorku podařilo umřit hlady. Často se jako na zavolanou zjevil nějaký kamarád nebo mě přítel přítele pozval na večeři. Nikdy jsem se nenudil a velice zřídkakdy jsem měl hlad. Samozřejmě že moc pomáhalo to, že jsem měl nejvelkorysejšího bytného na světě." Jmenoval se Stanley Bart a když už byl Forman s placením příliš pozadu, zastavil se u něj v kanceláři s ujištěním, že buď zaplatí, nebo v hotelu zemře, ale rozhodně neuteče. Bart vždy jen mávl rukou, i když už mu umělec dlužil třeba i za osm měsíců. (NIRO)
- Na téma filmařského procesu jako celku řekl: "U filmu je zvláštní, že pokaždé když člověk prochází konkrétní fází výroby, připadá mu právě ona ze všech nejdůležitější. Když píšu scénář, jsem naprosto přesvědčený, že všechno spočívá na něm. Stejný pocit mám, když obsazuju herce do rolí, když film natáčím a když ho stříhám." (NIRO)
- Pár jeho slov na téma scenáristiky: "Jak já to vidím, psaní scénáře vychází z několika málo základních principů. Jsem přesvědčený o tom, že ve filmu musí každé slovo, každá reakce obsahovat psychologickou pravdivost. Rámec může být jakkoli imaginativní a fantaskní, ale všechno, co je na plátně vidět a slyšet, musí být lidsky přesvědčivé. Všelijaké ty naoko efektní krkolomnosti v chování nebo motivacích divák prokoukne jako podvod a odvrátí se. Jenomže pravda sama nestačí. Je-li servírovaná ve velkých dávkách, stane se příliš zřejmá a začne nudit. Proto je nesmírně důležité, aby byl divák neustále překvapovín něčím novým. Dobrý scénář si s divákem tak trochu pohrává. Na něco ho navnadí, pak jeho očekávání zklame a posleze naplní zcela nečekaným způsobem." (NIRO)
- Příležitostně režíroval i divadlo, ovšem zásadnějších úspěchů na tomto poli nedosáhl a výraznější uspokojení mu to neposkytovalo: "Je jenom pár režisérů - nesporně nejlepší z nich je Ingmar Bergman -, kteří dokážou režírovat stejně dobře film jako divadlo. Já k nim rozhodně nepatřím. Mně chybí ta abstraktní obrazotvornost, kterou divadlo vyžaduje. Nakonec mám vždycky pocit, že mám k dispozici jedinou kameru s jediným objektivem a že se dvě hodiny musím dívat na jediný záběr a přitom v sobě celou tu dobu potlačuju výkřik: stop!" (NIRO)
Súvisiace novinky
Zemřela herečka Louise Fletcher
24.09.2022
Ve věku osmaosmdesáti let v pátek ve svém domě ve Francii zemřela americká herečka a držitelka Oscara Louise Fletcher. Smutnou zprávu předal médiím její agent David Shaul s dodatkem, že herečka… (viac)
Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi
22.07.2021
Letos se v obou Těšínech budou slavit prázdniny s filmem. Na přelomu července a srpna se po pandemické přestávce diváci setkají naživo v rámci filmové přehlídky „Kino na hranici”. Co je čeká? „Loňský… (viac)
Zemřel scenárista a režisér Ivan Passer
11.01.2020
Ve věku 86 let zemřel významný filmový scenárista a režisér Ivan Passer. Přítel a blízký spolupracovník Miloše Formana spolupracoval na scénářích k filmům Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má… (viac)
TOP filmy a seriály roku 2019 dle TOP uživatelů
29.12.2019
S blížícím se Silvestrem vám tradičně přinášíme hlasování TOP uživatelů ČSFD.cz za nej filmy a seriály uplynulého roku. Jaké jsou jejich "topky" i s krátkým shrnutím názoru můžete vidět níže. Z filmů… (viac)
53. ročník festivalu MFF Karlovy Vary je za námi
08.07.2018
53. ročník největšího filmového festivalu v Česku je u konce. Festival, který byl zahájen vzpomínkovým filmem na Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky (1965), se letos nesl ve znamení velkých… (viac)
Režisér
| Filmy | |
|---|---|
| 2006 |
Goyove prízraky |
| 1999 |
Muž na Mesiaci |
| 1996 |
Ľud verzus Larry Flynt |
| 1989 |
Valmont |
| 1984 |
Amadeus |
| 1981 |
Ragtime |
| 1979 |
Vlasy |
| 1975 |
Prelet nad kukučím hniezdom |
| 1971 |
Taking Off |
| 1967 |
Hoří, má panenko |
| 1966 |
Dobře placená procházka (TV film) |
| 1965 |
Lásky jednej plavovlásky |
| 1963 |
Konkurs |
Černý Petr |
|
| Dokumentárne | |
|---|---|
| 1973 |
Viděno osmi |
| 1960 |
Laterna magika II |
| Video kompilácie | |
|---|---|
| 2007 |
Semafor - Největší hity 2 |
| Divadelný záznam | |
|---|---|
| 2009 |
Dobře placená procházka |
| Krátkometrážny | |
|---|---|
| 1971 |
I Miss Sonia Henie |
| 1963 |
Kdyby ty muziky nebyly |
Scenárista
| Filmy | |
|---|---|
| 2006 |
Goyove prízraky |
| 1971 |
Taking Off |
| 1967 |
Hoří, má panenko |
| 1966 |
Dobře placená procházka (TV film) |
| 1965 |
Lásky jednej plavovlásky |
| 1963 |
Konkurs |
Černý Petr |
|
| 1957 |
Štěňata |
| 1955 |
Nechte to na mně |
| Dokumentárne | |
|---|---|
| 1960 |
Laterna magika II |
| Divadelný záznam | |
|---|---|
| 2017 |
Lásky jedné plavovlásky, plavovlásky jedné lásky - pôvodný scenár |
| Krátkometrážny | |
|---|---|
| 1969 |
La Pince à ongles |
| 1963 |
Kdyby ty muziky nebyly |
Herec
| Filmy | |
|---|---|
| 2011 |
Milovaní |
| 2009 |
Peklo s princeznou |
| 2000 |
Kňaz, rabín a blondínka alebo keď sa traja majú radi |
| 1989 |
Novoroční večírek |
| 1986 |
Pálenie záhy |
| 1962 |
Tam za lesom |
| 1961 |
Strop (študentský film) |
| 1956 |
Dědeček automobil |
| 1954 |
Strieborný vietor |
| 1952 |
Slovo dělá ženu |
Hosť
| Relácie | |
|---|---|
| 2020 |
Ceny Ministerstva kultury 2020 - a.z. |
| 2018 |
Hollywood Insider - a.z. |
| 2013 |
60 pečetí |
| 2010 |
Talk show Jana Krausa |
| 2009 |
Na slovíčko |
| 2008 |
Čtenářský deník |
| 2003 |
AFI's 100 Years... 100 Heroes & Villains |
| 2000 |
Zlatý Glóbus 2000 |
| 1997 |
54th Golden Globe Awards |
Corazón de... |
|
The 69th Annual Academy Awards |
|
| 1996 |
Mundo VIP |
| 1988 |
Studio Kontakt |
| 1985 |
The 57th Annual Academy Awards |
| 1982 |
De película |
| 1976 |
The 48th Annual Academy Awards |
| 1975 |
Les Rendez-vous du dimanche |
| 1967 |
Apropos Film |
Producent
| Krátkometrážny | |
|---|---|
| 1990 |
Dreams of Love |
Súvisiace novinky
Zemřela herečka Louise Fletcher
24.09.2022
Ve věku osmaosmdesáti let v pátek ve svém domě ve Francii zemřela americká herečka a držitelka Oscara Louise Fletcher. Smutnou zprávu předal médiím její agent David Shaul s dodatkem, že herečka… (viac)
Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi
22.07.2021
Letos se v obou Těšínech budou slavit prázdniny s filmem. Na přelomu července a srpna se po pandemické přestávce diváci setkají naživo v rámci filmové přehlídky „Kino na hranici”. Co je čeká? „Loňský… (viac)
Zemřel scenárista a režisér Ivan Passer
11.01.2020
Ve věku 86 let zemřel významný filmový scenárista a režisér Ivan Passer. Přítel a blízký spolupracovník Miloše Formana spolupracoval na scénářích k filmům Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má… (viac)
TOP filmy a seriály roku 2019 dle TOP uživatelů
29.12.2019
S blížícím se Silvestrem vám tradičně přinášíme hlasování TOP uživatelů ČSFD.cz za nej filmy a seriály uplynulého roku. Jaké jsou jejich "topky" i s krátkým shrnutím názoru můžete vidět níže. Z filmů… (viac)
53. ročník festivalu MFF Karlovy Vary je za námi
08.07.2018
53. ročník největšího filmového festivalu v Česku je u konce. Festival, který byl zahájen vzpomínkovým filmem na Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky (1965), se letos nesl ve znamení velkých… (viac)
Fanklub
(12 714)- Lima režisér
- Gemini režisér
- lebowski režisér
- RedAK režisér
- woody režisér
- Rimsy režisér
- Radek99 režisér
- TheMaker režisér
- B!shop režisér
- Jossie režisér
- igi B. režisér
- Mr.Apache režisér
- BadoXXII režisér
- gudaulin režisér
- Sarkastic režisér
- Lynn režisér
- Brouk režisér
- TeeAge režisér
- molotov režisér
- Cherish režisér