Známi neznámi

Čeští a slovenští herci v zajetí divadelního aranžmá, nevýrazných dialogů a snaživé realizace. Mobilní (de)generace dolehla i na skupinu letitých přátel středního věku, kteří se sešli jednoho silvestrovského večera, aby přivítali nové a možná i lepší zítřky. Byt plastického chirurga (Tomáš Maštalír) a psycholožky (Klára Issová) zažije klasickou hru na pravdu, co dlí v moderních telefonních krabičkách, jejichž důvěrný obsah se druhým zásadně nesděluje. Místo silvestrovské dobré nálady na povrch vyjde utajovaná nevěra i skrývaná homosexualita. Existence italského originálu se sice nedá úplně ignorovat, mě ale vskutku nezajímá. Předpokládám, že se v něm neřeší odhalený koitus s domestikovanou kočkou či znásilnění průvodčího v tunelu, takže směle můžu přeskočit i německou kopii a rovnou jsem se pustil do české verze. Ta je zpočátku celkem nevýrazná, zaměřená na určitý kontrast mezi postavami vytváří dialogové přestřelky, na kterých se staví, protože statická kulisa bytu diváka příliš dlouhodobě neuspokojí.  Anna Kadeřávková je napumpovaná sexappealem, jenže není přímou účastnicí sedánku a bytové prostory záhy opouští, aby v závěru do nich ještě jednou nahlédla. A kupodivu z vizuálního hlediska není nikdo, kdo by její auru nahradil. Netvrdím, že herecká sestava byla do jednoho špatná, jen neperlila, nepředvedla se a nehláškovala takovým kalibrem a formou, abych si její počínání vybavil i za několik dalších dnů, případně upozornil bych potenciální diváky na neskutečné herecké vystoupení. Z herců prostě nikdo nevyčníval. nikdo ale vyloženě nebyl kazivým faktorem. Prostřední část je na filmu tím nejlepším. Dialogy rázem chytnou slinu, režie se opře do tempa a postupně se začnou kupit nečekaná odhalení, která mají náběh do komického absurdna. To filmu nějaký limitovaný úsek vydrží, pak se ale vše překlopí do nemožného, opravdu NEMOŽNÉHO zakončení, které předchozí sympatickou snahu naprosto shodí. Zíral jsem, zda je možné takto příšerně zakončit slibně rozběhnutý filmový akt, přičemž jsem si pomyslel něco moc nelichotivého o scenáristovi. Ostřílený Petr Jarchovský to závěrečné rozuzlení rozhodně nevymyslel na přívětivou známku, rovnou neuspěl. Režisérka Zuzana Marianková oproti jeho průměrnosti byla režijně v pohodě, přechody z dramatu do komiky zvládala nerušivě. Film, respektive nestabilní scénář, celkově skvělý a na české poměry nevídaný námět solidně pohřbil. 5/10 (05.09.2022)

Tvůrci Naprostých cizinců jistě před šesti lety nepočítali s tím, že se námět jejich filmu v následujících letech přetaví do tolika národních kinematografií. Po italské předloze a německém remaku jsem zašel do kina na česko-slovenskou verzi, která má hodně nevděčný úděl v tom, že se jedná už o x-tou obdobu jednoho a toho samého námětu. Známí neznámí se více drží předlohy než německá verze, přesto ono nepříjemné mrazení v závěru italského snímku zůstane již pravděpodobně nepokořeno. Konverzační a prostorově komornější filmy stojí z velké části na hereckých výkonech a ve Známých neznámých se zúčastněným podařilo jakž takž dobře zvládnout své party - zejména bych vypíchnul dvojici Hofmann-Polnišová. Na jednu stranu je pravda, že x-tá (a v mnohém doslovná) variace na jeden námět je zbytečná, přesto ale na druhou stranu nelituji návštěvy kina. Slabší čtyři hvězdičky! P.S. Ve filmu jsem postrádal krátkou, ale o to více silnou scénu se seniory na balkónu. (06.04.2022)

Máme ji každý. Naši kapesní malou “černou skříňku” plnou tajemství. Nebo ne? Karty - tedy telefony - na stůl dámy a pánové! Co se asi bude dít, když před známými odhalíte všechny zprávy a hovory, co vám během oslav Nového roku přijdou? Tahle česká konverzačka se opírá o téma dnešní zvrácené doby, kdy je jednodušší lhát a podvádět víc než kdy jindy. Na české poměry to bylo dost zábavné, takže lehce nadhodnotím. (05.02.2023)

Velmi kvalitní český počin. Chápu, že pokud existuje originál, který když jste viděli, tak vás vlastně český remake ničím nepřekvapí. Pro mě, který tento příběh vidí poprvé, tak musí ocenit jakou hloubku vlastně má. Dlouze jsem se po dokoukání zamýšlel, jestli i můj telefon je černá schránka do duše a jestli bych se dozvěděl o svých kamarádech stejné příběhy. Ačkoliv je film docela vlastně krutý, tak mě neskutečně bavil od začátku do konce. Dlouho jsem se takhle (obzvlášť u českého) u filmu nebavil. Dokáže velmi dobře reflektovat ty největší bubáky ve skříni i v hlavě. Navíc to český herci zahráli velmi dobře. Tleskám a jen tak dál. (78 %) (25.02.2023)

„Mobily tu nahé leží, něco vysvětlíš jen stěží.“ Duše obnažené, telefony slibu mlčenlivosti zbavené a všechna tajemství i lži teď na stole bezbranně leží. Písmenka esemesek jak žiletky řežou maso vztahů a obrázek rozcapené slečny je k zprvu k popukání, ale ve skutečnosti časovaná bomba. Iluze o druhých i o sobě samém se tříští jak vzácný porcelánový hrneček na zem spadlý. Od nezávazné komedie k vyhrocenému dramatu, jak už to v životě bývá. Trochu k pobavení, hodně k zamyšlení, zda bych i já... položil? Určitě ne, však i světci hřeší sedmkrát za den... Perfetti sconosciuti mi ochotný kolega Gilmour93 uložil ve svém sejfu, řka: „Správný sběratel má kopii na zdi a originál v trezoru.“ Mé návštěvy tedy mohou ve vitríně obdivovat jen kopii režisérky Mariankové, ale to nevadí. Laik rozdíl nepozná. Sbírku plánuji rozšířit i o další exempláře. OKÉNKO REMAKŮ: [][] Španělsko [] Francie [] Jižní Korea [] Maďarsko [] Polsko [] Německo [] Libanon / Egypt [][] Nejvíc se však těším na Gilmourem avizovaný remake v produkci Trinidad a Tobago. (28.12.2023)