Vojnarka

Vojnarka je především dobře napsaná, má dialogy, za které by se nemusel stydět Ibsen, jen kdyby těch podivných pokusů o jakési umělé nářečí nebylo. Plachta s pleší je roztomilý dohazovač, Vydra naopak zákeřný našeptávač. Nedošínská má sice malou roli, ale její ztrápená matka vzbudí lítost i u leckterých tvrďáků. Štěpničková mi sice typově do role selky nesedí, nepůsobí usedle, ale její Madla je rázná a samostatná ženská, která si zredukovala láskyplný svět na svého malého syna. Kromě nezvykle sympatického Plachty (pleška mu sluší) mě nejvíce zaujal místy až démonický Štěpánek. Jeho Toník je drsný chlap s něžnou duší, za kterou se před ostatními muži z vesnice stydí. Proto dává na odiv svou pyšnost, nezkrotnost i pohrdání city. V nitru pláče, na povrchu je drsný jako struhadlo. (06.02.2023)

Jiráskova Vojnarka je určitě záslužným dílem "terrafilmu", jde skutečně o hodnotný film, vkusně a poctivě natočené filmové drama (sám režisér Borský prý věnoval psaní scénáře a přípravě realizace mnoho času a práce, kdy se snažil držet co nejvíce Jiráskova textu, ale přitom ledacos pozměnil), jakých v té době, v celé té záplavě různých rozjuchaných komedií, moc nevznikalo. Borský (jeho režijní prvotina), Štěpničková, Štěpánek a Vydra v nejlepší formě, ale dobří byli i herci v menších či vedlejších rolích (především Plachta), pro něho to byla opět velmi výborná příležitost prokázat mnohé ze svého vynikající charakteristické nadání, zde v poněkud závažnější charakterní roli. Nej scény; hospoda, Štěpánek a Plachta u jednoho stolu (byl to právě jedna z těch poupravených scén pro filmovou adaptaci). " No, no, Toníčku, hezky hlavu nahoru, však já to srovnám, to víš, hned to nejde"..."A nebuď tak smutnej - takovek kyrysar"..., poté zpěv a zanedlouho hospodská rvačka. Pak bych ještě zmínil tu, kdy Vojnarka v hospodě naléhá na Antonína, aby s ní šel domů za nemocným klukem to byla také velmi silná scéna. Podle mne jde jednoznačně o neprávem opomíjenou filmovou kvalitu, natočenou podle klasické předlohy - dobrém (netradičním) režijním pojetí, a se skvělými hereckými výkony. (01.12.2013)

Povedené drama s pěknými hereckými výkony, ukazující, že láska je doopravdy slepá, jinak by Madlena nemohla mít ráda poněkud primitivního Havla, a zároveň že láska k dítěti většinou vítězí nad láskou k muži. Dříve možná měli lidé na vesnici k sobě "blíž", ale zároveň taky zůstávali uvězněni ve vztazích, protože se dost dobře nemohli sebrat a odejít jinam. Švagr Jakub ze začátku působí jako záporná postava, ale v podstatě se ukáže, že měl pravdu. A u něj bych měl taky jedinou výtku co se týče hereckých výkonů, zejména hlasového projevu, protože mluvil jak kdyby učil nahluchlé nahlouplé studenty moravštině. (06.10.2013)

troufalka ***** dovede z českých filmových proudů vyrýžovat zlato. Mně se to daří jen sporadicky, přestože (především) českou klasiku nepřehlížím, a to ani Aloise Jiráska, pro něhož jsem už přece jen přestárlý. Novější adaptaci s Vlastou Fialovou a Jaroslavem Dufkem jsem viděl, a na tuto starší verzi jsem se rozhodně nedíval proto, abych porovnával s Jiřinou Štěpničkovou a Zdeňkem Štěpánkem. A vůbec: Václav Vydra st. a také Jindřích Plachta (přestože jeden bojoval za zmar a druhý za zdar sňatku) tu sekundovali tak, že ohrožovali úspěch hlavních osob (a jejich obsazení). A tak: oba filmy se líbily, skoro stejně. Pozn.: Klíčovou scénou je tu samozřejmě okamžik, kdy si Vojnarka přijde do hospody pro Antonína. V tuto chvíli je jedno, zda je Antoním hodný nebo zlý člověk, ale zda překoná své furiantství. (09.09.2019)

Klasické dielo Aloisa Jiráska, v ktorom dominujú 3 herecké výkony: Štěpánka, Plachtu a starého Vydru (aj keď mierne teatrálneho). Naopak, do roli Vojnarky (hl. ženskej postavy) podľa mňa neštastne zvolená herečka - namaľovaná, bez vrások, vlasy a obočie upravené - takto selky veru nevyzerali. Aj jej herectvo je nevýrazné. Hodnotenie: 70% (24.04.2014)