Obecná škola

Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. (02.12.2008)

Vynikající. Jan Svěrák s pomocí (??) zkušeného táty jako vždy nezklame a jeho typický poetický nádech dává jeho filmům nenapodobitelnou a nezapomenutelnou "vůni". Takovou vůní bych se já osobně nikdy nepřesytil. Jane Svěráku, děkuji ... a prosím, ten tatínkův styl neopouštěj :-) protože bych na tebe poslal Igora s rákoskou. :-)) (11.07.2007)

Kdo by neznal legendárního učitele Igora Hnízdo, jemuž se díky jeho svérázným výchovným metodám podařilo zkrotit i ty nejdivočejší nezbedníky široko daleko. Obecná škola je moc dobře napsaný a především zahraný film, jehož atraktivnost tkví dost možná i v tom, že je založený na osobních zkušenostech Zdeňka Svěráka. Na jednu stranu to celé trochu působí jako mozaika (ne)všedních situací a (bizarních) postaviček, na druhou stranu je v tom však cítit vypravěčská uvěřitelnost a upřímnost. Čím je člověk jakožto divák starší, tím více si všímá toho, jak je postava, již tak skvělým způsobem ztvárnil Jan Tříska, nejednoznačná a o to více zajímavá. Skrze postavy Edy a Tondy se v příběhu krásně mísilo naivní dětství s jakousi "dospělou" uvědomělostí. Rovněž se mi líbilo zobrazení jistého vývoje ve vztahu mezi Edou a jeho otcem. Vskutku kvalitní filmový zážitek, k němuž se člověk rád čas od času vrací. (22.01.2021)

Opravdu milý film, odehrávající se v poválečném Československu, který divákovi velice dobře nastíní atmosféru a také život lidí tehdejší doby. Idyla a naděje z filmu přímo sálá a velice dobře ji podporuje hudba (Dvořákova Novosvětská vám bude znít v uších ještě pěkně dlouho) a také velmi líbivá kamera. Panu Třískovi byla napsána role přímo na tělo, ale rozhodně stojí za zmínku taky Zdeněk Svěrák či Bolek Polívka. U filmu se vždycky uvolním, zasměju a rozhodně se k němu budu neustále vracet. 5*, moc hezký film. (16.12.2007)

Další z kultovních československých klenotů, který neztratil nic ze svého půvabu ani po tolika letech. Igor Hnízdo v podání vynikajícího Jana Třísky se stal další „legendární postavou“. Ani dětští herci si však nevedli vůbec špatně, ba právě naopak. Spousta z nich se svým dospělým kolegům vyrovnala. Kromě samotného příběhu mi navždy utkví v paměti i scéna se zábradlím – no samozřejmě že jsme to jako malí blbečci taky v zimě zkoušeli… (03.04.2018)