Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

-3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat jeho dílka. Tahle prvotina ještě nedosahuje jeho kvalit a nápadů, ale už jsou patrné některé typické prvky a okouzlení brouky. Využívá tu hodně prostředků černého divadla. Začínáme teda pozvolna od slabších 3 hvězdiček. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.01.2020)

První animovaný snímek Jana Švankmajera a hned taková pecka! Jak úvodní titulky (třeba kdo se na filmu podílel je napsáno křídou na botě Juraje Herze, který se tam jen mihne v této roličce), nebo přes výraznou a už jasnou stylizaci Švankmajerova střihu. A souznění s hudbou Zdeňka Šikoly, bez které by to vůbec nemohlo fungovat. A všudepřítomný brouk. Švanky odstartoval svoji kariéru hodně zostra! (12.07.2016)

Jedenásť minútový krátkometrážny snímok "Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara" je filmovým debutom režiséra Jána Švankmajera. Natočil ho v roku 1964, keď mal tridsať rokov. Jasne ním vymädzil rukopis svojich ďalších filmových diel. Do určitej miery je to zaujímavé, ale predovšetkým je to bizarné a dekadentné. Ja som nikdy neprapadol podivnému štýlu jeho tvorby, ktorú mnohí pseudo intelektuáli, študovaní kunsthistorici a moderní hipsteri tak obdivujú a glorifikujú. ** (08.12.2018)

Mně na tom přijde sympatický, jak jde Švankmajerovi nepokrytě hlavně o to vyzkoušet si různé abstraktně geometrické hrátky a výtvarné možnosti loutek a rapidmontáže (střídání dvou dějů po pár okénkách mi jednu chvíli připomnělo rozdvojení Neových rukou v Matrixu :-) ) a jen aby se neřeklo, nahodí to na chabou dějovou kostřičku konfliktu dvou kouzelníků – a přesto je to nemálo zábavné. Prvotina, a už vlastně s hotovým stylem. (21.09.2013)

Vůbec první Švankmajerův počin nebyl vůbec špatný. Na rok 1964 určitě ne. Vystoupení dvou loutkových umělců – kouzelníků mě určitě zaujalo, stejně jako jejich soupeření – hašteření až do totálního roztrhání těla. Žonglování ala matrjoška, housle, levitující židle, sílící třepání rukou – všechno bylo v pohodě – nápaditost tomu rozhodně nechyběla… (19.02.2020)