Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

Celkem solidně ujetý film. Naštěstí ho doprovází dobře vybrané zvuky, takže ty scény nevypadají tak hororově. Hlavně kdy si třásli rukama mě to rozesmálo, protože mě bylo jasný, že to asi bylo nepřátelské mačkání ruky - tedy pokud se měli předhánět.. ----- Není to špatné, ale chce to nadhled při sledování. (28.12.2016)

Jako prvotina je to určitě dobré, navíc Švankmajer využil zkušenost s herci s nasazenými loutkovými hlavami o pár let později ve skvostném loutkářském dílku Don Šajn, ale jinak je to jen stín toho, co Šmankmajer předvedl v budoucnu a docela rád bych viděl téma "souboj kouzelníků" jak by ho tvůrce zpracoval třebas o dvacet let později, tady je totiž tenhle nápad trestuhodně nevyužitý a dali by se vymyslet desítky věcí imaginativnějších, magičtějších a všeobecně víc se hodících, potenciál je tu totiž nevyužit a počet úsměvně magořivých scén je na nule. (31.07.2014)

První animovaný snímek Jana Švankmajera a hned taková pecka! Jak úvodní titulky (třeba kdo se na filmu podílel je napsáno křídou na botě Juraje Herze, který se tam jen mihne v této roličce), nebo přes výraznou a už jasnou stylizaci Švankmajerova střihu. A souznění s hudbou Zdeňka Šikoly, bez které by to vůbec nemohlo fungovat. A všudepřítomný brouk. Švanky odstartoval svoji kariéru hodně zostra! (12.07.2016)

Počátky tohoto virtuózního debutu jsou v představení Škrobené hlavy, které hrál Švankmajer s Herzem v divadle Semafor. Jan Švankmajer, ač se k režii málem nedostal, naprosto bez diskuze ukázal, že odstartování vidění jeho světa formou imaginárního surrealismu, bude v československé kinematografii pokaždé jedinečný, originální a po umělecké stránce kvalitní podívaná. Precizní střihy a detaily, a to až do posledního brouka, skvěle sladěná hudba a skutečné vizuální umění. (21.07.2013)

Jedenásť minútový krátkometrážny snímok "Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara" je filmovým debutom režiséra Jána Švankmajera. Natočil ho v roku 1964, keď mal tridsať rokov. Jasne ním vymädzil rukopis svojich ďalších filmových diel. Do určitej miery je to zaujímavé, ale predovšetkým je to bizarné a dekadentné. Ja som nikdy neprapadol podivnému štýlu jeho tvorby, ktorú mnohí pseudo intelektuáli, študovaní kunsthistorici a moderní hipsteri tak obdivujú a glorifikujú. ** (08.12.2018)