Niečo z Alenky

Naprosto nespoutatelný film, absolutně geniální umělecký výtvor a atomový hřib nápadu, poetiky, krásy a věčné symboliky. Snažil bych se třeba celý život něco filmu vytknout, stejně by se mi vždy vysmekl a vysmál se mi za mou krátkozrakost a úzkoprsost. Cožpak ale chci něco vytýkat tak neskutečně brilatní pokladnici fantasie? Vždyť tohle už není film, to je ten sen samotný, sen, který hledáme a pronásledujeme a sen, který nikdy nedostihneme. Tenhle film, obraz, tenhle kus emotivní psychiky je tak excelentní sondou do duše člověka, do snu dítěte a do "reality" dospělého, do "výtahu" podvědomí či do neotevřitelné zásuvky naší představivosti. Vlastně ani nevím zda se mi to celé jenom nezdálo, ale nemělo by to právě pak ten správný smysl? Nezbývá nám tedy než zavřít navždy oči, abychom alespoň kousek skutečné reality mohli poznat a plnohodnotné procítit. (06.03.2006)

Snímek vznikl pro švýcarský Condor Film Zurich a byl Švankmajerovo prvním celovečerním. Jako i v předchozích krátkých filmech ani zde Švankmajer školácky neanimuje do písmene podle literární předlohy. Prolíná realitu s nadreálnem, pokouší se ji neustále zaměňovat za sen. Film dobře funguje i bez pevného příběhu, respektive podklad spisovatele Lewise Carrola stal se mlhavou konstrukcí v převaze jednotlivých animovaných epizod. Vždyť i Monty Pythonům se podařilo vyjmout z knihy Alenka v říši divů útržek básně a na něm postavit celý film Žvahlav. Literatura nonsensu slouží Švankmajerovi jako pojítko, můstek a zároveň rušivý prvek pro své animované sekvence, pro divadélko pofiderních kreatur. K stylotvorným prvkům určitě patří výborný nápad dívčích úst ve velkém detailu, odříkávající bezobsažné věty, prokladané nenucenými klavírními variacemi. Švankmajer přinesl NĚCO o podivnostech na základě klasické pohádky. Toto filmové zpracování je ve své originalitě skutečně vydařené, autorské a stejně tak divné, jako je kniha sama, chceme- li o ní trvdit, že je určena pouze dětem. (23.03.2008)

Rozprávka, horor, dobrodružstvo, sen. Nádherná pocta románu Lewisa Carrola "Alica v krajine zázrakov" interpretáciou na vlne imaginácie a surrealizmu a zároveň asi najkrajším vystihnutím detskej predstavivosti vo filme. Myseľ detí je vzdialená nasladkastým podsúvaniam mainstreamu o jemnosti a dobrote detského sveta, naopak, je plná hravej krutosti a fascinácie tajomným, monštróznym a chuťou okúsiť neochutnateľné. Prvý celovečerný film Jana Švankmajera si vystačil s jednou herečkou pohybujúcou sa v animačne dokonale rozpohybovanom svete vecí z vetešníctiev v zriedka navštevovaných vaškufliach a pôjdoch starorodičovských domov s patinou. Tajomstvá skrývajúce sa na zaprášených policiach plných záhadne vyzerajúcich zaváraninových skleníc s čudesným obsahom a obživnutý svet kostrových stvorení, hračiek vystlaných pilinami a hracích kariet spolu s vždy prekvapujúcim spôsobom prechodu z miestnosti do miestnosti privádzajú k nemému úžasu nad dokonalosťou výnimočného diela. (11.11.2005)

Kdo by pod něčím z Alenky čekal třeba pajšl nebo stehýnko, nedočkal by se. Přiznávám bez mučení, že Alenka, Čaroděj se země Oz a Medvídek Pú pro mě zůstali podivnými texty, jejichž oblibu jsem v žádném věku nedokázala pochopit, ale! Alenka, ač příběh sám o sobě mi vždy připadal pitomý, se dá pojmout z lepšího úhlu, jako příběh o králíkovi, čímž se ze špatného příběhu s nesympatickou hrdinkou stane špatný příběh s luxusním hrdinou. Náhle Alenka za zrcadlem, před zrcadlem, v říši divů, ať už je holka v kuse jednom nebo mnoha malých kouscích (druhá varianta by mě nechala zcela chladnou), proměněná v důstojné křoví králíkovo, sama získává na významu. Moje pediofobie, o které vím dlouho, a mírná pupafobie, jejíž diagnóza byla vedlejším produktem něčeho z Alenky (nevím, čeho přesně, ale něčeho jo), dostaly těžkou lekci. Něco z Alenky byla hozená rukavice, na níž je odpovědí zahraniční kinematografie Panenka Chucky. (31.01.2014)

Je zvláštne opisovať takú kurióznosť akou je Švankmajerove podanie Alici v krajine zázrakov. Ak existujú ešte väčšie dva protipóly ako príbeh a snový surrealizmus, potom som si istý, že by to pán Švakmajer dokázal perfektne sformulovať aj do filmu. Je to skrátka iný príbeh známej rozprávky, než ako ho poznáme. Surrealizmus líznutý s každým druhom žánru od komédie, cez bábkové a stop-motion sekcie až po nepríjemné a experimentálne/hororové pasáže tomu výborne sedia. Starý režim umelcom neprial nič dobrého, no i tak sa dokázala pretlačiť umelcova sloboda. Až ma udivuje, že je toto vlastne prvý súkromný Československý film natočený v dobe, keď úplne všetko vlastnil len a len štát. Ak vám nevadia extrémne artové, ba až experimentálne snímky, u ktorých na prvý pohľad nepochopíte, čo sa sakra deje a vo väčšej miere vám môžu prísť odpudzujúce, potom by ste si mali tento film hodiť do wishlistu toho, čo by ste si mali pozrieť predtým než zomriete. V podstate sa dá povedať, že film ukazuje jeden veľký pomyselný, vystretý prostredník minulému režimu. A to ako antikomunista len podporujem. Pre milovníkov abstraktného umenia sa Janom Švankmajerom nedá nič pokaziť... (06.06.2020)