Flora
Obsahy(1)
Pouze 30ti vteřinový film o zeleninovém člověku, který trpí spalující žízní. (Anderas)
Recenzie (54)
Frajeřinka, která na extrémně malém prostoru rozjíždí chytrou hru na vjemy, asociace a interpretaci? No nářez. ()
mělo to vůbec smysl točit, když je to tak krátké....(řečnická otázka) ()
Docela šok, jak je to krátké a od začátku úderné. ()
Klasicky Švankmajerovsky originální a klasicky Švankmajerovsky tak trochu mimo mě, byť samotný nápad je skvělý, dle mého by si tentokrát zasloužil o něco delší zpracování. ()
opravdu typický příklad práce Jana Švankmajera, který spočívá v rozkladu všemožnejch věcí, na čemž se dá dobře demonstrovat jejich nestálost pokud se vytrtí veškerá péče.. ()
Idea perfektná, hnijúca zelenina ešte viac, ale je to kratučké a za 30 sekúnd, podľa mňa, sa efekt neskutočne skvelej myšlienky stáva iba geniálny námet s obrovským potenciálom. Nebyť niekoľkosekundového statického záberu na pohár, nenapadlo by ma to. ()
Skončilo to tak rychle, že mi to ani chuť na zeleninu nezkazilo. ()
Ale tady to přeci není jen o zelenině! (řekl bych že spousta příležitostných koukačů na tohle je trochu mimo,-nebojte se dekódovat jak o život ,vy latentní vegetariáni) ()
A takhle to dopadne, když zeleninu necháte shnít... Přesto mě to až tak nechytlo. 3* ()
-2* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak se nám blíží revoluční období a jako by mistr nestíhal. Další příkladem stejně jako Zamilované maso je i tato Flora. Třicet vteřin bez úvodu a bez konce a nakonec i bez nápadu jen koukáme jak se rozkládá zelenina - čistý a samoúčelný art - nebo se mílím? [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 3 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 1 /// CASTING: X (3*MAX) ] ()
Žízeň po životě je pořád neutuchající, ale nás pevně drží pouta a jen mizíme v koloběhu života. Co jsme vložili do přírody, to nám vrací. Rozklad ducha je nevyhnutelný. Nikdy nedosáhneme vytouženého. Všechna gesta a objektivní pojmy mizí, surreálno pohlcuje všechny prvky, kterými si můžeme být v realitě jisti. Jediné, co zůstává je náš niterní pocit, pocit úzkosti. ()
Jestli měl film odradit od zeleniny, tak se trochu minul účinkem. ()
Jakoby torzo většího celku, nebo taky jediný rozhýbaný a ozvučený obraz či socha; kdyby to ovšem byla socha nebo plátno, sice by se to nehýbalo, ale zas by to nepomíjelo v čase, se všemi výhodami pro uvnímání. Čili po Kyvadlu, jámě a naději další Švankmajerův kousek, který si vyloženě říká o zacyklení a instalaci v nějaké té galerii videoartu. ()
Á, jako obvykle to tu s výjimkou jediného člověka nikdo nepochopil... Kdybyste tu všichni nebyli výtvarní analfabeti a něco vám říkalo jméno Giuseppe Arcimboldo, tak byste věděli, že dotyčný namaloval nádherný obraz jménem Vertumnus. Jde o portrét člověka (údajně to má být Rudolf II., podle jiných zdrojů malíř sám, podle třetích jeho homosexuální přítel, však to znáte), složeného z různých kusů zeleniny a ovoce a celé to má být oslava bohatosti a obdarovávajícnosti přírody. Floru pokládám za švankmajerovskou variaci tohoto úžasného nápadu (o zarážející vzhledové podobnosti pánů Švankmajera a Arcimbolda pomlčím). Zobrazuje (jako obvykle mistrně morbidní a hrůznou) smrt a hnití Pana Zeleniny, který jakoby byl vystřižený z tohoto obrazu. Švankmajer znovu potvrdil svou genialitu, nevěřil bych, že zelenina umí být tak morbidní, kamera, animace a hud...ehm...ty zvuky co ktomu hrají, jsou jako vždy vynikající. ()
Nadmíru typický příklad Švankmajerovy práce v několika sekundách. ()
Rozpadající se člověk ze zeleniny http://www.youtube.com/watch?v=c9k5Ct7EHuE ()
Divím se vysokému hodnocení zdejšího snímku, zvlášť když i ti, co dávají plný počet nechápou pointu. Lidi, tohle doopravdy neni o kusu hnijícího květáku jen tak pro nic za nic. Doporučuji přečíst alespoň komentář gjjma než tu začnete plácat takové hovadiny. ()
Půlminutový snímeček člověka obrostlého zeleninou, která se rozkládá a tleje na jeho těle připoutaném na posteli.Závěr je záběr na sklenici vody položenou na stolku vedle něho. Jako všechny Švankmajerovo scény vizuálně dokonalé skládající se z několika filmařských technik, které jsou pro Švankmajerovu tvorbu tak charakteristické. ()
Pokud jde jen o už zmiňovanou (osobitou) poctu Arcimboldovi, tak je vše, jak má být. Ale pokud má mít tenhle film i hlubší význam (jako že asi ano...co znamenají ta pouta?), tak bych určitě snesl delší stopáž a celkové rozpracování. Jinak po řemeslné stránce není už tradičně co vytknout. ()
Hrozně krátké na to, aby si z toho člověk něco vzal. Snad to, že i zelenina trpí ...nezapomínejte zalít záhonky. ()