Svet valčíkov

V přímé konfrontaci s o tři roky staršími Zlatokopkami z roku 1933 to u mě Swing Time letos v Hradišti projel po všech stránkách – táákhle fousatej humor, herectví i chatrná zápletka slouží jen jako nezbytná výplň mezi staticky snímanými (protože prý „buď bude tančit kamera, nebo já“) Astairovými tanečními exhibicemi, které sice umí vzít dech, ale mistr se je ani neobtěžuje trochu vygradovat – největší šťávu a lehkost má hned první číslo. Diváci Stardance nechť si hvězdičku přidají. (02.09.2018)

"Svět valčíků" mě zaujal o něco více než "Páni v cylindrech", protože Fred a Ginger jsou zde mnohem zajímavějším párem a je mezi nimi skutečně cítit ta jejich chemie. Navíc jsou zde scény, které jsou opravdu neskutečné. Mám samozřejmě na mysli scény, které jsou spojené s tancováním. Některá ta čísla jsou prostě nezapomenutelná. (10.08.2014)

Ginger a Fred potřetí a opět stejně. Opět je tu láska jak hrom, která musí překonat prvotní nesnášenlivost, ideálně společným tancem a poté nějakou překážku. Tentokrát je to jednodušší - Fred má totiž doma snoubenku a neví jak to vyřešit. Samozřejmě nechybí i nějaký ten humor (záložky na kalhotech!) a vynikající taneční čísla. Kouká se na to pěkně, ale je to pokaždý to stejné. PS: Oscar za nejlepší písničku jsem moc nepochopil, protože nejde ani o ústřední motiv a písnička je dost nezajímavá. (01.06.2016)

Dej stojí na hlinených nohách - hlavného hrdinu odvedie spred vstupu do manželstva scenárista tým, že mu parťáci v katalóge žartíkom ukážu, že jeho nohavice sú už nemoderné. On ten istý žartík použije neskôr a, čuduj sa svete, tiež to zaberie. Takú trapošinu by som veru 2x nepoužil. Lucky zarába v NY peniaze ako gambler, tatko vyhráva "orchestre" tým, že vyhráva v kartách v štýle či hre "vyššia berie". A našťastie pre film v novom meste narazí na peknú kočku. Na muzikál sa tu veľa nespieva, ale zato tancuje a že to stojí za pozretie má na svedomí impozantná dvojka Astaire & Rogers, ktorí vypiplali choreografiu do detailov a potešili oko aj pekným kostýmom. (29.09.2020)

Keď hrajú a rozprávajú Astaire s Rogersovou tak je to podstatne slabšie, ako keď tancujú. Takže o zábavu mimo tanca sa stará staršia generácia, ktorej to ide omnoho lepšie. Niektoré scény sú tak trochu vycucané z prstu a herci akoby nevedeli, ako ich zahrať. Našťastie vždy príde nejaká super pieseň, alebo sa plynule prejde z kroku do tanca. Škoda, že si viac scenárista nedal záležať aj na príbehu, možno trochu viac drámy by mu neuškodilo. Dve piesne si budem občas púšťať na youtube (dúfam, že tam sú) a asi nemusím spomínať, ktoré to budú. Trochu iný typ muzikálu, ako obľúbené backstage so záverečným dychberúcim vystúpením, Swing time je o niečo komornejší a viac sústredený na ústredný pár. (25.07.2014)