Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kabaretní hvězda Lucky (Fred Astaire) se stane v den své svatby obětí nemístného žertu kolegů v divadle a raději odjíždí s přítelem do New Yorku, aby se vyhnul veřejné ostudě. Poté, co jeho vykutálený kamarád okrade neznámou dívku na ulici, pokouší se Lucky jeho chování napravit. Sleduje dívku až ke dveřím taneční školy, aby ji našel a omluvil se. Neváhá se kvůli tomu zapsat do kurzů tance. Krásná neznámá (Ginger Rogersová) však není žačkou, jak se domníval, ale velmi dovednou a trpělivou učitelkou tance. Nezbývá než předstírat, že naléhavě potřebuje doučování. Ve filmu Svět valčíků je třeba ocenit jeho gradující hudebně taneční výstavbu, kdy jednotlivá menší čísla jsou podřízena velkolepému finále, impozantnímu číslu Bojangles of Harlem, které svou stylizací připomíná broadwayské jevištní show. Režisérem snímku byl tentokráte George Stevens, se kterým o rok později natočil Astaire ještě snímek Nevěsta v rozpacích (1937). (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (49)

aniiicka 

všetky recenzie používateľa

Jsem velký fanoušek Freda Astaira a filmy s Ginger jsou klasika. Viděla jsem všechny a je těžké vybrat si nejoblíbenější, nejvíc se mi však asi líbil Swing Time George Stevense. Nádherné, nezapomenutelné písně jako The way you look tonight, Never gonna dance nebo A fine romance, humor a jedinečná taneční čísla, která mě v jejich filmech pokaždé baví a nepřestávám je obdivovat. Skvělá hollywoodská 30. léta! ()

Biopler 

všetky recenzie používateľa

Dej stojí na hlinených nohách - hlavného hrdinu odvedie spred vstupu do manželstva scenárista tým, že mu parťáci v katalóge žartíkom ukážu, že jeho nohavice sú už nemoderné. On ten istý žartík použije neskôr a, čuduj sa svete, tiež to zaberie. Takú trapošinu by som veru 2x nepoužil. Lucky zarába v NY peniaze ako gambler, tatko vyhráva "orchestre" tým, že vyhráva v kartách v štýle či hre "vyššia berie". A našťastie pre film v novom meste narazí na peknú kočku. Na muzikál sa tu veľa nespieva, ale zato tancuje a že to stojí za pozretie má na svedomí impozantná dvojka Astaire & Rogers, ktorí vypiplali choreografiu do detailov a potešili oko aj pekným kostýmom. ()

Reklama

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Keď hrajú a rozprávajú Astaire s Rogersovou tak je to podstatne slabšie, ako keď tancujú. Takže o zábavu mimo tanca sa stará staršia generácia, ktorej to ide omnoho lepšie. Niektoré scény sú tak trochu vycucané z prstu a herci akoby nevedeli, ako ich zahrať. Našťastie vždy príde nejaká super pieseň, alebo sa plynule prejde z kroku do tanca. Škoda, že si viac scenárista nedal záležať aj na príbehu, možno trochu viac drámy by mu neuškodilo. Dve piesne si budem občas púšťať na youtube (dúfam, že tam sú) a asi nemusím spomínať, ktoré to budú. Trochu iný typ muzikálu, ako obľúbené backstage so záverečným dychberúcim vystúpením, Swing time je o niečo komornejší a viac sústredený na ústredný pár. ()

Sawy 

všetky recenzie používateľa

Oproti jiným astairovkám mě paradoxně ta nejslavnější lehce zklamala,Svět valčíků zvlášť ve druhé půlce dost postrádá tempo a jeho romantická zápletka se postupně rozpadá na jednotlivá více či méně efektní taneční či pěvecká čísla.Pořád to ale má ono naivní kouzlo a hlavně úžasnou píseň Never gonna dance,což jsou nezanedbatelné faktory,díky kterým se přeci jen dopracuju k té čtvrté hvězdičce.Ale tentokrát o fous,možná na mě přeci jen tyhle filmy postupem času přestávají působit. 75 % ()

duddek 

všetky recenzie používateľa

"Tančí krásně?" - "Kdo?" - "Dívka, kterou milujete." - "Ano. Překrásně." - "Ta, s kterou jste zasnoubený. Kterou si vezmete." - "Tak to nevím." Swing Time je asi můj vůbec nejoblíbenější film s duem Astaire–Rogersová. Skvělý tanec je samozřejmostí, ale tady není nouze ani o vtip. A je to asi jediný případ, kdy Rogersová usiluje o Astaira (a ne naopak). ()

Galéria (43)

Zaujímavosti (10)

  • Drsnější slova se dříve zahlazovala jiným zvukem, například ostřejší dialog slavné dvojice Astair a Rogersová ve filmu přehlušil automobilový klakson. (shimik77)
  • Vo filme je použité slovné prepojenie z rozhovoru ústrednej dvojice, "I'm never going to dance again.", ktoré zakončuje dialóg dvojice, ktorá si asi nie je súdená, aby sa v zapätí objavilo v piesni "Never Gonna Dance". Pieseň prechádza do tanečného duetu, ktorý ich naopak spája. (Biopler)
  • Astaire sa vo vystúpení Bojangles of Harlem chcel pokloniť významným afroamerickým tanečníkom, ktorí ho ovplyvnili počas jeho divadelnej kariéry v New Yorku. V scéne, v ktorej má čiernu tvár, chcel napodobiť Billa "Bojangles" Robinsona, najslávnejšieho tanečníka stepu vtedajšej doby. Bola to značne neobvyklá situácia, nakoľko Robinson hrával v muzikáloch tej doby pre konkurenčnú spoločnosť 20th Century Fox. (Biopler)

Reklama

Reklama