Shane

Důvod, z kterého "Shane" působí dnes na mnohé naivně, je, že titulního hrdinu nahlížíme výhradně očima malého Joeyho. Všechny ostatní postavy sledujeme sice také jeho pohledem, ale protože Joey moc nerozumí tomu co a proč dělají, a vlastně ho to asi ani moc nezajímá, je náš pohled na ně mnohem víc nezastřený (do jisté míry až na jeho rodiče). Ale do Shanea, do toho se doslova zamiloval. A proto tenhle pistolník, který se nejspíš živil i choval stejně jako psychoticky vykreslený Wilson, působí jako dokonalý hrdina bez bázně a hany. Skutečnost je ale pro pozorného diváka dost jiná. Naznačovaný milostný poměr (nebo přinejmenším vzplanutí) mezi Shanem a Marion Starettovou jako důvod jeho setrvávání i konečného zúčtování, eticky nejednoznačné pozice Rykera a farmářů (on opravdu byl tím kdo tu zemi "vyrval" indiánům a banditům - v jiném filmu by ho mohl ztvárnit i John Wayne), obchodník Grafton který má všechny rád, ale nevadí mu když se chladnokrevně postřílí pár farmářů, jen když to bude na oko fér duel...A pak to v čem je "Shane" opravdu přelomový, proč ho Sam Peckinpah uváděl jako svůj nejoblíbenější western: násilí a zabíjení tu není jen hra. Kulky mají smrtící účinnost, při rvačce teče krev. Takhle syrový pohled na smrt střelnou zbraní ve westernu před "Shanem" nebyl, a vlastně ani dlouho poté. Tělo je po výstřelu odmrštěno a z před chvíli žijícího člověka jakoby byla hadrová loutka. Nic víc. To je pravá tvář "Shanea". (26.08.2010)

Velmi koukatelný western, to mě překvapilo, z r. 53. První polovina je vyloženě skvělá, řeší se tu sociálně právní problém vlastnictví půdy. V druhé polovině děj spěje k melodramatu a Stevens tam fabuluje s pohádkou. Obdivovatel Shanea dovede se psem běžet stejně rychle jako jezdec na koni. Jen proto aby byl svědkem závěrečného souboje s Wilsonem. Nicméně jste-li vyčerpaní z práce jako já, mohu vám to doporučit na odpoledne všedních dnů. Poselství to nese-buď hrdým američanem a vlastníkem americké půdy a buď především čestným američanem. Já bych z toho vyvodil...neser se do Iráku, Afgánistánu a Vietnamu, stejně si tam nabiješ držku. (23.06.2012)

Románová předloha Jacka Schaefera je vyprávěna očima malého kluka a tento přístup si podržel i Stevensův film. Tím získala jinak typická westernová story o jezdci, který přijel z neznáma a poté, co vykonal svou práci (ochránil rodinu drobného farmáře před nenasytným rančerem), zmizel, svůj půvab a zvláštní lyriku. A. Ladd je ztělesněním Dobra (kristovská figura), Van Heflin je skvělý jako poctivý, byť trochu neotesaný farmář, J. Arthurová miluje svého muže a synka (B. De Wilde), zároveň ji však Shane neodolatelně přitahuje a J. Palance (kompletně v černém) je jedním z nejpůsobivějších pistolnických padouchů. A pokud by kniha a film nestačily, poslechněte si song, který o Shaneovi nazpíval L.Vodička. (05.02.2007)

Shane dokonale ukazuje, proč je většina tradičních westernů mému srdci vzdálená. Černobíle nahozené postavy, kde na jedné straně spektra stojí Mirek Dušín divokého západu, a na té druhé esence veškerého zla mě zkrátka nebaví. A zvlášť to platí v případě, kdy je veškeré dění odhadnutelné už po půl hodině a kdy se příběh vleče tak, že se každou půl hodinu podíváte na hodinky. Nic na tom pak nezmění ani fakt, že si Stevens kvůli svým zkušenostem z druhé světové dal záležět na tom, aby přestřelky půsovily realisticky, a že jistá otevřenost (SPOILER Jak vážně je Shane na konci zraněný? Nemůže být on otcem chlapce, když se zdá, že ho chlapcova matka zdá z dřívějška, a když se za svého manžela provdala (teprve) před deseti lety? KONEC SPOILERU) tomu filmu sluší. (03.02.2013)

Shanea nemožno chápať ako postavu, skôr za akýsi prízrak osvietenia či (berúc do úvahy jeho morálnosť) ako apoštola mieru a spravodlivosti, ktorý príde a odíde. Z ničoho nič. Ako prostriedok dvoch svetov. A predstavme si tú zapeklitú situáciu tyranie, aká panovala na tomto krvilačnom území, bez jeho prítomnosti, ktoré z idealistického hľadiska malo slúžiť každému rovným dielo, namiesto ustavičných sporov. Z tohto uhla pohľadu ma tento film tak fascinuje a v takomto duchu atmosféry dobra a zla sa mu bezvýhradne podriaďujem. Krásne je to napríklad vidieť pri rytmickej syntéze deja, kedy naivnejšiu rozprávkovosť vystrieda vážnosť chladnokrvných rozmerov, pri ktorých sa zatajuje dych ("And where do you think you are going?"). Celé toto okúzlujúce symetrické podkreslenie exteriérov - pestovateľskej krajinky, opusteného susedstva, nasiaknutím farmárčinou a optimistických vízií svetlých zajtrajškov predstavujú jednu veľkú nostalgickú klasiku, ktorú v našich končinách zbytočne prehliadame. (10.11.2014)