Poslušne hlásim

Dobré, velmi dobré, byť jednička - "Dobrý voják Švejk" - se mi líbí víc. Přece jenom ale preferuji Haškův text, před filmovou adaptací. Švejka si mimochodem představuji jinak, než jak ho zpodobnil Lada na ilustracích knihy nebo Hrušínský v tomto filmu. To mi na tom vadí asi nejvíc - ta sugestivní vizuální podoba Švejka, kterou tady Steklý (zcela v duchu Ladovy podoby Švejka) v podstatě natrvalo vypálil do českých diváků. A kdyby šlo jen o ten Švejkův vizuál... Osobně mám mnohem raději loutkového Švejka od Trnky z r. 1954, který je podle mě nejlepším filmovým Švejkem vůbec. (30.04.2011)

Jednička je špička všetkých vrcholov v tomto žánri, dvojka trocha zaostáva, napriek tomu je tu veľmi veľa pamätných výrokov: "Víte co to je, když se o někom řekne, že je degenerovaný? U nás v ulici bydlel jeden degenerovanej. Jeho otec byl polskej šlechtic a matka porodní bába. On zametal ulice a nechal si říkat pane hrabě.", ale hlavne záverečná scéna pri bombardovaní s najhumanistickejším posolstvom asi ktoréhokoľvek vojnového diela: "Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!" (22.04.2021)

Druhý díl Dobrého vojáka Švejka nazvaný Poslušně hlásím mi přijde mnohem lepší než jednička, jelikož není příliš svázaný s předlohou (vyjma Švejkových nehod ve vlaku a budějovické anabáze, přičemž tyto pasáže jsou lépe zpracovány v loutkové verzi Jiřího Trnky). Jasně, chybí celá pasáž v Királyhidě a boží postava sapéra Vodičky, ale vše vynahrazuje výborný protiválečný závěr, který dává možnost mnoha interpretacím. (16.08.2017)

Druhá část osudů Dobrého vojáka Švejka vybírá z bohaté zásobnice historek a episod, jež Hašek ve svém románu sebral, několik nejcharakterističtějších, zejména Švejkovu budějovickou anabasi a závěrečnou historii, kterak Švejk upadl do rakouského zajetí. V této druhé části se snad ještě více než v první projevuje nedostatek jednotné dramatické linie, kterou se vyznačuje sama literární předloha. Je jisté, že úloha zdramatisovat nebo zfilmovat „Osudy dobrého vojáka Švejka" je nesmírně těžká. Nelze říci, že by se tvůrcům tohoto filmu podařilo všechny obtíže překonat. Film musí sahat k velkému zkracováni a deformování literární předlohy, což je u díla tak známého a populárního jakým je „Švejk", vždy na pováženou. Tak se stává, že charaktery hlavních osob (na př. lajtnanta Duba a kadeta Bieglera) v této zkratce zůstávají ploché a neprokreslené. Mnoho nesmírně populárních a filmově jistě vděčných postaviček bylo vypuštěno a to také čtenáře Haškova románu na filmu dost nepříjemně zarazí (jednoroční dobrovolník Marek!). A tak nezbývá než konstatovat, že ani tentokrát nedokázali filmaři převést Haškův román do filmové podoby způsobem, který by se dal nazvat kongeniálním. Filmový přehled 52/1957 (25.11.2007)

Ano, pořád se jedná o ty slavné a nezapomenutelné eskapády vojáka Švejka, pořád je to vtipná klasika, ale bohužel - platí pravidlo o dvojkách a tento film je horší. Herectví hlavně pana Hrušínského je skvělé, pořád se filmem nese vtip a jakási noblesa, prostě to není typická dnešní trapná komedie, ale jak říkám, bohužel je film horší... (26.06.2013)