C'mon C'mon

No ty krávo, tedy pardon, ale tohle pro mě, jako převážně mainstreamového diváka, byla absolutně neúnosná podívaná, na kterou mě přivedlo jen jméno Joaquina Phoenixe, jenž tu tedy podává řekněme zkušený výkon, ale jinak je to fakt nepředstavitelný hard core, kdy mi v podstatě vrtá v hlavě jediné, a to co měla tato podívaná vlastně za význam. Já tu totiž naprosto žádný nenašel a pro mě se tak jednalo v podstatě jen o neskutečně užvaněné vztahové nefunkční drama mezi podivínským, nezajímavým a naprosto nesympatickým dospělým jedincem a snad nejotravnějším přechytralým parchantem v dějinách filmu, já bych toho fakana musel mlátit od rána do večera, a právě z toho jsem kvet snad nejvíc, když se řešilo, jak by se měl ten hodný strýček vlastně k tomu kloučkovi chovat, aby ho to hlavně neranilo, chudáčka malého. Pak se nemůžeme nikdo divit, kam s takovou výchovou ten svět spěje. Místo aby dostal kluk na prdel a pamatoval si, že prostě určité věci nesmí, tak tady se mu ještě omlouvají, že po něm vlastně něco chtějí, no strašná soda. A do toho všeho pak ještě ty názory dětí přistěhovalců na budoucnost světa, to je další nátěr, kdy jsem měl chuť ten film opravdu pokaždé, když se tam někdo z těch primitivních harantů, mluvících jako by spali dva roky v knihovně, vypnout, fakt nechápu, čeho těmi nepřesvědčivými rozhovory chtěli tvůrci dosáhnout, na mě každopádně působili extrémně nevěrohodně, naivně a hlavně jako proč vlastně? Jinak nějakou zásadnější zápletku to prakticky nemá, prostě strýc se synovcem se tu jen ukrutně nezáživně 100 minut sbližují, ovšem zcela bez emocí a bez dramatických situací, celé se to navíc odehrává naprosto bez jakéhokoliv spádu, černobílé zpracování mi pak též nepřišlo jakkoliv opodstatněné, takže zkrátka ať si tuto podívanou intelektuální publiku užívá na maximum, pro mě se ovšem jedná o nekompromisní Odpad!, jehož obsah jsem doslova a do písmena protrpěl. (15.10.2022)

Místy možná zbytečně rozvláčné, ale jinak vtahující a plné bohatých dialogů. Phoenix je jistota, ale výkon malého Woodyho Normana je úžasný a celá chemie ústřední dvojice funguje na výbornou. Příjemná civilnost ve spojení s černobílým vizuálem a šikovnou prací se zvukem, vytváří celek, který člověka baví sledovat, i přesto, že se na plátně neobjevuje v tu danou chvíli nic strhujícího. Na závěr se dostaví i chvilka dojetí, kdy se člověk musí hodně snažit, aby zamáčknul tu slzičku. PS: Rozhovory s mládeží napříč celým filmem jsou super koncept, který mě bavil ještě i v závěrečných titulkách, protože děcka měli fakt co říct. (19.01.2022)

Neviem, či som už niekde videl tak civilného Joaquina Phoenixa, v tomto filme mám pocit, ako by tá postava bola jeho prirodzené "ja". Johny (Joaquin Phoenix) je tak trochu melancholickou osobou bez rodiny a bez detí. Keď mu jeho sestra "požičia" deväťročného Jesseho, obaja sa učia jeden z druhého a vzniká medzi nimi rodinné, či kamarátske puto. Režisér Mike Mills tento vznikajúci vzťah detailne popisuje. Vedľa tohto spoznávania vidíme správanie čistej, bujnej a ešte nie tak poškvrnenej detskej, prostorekej (a prostomysliacej) duše. Všetko veľmi prirodzené. Johny spoznáva a analyzuje, čo to vlastne dieťa je a čo všetko (aké strachy a aké túžby) sa v ňom skrýva. Dnes mi táto, tak trochu artová a filozofická sociálna dráma prišla celkom vhod. No keby to bolo včera (alebo trebárs zajtra), asi by to tak nebolo a musel by som sa prispôsobovať. No dnes sa mi to veľmi páčilo, veľa krát ma to rozosmialo, ale aj dojalo a dávam tomu čisté štyri. (07.10.2022)

Joaquin Phoenix je výborný herec, o tom rozhodne nejdeme polemizovať. Ale tento film na mňa pôsobil až príliš obyčajne a lyricky. Celé to bolo také mdlé a bohužiaľ, musím použiť aj slovo nudné... Najzaujímavejšie z celého filmu bola samotná tvorba dokumentov, keď sa detí pýtali, ako si predstavujú budúcnosť. To jediné ma bavilo. Ale ten vývoj vzťahu Johnnyho a Jesseho, to ma nijako nezaujalo a aj keď to malo zopár zaujímavých fáz, ako celok to bolo pre mňa proste ťažkopádne. (16.04.2022)

Když jsem začala koukat na tohle drama, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Asi i kvůli tomu mi chvíli trvalo, než jsem se naladila na tu správnou emoční strunu, abych si mohla vyprávěný příběh alespoň trochu užít. Sympaticky civilní herecký projev Joaquina Phoenixe jsem si však užívala od samého začátku. Často mívám pocit, že jeho herecký rejstřík je prostě nevyčerpatelný. Tady mu docela dobře a velice přirozeně sekunduje mladičký Woody Norman. Určitě to není film pro každého, nicméně šanci byste mu dát měli. Třeba právě pro ty nevšední rozhovory vedené introvertním rozhlasovým novinářem Johnnym, které lze považovat za takovou malou sondu do neutěšeného stavu mysli nastupující generace. Ty totiž poměrně jasně naznačují, kde děláme neodpustitelné chyby. (70%) (11.04.2023)