C'mon C'mon

RECENZE: Filmová esej C'mon C'mon s Joaquinem Phoenixem i přes mnohá klišé baví. Téma vztah dospělý-dítě je filmaři z celého světa všeobecně vyhledávané již od dob Chaplinova Kida. Když už se však tvůrce rozhodne znovu sáhnout po "věčné" látce, musí předem nalézt alespoň jeden ozvláštňující aspekt, originální klíč, který ohranému motivu přidá na novém pohledu. Tedy spíše než co se tentokrát nabízí otázka jak. Snímek C'mon C'mon více než hraný film, byť s divácky vděčným základem, zpodobňuje opojnou audiovizuální esej o sblížení novináře Johnnyho, v přesném podání neselhávajícího Phoenixe, se svým synovcem Jessem. Na společné cestě plné otázek se společně zabývají vizí budoucnosti, jeden druhého odhalují a zároveň konfrontují vlastní názory na svět, jež je postupně spojují dohromady. Úvahový film se vůbec málokdy vidí, zvlášť dnes v záplavě diváckých senzací. Vždy navíc potěší, když se nezávislému filmu, který má co říct, podaří proklouznout do širší kino distribuce a nikoliv jen na festivalové uvedení. I co do formy má C'mon C'mon co nabídnout. Předně je černobílé a tím i přirozeně atraktivnější, což se v době digitálních omalovánek vděčně vyjímá. Zároveň je nad míru zajímavé povšimnout si jeho narativního vzorce a rovněž úplné absence dějové dynamiky. Ve výsledku však zamrzí, že jakkoliv je to film formálně nevšedně zajímavý, vnitřně uklidňující a obsahově až neskonale upřímný, není tak oslnivý jako některé jiné tituly z dílny americké nezávislé produkce, která k mému velkému zklamání v posledních let, až na drobné výjimky typu The Florida Project, bohužel upadá do zapomnění, popřípadě si nachází cestu jen k omezenému publiku. Pokud ale toužíte po filmu, který vás uklidní, rozesměje i dojme, pak je černobílé C'mon C'mon ze současné nabídky kinosálů ideální volbou. Vyhozený čas ani peníze to jistě nebudou. 70%. (10.02.2022)

Matka devítiletého syna se musí dočasně postarat o jeho otce, se kterým se rozvedla a který má bipolární poruchu, tak poprosí bratra (Joaquin Phoenix) o hlídání. Ten ho s sebou vezme do New Yorku a New Orleans, kde nahrává rozhovory s mládeží na téma "jak si představujete budoucnost?", během čehož se začnou navzájem sbližovat. Civilní uvěřitelný herecký výkony, decentní ambientní soundtrack, krásná černobílá kamera tomu dodává starosvětskej nádech a atmosféru. Křehký, smířený, citlivý, dojemný, obyčejně výjimečný, prostě život. A24 opět nezklamali, jeden z letošních nejlepších. (23.12.2021)

Pekné kompozície New Yorku, vážna hudba aj vkusný filter... žiaľ, cítil som trošku z toho faloš. Neveril som niektorým scénam, aj napriek dobrému detskému výkonu a štandardne dobrému Joaquinovi. Štruktúra stála viac na chvíľkových pocitoch (než koncepte road-movie) a tie pocity nie stále u mňa (za)fungovali. (31.03.2022)

No ty krávo, tedy pardon, ale tohle pro mě, jako převážně mainstreamového diváka, byla absolutně neúnosná podívaná, na kterou mě přivedlo jen jméno Joaquina Phoenixe, jenž tu tedy podává řekněme zkušený výkon, ale jinak je to fakt nepředstavitelný hard core, kdy mi v podstatě vrtá v hlavě jediné, a to co měla tato podívaná vlastně za význam. Já tu totiž naprosto žádný nenašel a pro mě se tak jednalo v podstatě jen o neskutečně užvaněné vztahové nefunkční drama mezi podivínským, nezajímavým a naprosto nesympatickým dospělým jedincem a snad nejotravnějším přechytralým parchantem v dějinách filmu, já bych toho fakana musel mlátit od rána do večera, a právě z toho jsem kvet snad nejvíc, když se řešilo, jak by se měl ten hodný strýček vlastně k tomu kloučkovi chovat, aby ho to hlavně neranilo, chudáčka malého. Pak se nemůžeme nikdo divit, kam s takovou výchovou ten svět spěje. Místo aby dostal kluk na prdel a pamatoval si, že prostě určité věci nesmí, tak tady se mu ještě omlouvají, že po něm vlastně něco chtějí, no strašná soda. A do toho všeho pak ještě ty názory dětí přistěhovalců na budoucnost světa, to je další nátěr, kdy jsem měl chuť ten film opravdu pokaždé, když se tam někdo z těch primitivních harantů, mluvících jako by spali dva roky v knihovně, vypnout, fakt nechápu, čeho těmi nepřesvědčivými rozhovory chtěli tvůrci dosáhnout, na mě každopádně působili extrémně nevěrohodně, naivně a hlavně jako proč vlastně? Jinak nějakou zásadnější zápletku to prakticky nemá, prostě strýc se synovcem se tu jen ukrutně nezáživně 100 minut sbližují, ovšem zcela bez emocí a bez dramatických situací, celé se to navíc odehrává naprosto bez jakéhokoliv spádu, černobílé zpracování mi pak též nepřišlo jakkoliv opodstatněné, takže zkrátka ať si tuto podívanou intelektuální publiku užívá na maximum, pro mě se ovšem jedná o nekompromisní Odpad!, jehož obsah jsem doslova a do písmena protrpěl. (15.10.2022)

Pomerně nudná variace na něco jako  třeba starší věci Jima Jarmusche, ovšem ne tak hravé a zábavné ani zdaleka. S otravným dětským hrdinou, který téměř poloatuisticky komunikuje s okolím a minimem postav co za něco stojí. Joaquin Phoenix je jediná světlá a zábavná věc, jinak nezaujalo výrazněji asi nic a téma vnímání zvuků okolí, které se vine celým filmem, postupem času dost nudí. Citace z filmu " zvuky a pocity tě ze všech stran oblévají" naprosto přesně vystihuje, co mě na filmu právě vadilo. Jestli nejsem schopen ocenit roztomilost nebo bezprostřednost dětského hrdiny, případně zřejmě autentické zpovědi dětí na mikrofon, nemůžu asi  dostatečně posoudit. Festivalovka jak řemen, ovšem na můj vkus asi moc. (22.04.2022)